Co zbylo z poslední punkové generace?

Literatura / 15.11.2013

Román Jaroslava Rudiše Konec punku v Helsinkách nám předkládá nejen zajímavou reflexi toho, co se za posledních dvacet let změnilo. Zaujme i vás?

Jaroslav Rudiš zdroj: foter.com

Jaroslav Rudiš.
Zdroj: foter.com

Jaroslav Rudiš nás ve svém čtvrtém románu uvádí do pochmurného prostředí neznámého východoněmeckého města. Není se vlastně čemu divit, stín Německa prostupuje velkou většinou Rudišova psaní – vliv našeho západního souseda jsme mohli pocítit minimálně v autorově prvotině Nebe pod Berlínem. Ani zde se rovněž nevzdal motivu podivných existencí a popraskaných vztahů, které k jeho tvorbě bezpochyby neodmyslitelně patří. Jak bychom mohli podle názvu očekávat, Konec punku v Helsinkách, román reflektující neuvěřitelnou proměnlivost okolního světa a ideálů, však na rozdíl od ostatních spisovatelových děl přináší i závan punkové nespokojenosti a revolty.

„Před stíny minulosti nejde utéct, vždycky na vás zaútočí zezadu“

Ústřední postavou je čtyřicátník Ole, bývalý punker a nyní stárnoucí barman z malého zaplivaného baru s názvem Helsinky – zde se schází jeho staří přátelé a lásky, místní ztracené existence nespokojené se světem, který je obklopuje. Sám Ole rezignovaně přežívá ze dne na den, kouří, pije, přemýšlí o životě a je rozhodnutý odprostit se od neustále se opakujících dramat se ženami.

Jedna se mu však v zamlžených vzpomínkách stále vrací. Je jí, svého času sedmnáctiletá, punkerka ze socialistického Československa, přezdívající si Nancy – jejich osudy se setkaly na koncertu kapely Die Toten Hosen v Plzni, aby se za pomoci státní bezpečnosti mohly vzájemně opět odloučit.

My, čtenáři, Nancy poznáváme prostřednictvím jejích deníků, které brilantně oživují celou knihu a činí příběh dynamičtějším. Autor si v tomto směru skutečně pohrál, ať už se stránkou obsahovou, či jazykovou – každodenní strasti náctileté slečny mohou působit pateticky, ne však v tomto případě – Nancy revoltuje proti všemu, co se namane, řeší vztahy, školu, ale i Černobylskou havárii, a použití úsečného „floutkovského“ jazyka plného germanismů a slangových výrazů, jinak mírně monotónní vyprávění popohání.

Neděle na hovno ale šnicl od mámina chlapa dobrej. V celým Jeseníku se už asi tejden nedá dejchat takže jestli neumřem na Černobyl tak se udusíme protože fabriky čuděj a baráky taky a jedině když vylezeš nahoru do lázní tak tam je vzduch lepší a taky pěkně vidíš ten tlustej dekl pod kterým tvý město hnije.

Zdroj:Jaroslav Rudiš – Konec punku v Helsinkách


V poslední třetině knížky na nás zaútočí deset stran dlouhá slovní smršť nazvaná „Hezký lidi manifest“. Ta nejenže do děje perfektně zapadá, ale i rázným způsobem posouvá do popředí otázku novodobého protestu, jeho podoby, smyslu a cíle, kolem které se v předchozích kapitolách chodilo téměř po špičkách. Rudiš se zde velmi podařeně vžívá do role mladého revoltujícího člověka žijícího v postkomunismu, jenž se nebojí zajít dál, než pro pár siláckých slov. Celkové vyznění této jedné dlouhé hrabalovské věty pak románu dodává vážnější ráz.

Je přebal této knihy zrcadlem jejího obsahu? To musíte zjistit sami! zdroj: bux.cz

Je přebal této knihy zrcadlem jejího obsahu? To musíte zjistit sami!
Zdroj: bux.cz

Neustálé křížení cest jednotlivých hrdinů a proplétání dějových a časových linií se nám zpočátku může zdát jako nesmyslná hříčka, ale s ubývajícími stránkami zjišťujeme, že se uzel událostí a pocitů nenápadně rozplétá – autor kompozici celého díla nepochybně důkladně promyslel, takže i zde se můžeme dočkat přinejmenším uspokojivého rozuzlení, kdy se nám vše takříkajíc „slije“ dohromady.

Konec punku v Helsinkách je určitě dílem, které má ambice oslovit širokou veřejnost. Nejenže témata, na která román odkazuje, mají šanci zaujmout i jiný okruh lidí, než jsou ti s čírem na hlavě, ale i čtivost pramenící z Rudišova skvělého vypravěčského talentu a osobitého stylu dostane nejednoho čtenáře do kolen.

Zdroj perexové fotografie: Lenka Vojtíšková, Generace 21 (předloha – kniha Konec punku v Helsinkách (nakl. Labyrint, 2010))

Lenka Vojtíšková

Lenka Vojtíšková

Grafoman, přičemž inspirace roste s klesající hladinou piva.

Zanechte komentář