Kdo by měl vlastnit média, aby byla opravdu nezávislá?

V obraze / 28.11.2013

Vlastnictví médií milionáři je kritizováno, stejně jako u zahraničních investorů. Kdo je optimální vlastník  garantující nezávislost?

Vývoj vlastnictví médií od komunismu doposud

Před rokem  1989 bylo vlastnictví i politické směřování jednoduché. Roli médií určoval stát jak ideologicky, tak i technickým zabezpečením redakcí. Každá uvědomělá domácnost té doby odebírala dokonce několik různých tiskovin, protože ceny novin byly uměle drženy na minimu.

Sametová revoluce tento stav zásadně změnila. Redakce byly vrženy do světa konkurenčního trhu a musely si nějak poradit. Velmi častým scénářem bylo vytvoření vlastnické skupiny daných novin nebo časopisů přímo redaktory, kteří je připravovali za jejich vlastní kapitál. Ten samozřejmě nemohl stačit na provoz ani technické vybavení redakce. Musel se najít vlastník s dostatečně velkým kapitálem na vedení těchto médii, kteří přicházeli ovšem nejčastěji ze zahraničí, z „bohatého“ západu. Tento vývoj dovedl tuzemskou mediální krajinu do stavu, kdy podstatnou část důležitých médií vlastnili zahraniční investoři. Od nich poté začali redakce a mediální společnosti kupovat investoři čeští.

Kdo z Čechů dnes vlastní média?

V Česku máme tři největší mediální bosse, vlastnící velké vydavatelské skupiny. Nejméně viditelným, ale rozhodně ne nejméně důležitým, je Jaromír Soukup, vlastník agentury Médea. Kromě vydávání periodik jako např. Týden nebo Instinkt se zabývá rovněž reklamou. Je známý svou podporou některým konkrétním politikům.

Druhou postavou na žebříčku je podnikatel Zdeněk Bakala, držící v rukou vydavatelskou skupinu Economia a s ní mj. Hospodářské noviny či týdeník Ekonom. I Bakala má vazby na svět vysoké politiky. Poslední osobnost má do vládnoucích kruhů vazby přímo osobní – vlastník skupiny MAFRA Andrej Babiš. Jemu náleží např. deník Mladá fronta.

Co získají z vlastnictví médií?

1. Redaktor ví, kdo je jeho vlastník a i když se bude snažit na to nebrat ohled, podvědomě bude psát jinak.
Kdyby před volbami Andrej Babiš nekoupil MAFRU a s ní i Mladou frontu, ODSkově zaměřená MF by ho roznášela na kopytech, troufám si říci, v každém druhém čísle. Po změně vlastnictví ale redaktor věděl, že aby zůstal „nad věcí a objektivní“, neměl by svého šéfa nejlépe ani zmiňovat. Andrej Babiš, i kdyby do svých redakcí ani jednou netelefonoval, pouze svým obchodem rozpoložení svých redaktorů ovlivnil.

2. Média nejsou výdělečný byznys, tudíž musí jít o něco jiného. Nabízí se vliv.
Zejména tištěná média jsou v posledních letech v nezadržitelném úpadku. Babišova částka zaplacená za MAFRU či Bakalova za Economii rozhodně nebyly ani pro tak bohaté muže zanedbatelné. Koupili byste firmu, jejíž byznys je na ústupu, aniž by vám z toho kynulo něco jiného? Ne, svět tištěných médií není bohatý, ale zato je značně vlivný. Masmédia mají obrovskou moc  při ovlivňování veřejnosti a vlastnit mediální skupinu s dostatečně velkým polem vlivu stojí i za nějaký ten milion dotace ztrátové redakci.

Co na koupi Mafry řekl pan Babiš?


Pokud média musí mít „sponzora“, mohou být někdy nezávislá?

V zásadě nemohou. Pokud mají být média masová a mají za něco stát, nemají moc šanci si na sebe slušně vydělat. Někdo musí být jejich sponzorem a financovat je. Ať to už bude stát, soukromník, investor ze zahraničí nebo nezávislá nadace, pořád bude existovat subjekt, na němž bude médium závislé a bude na něj brát ohled. 

Závisí na osobě daného vlastníka, jak se svým vlivem naloží a samozřejmě pak na emancipaci a nezávislosti redaktorů, nakolik se dokážou od svého zaměstnavatele „odpoutat“.

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Anna Jordanová

Anna Jordanová

Profesionální studentka s amatérským zájmem o politologii, historii a filosofii. Fanatický obdivovatel čajoven, podzimních parků a čokolády, naopak zavilý odpůrce umělého ovoce v jogurtech a nestabilních krytů od kanálů.

Zanechte komentář