Kam až nás může zavést touha po odpuštění?

Literatura / 3.11.2013

Existuje mnoho cest, jak získat něčí odpuštění. I když po něm tak úplně netoužíme… Ale to, jaké přináší román Lawrence Osborna, vám vyrazí dech.

Lawrebce Osborne. Zdroj: knihazlin.cz

Lawrence Osborne. Zdroj: knihazlin.cz

Jednadvacáté století. Kdyby se někomu v minulosti podařilo sestrojit stroj času a vyrazit na malý výlet napříč dějinami, století současné by jej asi fascinovalo nejvíc. Už jen ten nespočet možností, které dnešní průměrný obyvatel zeměkoule má a za jakou samozřejmost je považuje.

Pokrok nelze zastavit, ale stále najdeme místa, kde jako by se čas zastavil a moderní doba do nich ještě nestačila zatnout své spáry. Pozorujeme takováto místa, jako obvykle sledujeme vzácné zvíře – líbí se nám, chceme si na něj sáhnout, ale nevíme, co od něj čekat. Co když nám ublíží? Není přece jen lepší přivřít nad ním oči, ignorovat jej? I takové soužití může fungovat… Co se ale stane, když se poruší ono křehké status quo? Jste pak připraveni čelit následkům?

Možná to bylo tím Sluncem…

Marocké království, země, která může své návštěvníky vítat nejen krásnými plážemi, ale i divokou a mnohdy krutou pouští. A právě ona poušť, její všudypřítomné a neustávající vedro společně se zrníčky písku poletujícími ve vzduchu, se staly jevištěm pro román Lawrence Osborna, Odpuštění.

Anotace

Lékař David Henniger a jeho manželka Jo, autorka dětských knih, hledají únik ze svého neuspokojivého života v Londýně. Přijímají pozvání starých přátel na každoroční víkendový večírek v bývalé pevnosti přestavěné na přepychové sídlo, která se nachází hluboko v marocké poušti. Cestou autem na party pozdě v noci se David a Jo hádají a přestanou dávat pozor na cestu. Náhle se jim ve světle reflektorů objeví dvojice mladých mužů, kteří u silnice prodávají zkameněliny. David se mladíkům nevyhne a jednoho na místě zabije. Druhý uteče do nedalekých kopců. Tak začíná dramatický víkend, v jehož průběhu manželský pár řeší důsledky Davidova zločinu, Joinu obecnou nespokojenost se současným životem a svůj rozpadající se vztah. Zabití mladého muže nakonec vychází najevo a postupně se ukazuje, že i ostatní účastníci divoké party mají svá vlastní temná tajemství.

Zdroj: knihazlin.cz

Existují místa, jejichž osudem je vypadat jako brána

Jeden prodloužený víkend, 3 dny strávené daleko od sychravého anglického domova. Tři dny v naprostém luxusu zamlžené alkoholovým a drogovým oparem – to byl plán. Ale jak už to bývá, plány mají tu ošklivou tendenci nevycházet, jak si přejeme.

Nikdo neočekává, že se mu za jízdy uprostřed noci marockou pouští postaví do cesty mladý muž. Zvláště ve chvíli, kdy řízení nevěnuje skoro žádnou pozornost, protože hádka s drahou polovičkou je v tu dobu přednější. A už vůbec by nikdo nečekal, že se otec zabitého chlapce vydá na dlouhou cestu, aby našel jeho vraha.

Křesťan zabil muslima. Cítili vztek, který ani sami pořádně nechápali

Najít hlavní motiv knihy je docela jednoduché, doslova na nás křičí ze všech stran. Střet křesťanství s islámem, bohatstvím a chudobou, lží a upřímností, životem a smrtí. Rozpor dostal od autora podobu lidí, a ne zbraní. Personifikaci sporů pak najdeme v samotných představitelích románu. Manželé Hennigerovi a vlastně všichni hosté onoho opulentního večírku představují zbohatlický a ignorující západ. Kluk Driss zase zmařené naděje při hledání nového života. Sluha Hamid a s ním jeden z majitelů sídla Richard pak symbolizují rozcestník mezi dvěma světy.

Tenhle souboj probíhal už 11 let

Česká obálka knihy. Zdroj: knihazlin.cz

Česká obálka knihy. Zdroj: knihazlin.cz

Stejně fascinující se může zdát proměna ve vztahu manželů Hennigerových během oněch krátkých tří dnů. Už od prvních řádků lze vidět, že soužití Davida a Jo nepatří mezi ty nejšťastnější. Tihle dva překračují tenkou hranici mezi láskou a nenávistí docela často. Možná za to mohou jejich rozdílné povahy, možná sychravé anglické podnebí nebo si prostě jenom vsadili na špatnou kartu.

Tragická nehoda a její následky zaráží do jejich již tak narušeného vztahu ještě větší klín. A zde přichází jedno z prvních překvapení knihy – je to právě puntičkářská a usedlá Jo, která z manželského páru projde zásadní proměnou.

Do Maroka přijíždí jako „ušlápnutá panička“ z vyšší vrstvy hledající snad inspiraci pro své knihy, snad záchranu a oživení svazku, který nefunguje. Panička, která mezi většinu návštěvnic večírku nezapadá ani vzhledem ani věkem. Žena, jejíž příjezd poznamenala tragická událost, díky které si vysloužila nejeden lítostivý pohled. Přesto v Jo nehoda rozpoutala přerod, o kterém netušila, že se ho ještě někdy dočká.

Posledních 48 hodin zničilo její dosavadní bytost.

Obvykle, když se staneme přímými účastníky neštěstí, zanechá to na nás nějaké následky. A ty nebývají příjemné – šok, noční můry, deprese…  Jo je zpočátku zdrcená, ačkoliv ví, že ona hlavní vinu nenese. A možná i proto je minutu od minuty uvolněnější, klidnější, začíná si znovu uvědomovat sama sebe. Ne, že by neměla obavy o manžela mizícího daleko v poušti, jen se rozhodne dát přednost sobě a zvukům poletujícího písku. Do Anglie se vrací žena vyrovnaná sama se sebou.

O autorovi nelze říci nic jiného, než že je výborný znalec lidského charakteru a jeho ještě lepší vypravěč. Přestože má román okolo 300 stran, povedlo se mu postavy vykreslit neskutečně živě. Ačkoliv nijak extra nezabíhá do událostí minulých, ani se u většiny charakterů nekonají žádné hluboké psychické sondy, jsou hrdinové neuvěřitelně plastičtí. Osborne se navíc nesnaží cokoliv zakrývat, veškeré dobré i špatné lidské vlastnosti předkládá s někdy až krutou upřímností. I to je jeden z důvodů, proč se vám tak vryjí pod kůži. Jsou jedněmi z nás.

Muži z pouště vědí všechno

Jiný kraj, jiná víra... Nakolik jsme ale opravdu odlišní? Zdroj: foter.com

Jiný kraj, jiná víra… Nakolik jsme ale opravdu odlišní? Zdroj: foter.com

Lawrence Osborna lze pravděpodobně obvinit z mnoha věcí, ale rozhodně ne z nedostatku vypravěčského umu. Rozepsat děj tří dnů na tři sta stran tak, aby se čtenář nenudil, to už vyžaduje jakési spisovatelské umění. V Odpuštění se střídají pasáže, někdy i celé kapitoly, kdy jeden z hrdinů pouze „přemýšlí“ nahlas, popřípadě glosuje události minulé či právě probíhající s těmi, které děj posouvají dopředu. A to vše v naprosto perfektně nadávkovaném množství.

Osborne se svým stylem a smyslem pro detail řadí mezi autory, kteří nejenže mají barvitou představivost, ale navíc ji umí i přenést na papír. Jako například u pasáží líčících jídla podávaná na večírku – z autorova popisu se vám budou sbíhat sliny. Budete cítit vedro saharské pouště a z opovržení, které Maročané cítí vůči Evropanům, vás zamrazí v zádech. Zkoumavý pohled starého muže vámi projede jako nůž máslem.

Tyto dva oddělovala mentální propast – staletí nepřátelství a vzájemné ignorace.

Stejně jako lidi, ani knihy se nesmí soudit podle obalu. Až minimalistický přebal v sobě ukrývá bohatý příběh. A je už jen na čtenáři, na jaký z jeho aspektů se zaměří, zda na rozpor mezi kulturami nebo na přerod několika lidských charakterů. Rozhodně se jedná o další skvostný kousek nakladatelství Kniha Zlín.

Zdroj perexové fotografie: foter.com (upraveno)

 

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář