Kuchařka ze Svatojánu

Být ženou, vládkyní krbu, vyžaduje mnohem víc, než vařit, říká Eva ze Svatojánu

Na talíři / 22.11.2013

Náhledněte společně s námi pod poklice hrnců ve Svatojanské kuchyni.

Eva Francová

Eva Francová je autorkou blogu Kuchařka ze Svatojánu, výtvarnicí na volné noze, která vystudovala střední umělecko – průmyslovou školu, a hlavně vládkyní rodinného krbu. Tak trošku čarodějka, bába kořenářka, skvělá kuchařka a šikovná fotografka.

Eva Francová není jen obyčejná kuchařka. Je to žena, která dokázala dát foodblogu duši a jeho prostřednictvím šířit mezi své čtenáře neuvěřitelný klid a pohodu. Kuchařka ze Svatojánu je velmi inspirativní nejen pro vegetariány, ale pro všechny, které zajímá, co mají na talíři, pro ty, kteří se rádi vrací k tradicím a objevují staronové chutě.

Jaká je Kuchařka ze Svatojánu podle vás, mohla byste se našim čtenářům sama charakterizovat? 

Kuchařka ze Svatojánu je běžná venkovská tetka, která svou životní filozofii shodou šťastných náhod a příznivých konstelací dokázala zprostředkovat lidem.

Čím je váš blog výjimečný? A jaký aspekt jej nejvíc ovlivňuje?

Jsem svérázná, otevřená a upřímná, což je mi častěji na škodu, ale nějakým způsobem to asi lidi baví, možná proto blog vnímají autentičtěji než jiné, jejichž autoři se více drží zpátky a jsou umírněnější. Pro mě vždycky platilo: co na srdci, to na jazyku!

Světnice ve Svatojánu

Právě tady vznikají ty největší dobroty.

Jste vegetariánka, povíte mi, kdy a proč se vegetariánství stalo vaším životním stylem?

Jsem vegetariánkou od roku 1996 a řeknu to prostě: nechci být příčinou utrpení, pokud to mohu ovlivnit. I bez mého přispění je na světě bolesti až dost. Nemohu tu bolest odstranit ani významně zmírnit, ale snažím se hrát s kartami, které mám, jak nejlépe umím. Kuchařka ze Svatojánu je mým skromným příspěvkem k tomu, aby si lidé uvědomili, že i bez masa se dobře najedí. A to má pro mě smysl.

Co pro vás znamená vaření? Zábavu, povinnost, obživu? 

Vaření pro mě byla vždycky povinnost vůči rodině. K tomu, aby se z něho stal koníček, mě přivedla moje záliba ve fotografování. Abych mohla jídlo vyfotit, musím ho nejdříve uvařit. Vařit mě začalo bavit až tehdy, kdy jsem začala zkoušet staré a dokonce starodávné recepty a různě je modifikovat. Mám totiž umírněné dobrodružné sklony.

SVATOJANSKÁ POLÉVKA ODSTRAŇUJÍCÍ CHMURY

Svatojanská polévka

Polévka, která nejen báječně chutná, ale navíc je kouzelná.

Na pánvi WOK na dvou lžících slunečnicového oleje zlehka osmažíme lžíci čerstvého strouhaného zázvoru a dva utřené stroužky česneku, chvíli mícháme, nesmí zhnědnout. Přidáme tři mrkve pokrájené na kolečka, čtyři jarní cibulky pokrájené i s natí, snítku nasekaného libečku, jednu středně velkou misku čerstvého pokrájeného mangoldu, jednu malou rozdrcenou chilli papričku a pět minut opékáme, přidáme hrnek vyloupaného hrášku, 1 litr dobrého zeleninového vývaru, lžíci sojové omáčky, přivedeme k varu a pět minut vaříme. Odstavíme z ohně a vmícháme lžíci škrobu rozmíchaného v troše studené vody. Vrátíme na plotnu a znovu přivedeme k varu.

Knedlíčky: Jeden rohlík nakrájíme na malé kostky, dobře rozmícháme se dvěma vejci, přidáme tři lžíce strouhaného sýra (nejlépe domácího), lžíci smetany a sekanou petrželku. Rukama namočenýma ve studené vodě tvoříme knedlíčky, které zavařujeme do vroucí osolené vody, vaříme krátce, jen asi 3 minuty od vyplavání.

Vsadím se, že si přidáte!

Svatojanské údolí

Jen se tak trošku zhoupnout, natrhat býlí a uvařit něco fantastického.

Bleskový dotazník

1. čaj x káva

čaj

2. jablko x pomeranč

jablko

3. snídaně x večeře

snídaně

4. kino x divadlo

Nic z toho, jsem čtenář.

5. fotoaparát x vařečka

fotoaparát

5. Kde hledáte inspiraci pro své tradičně-netradiční  recepty?

Nejraději mám staré kuchařky, jak už jsem řekla. V nich ovšem málokdy najdu něco vegetariánského, tak modifikuji. Velkou inspirací jsou pro mě zejména tři kuchařky: Vaříme pro nemocné rakovinou od doktorky Vilmy Partykové (nikdo z rodiny naštěstí rakovinu nemá, ale známá tu knihu vyhazovala, tak jsem si ji ze zvědavosti vzala), Nevařte podle kuchařek od Romana Uhrina a třetí je Krkonošská kuchařka od Jiřího Marholda. S těmito třemi knihami bych si myslím vystačila, ale moc ráda také otevřu Zlatou kuchařku Anuše Kejřové. Ráda pročítám spoustu starých pofidérních brožurek a sešitků o vaření, které už dneska nikdo nečte a já v nich hledám zapomenuté poklady.

Vzpomenete si na váš první chuťový vjem?

To je zvláštní otázka. Bohužel, nevzpomínám. Dobře si ale pamatuju na chuť masa, přece jen to není ještě ani dvacet let, kdy jsem ho jedla naposledy. Měla jsem moc ráda pečené kuře a zabíjačkové pochoutky, občas na ně doma, kde maso nejí nikdo, s láskou vzpomínáme. Vegetariáni totiž většinou nejedí maso proto, že by jim nechutnalo, ale chuť u nich není na prvním místě a rozhodně v jejich očích neospravedlňuje zabíjení.

Svatojanské údolí

Ve Svatojánu se nejen skvěle vaří, ale i krásně žije.

Kdybyste měla vybrat jednu surovinu, bez které se vaše kuchyň neobejde, která by to byla? A také by mě zajímalo, která surovina je podle vás naprosto neprávem a zbytečně v našich kuchyních opomíjena, a přitom by si zaloužila kopec pozornosti?

Moje kuchyně se neobejde bez soli, to víte, sůl je nad zlato.

V našich kuchyních se velmi často zapomíná na bylinky. Vždyť naše obživa roste všude kolem. Dokonce moje maminka, které se v zahrádce plevelně vysemeňuje dobromysl, ji nemilosrdně zlikviduje a pak si jde do obchodu koupit oregano v pytlíčku. Nejen pěstované, ale i divoce rostoucí bylinky dodají jídlu chuť a vůni. Je škoda, že se lidi sami v tomhle ohledu nevzdělávají, připravují se o blahodárný vliv bylinek, které si sami nasbírají a nasuší.

Prozradíte mi, jaká je vaše nejzamilovanější kuchařka?
Oblíbené kuchařské knížky jsem vám už vyjmenovala. Nejlepší kuchařka je pro mě ale moje maminka. Naučila se vařit pro nás bez masa, když přijedeme na návštěvu, a nikdy si ani slovem nepostěžovala. A bez masa vaří stejně výtečně jako s masem.

Co nikdy nesmí chybět v mojí lednici:

Zásoba bylinných pleťových olejů a bylinných tinktur, ty zabírají v lednici celou polici. Mléko. Máslo. Citróny. Nic dalšího mě nenapadá, na zeleninu mám špajzku!

Koho byste hrozně ráda pozvala na večeři?

Jakéhokoliv zajímavého člověka, se kterým je legrace a něco nového se od něho dozvím.

Četla jsem na blogu o vašem přání, vydat letos Kuchařku ze Svatojánu knižně, můžeme se tedy začít pomalu těšit?

Pokud všechno dobře dopadne, kuchařka vyjde v příštím roce na podzim.

Jako poslední se zeptám, na co se aktuálně nejvíc těšíte a proč?

Momentálně se nejvíc těším na jaro, protože miluju svou zahradu a ona v zimě spí.

Eva je velmi inspirující, viďte? Nelze nic jiného než s napětím očekávat první knižní vydání Kuchařky ze Svatojánu. A do té doby se můžete těšit na nedělní recept, který pro naši redakci Eva připravuje!

Zdroj fotografií: Soukromý archiv Evy Francové

Barbora Venháčová

Barbora Venháčová

Obyčejná holka, momentálně máma na plný úvazek a kuchařka tělem, duší a hlavně srdcem. Na vaření nemám papír, ale jídlo, vařečky a plotna jsou mou největší vášní. A největší radostí zase to, když chutná. "Když si člověk počíná pečlivě, když používá správné přísady a všemu dá, co tomu patří, může většinou uvařit něco moc dobrého."

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Iva Častulíková

    Dobrý večer,paní Evo.Líbilo se mi vaše vystupování v Kouzelných bylinkách,ale teď mně zaujalo vaše nádherné pončo.To jste si dělala sama?Jestli ano,mohla bych poprosit o návod.Doufám,že vám moje prosba nevadí a přeji vám jen krásné dny s přírodou.