Boříme mýty o pokoře

Osobní rozvoj Vztahy / 3.11.2013

Zní vám pokora jako cosi nevábného? Pojďme společně zbořit několik mýtů, které pokoru provázejí. 

Možná zjistíme, že pokorný přístup je něco, co může proměnit naše okolí k nepoznání. Co si představíte, když se řekne slovo pokora? Něco, po čem všichni touží? Něco, co je skutečně „cool“, minimálně jako conversky nebo smartphony? Myslím, že všichni intuitivně tušíme, že pokora je především něco náročného. Můžou však naše nejbližší vztahy, potažmo celá lidská společnost, fungovat bez pokory? Vraťme se ještě na okamžik k naší první otázce a lehce ji pozměňme. Jak si představíte pokorného člověka?

Zeptali jsme se na názor ostatních. Jak se projevuje pokorný člověk?

„Respektuje názory druhých i přes skutečnost, že si sám myslí opak. Má úctu a přirozenou autoritu k rodičům, starším lidem atd.,“ říká Andrea (24).

„Reaguje s respektem vůči „okolí“, jež je hodno jisté úcty,“ říká Martin (23).

„Rozhodně ne to, že se plazí před ostatními,“ říká Anna (23).

„Člověk, který přijímá věci, které se mu dějí, prostě tak, jak jsou, bere jako fakt, že lidský život přináší to dobré i to špatné a to, že se budeme na „osud“ nějak vztekat, nám nijak nepomůže,“ říká Kateřina (20).

„Skromný člověk, který nemá o sobě žádné velké mínění, ač by klidně mít mohl,“ říká Ivona (22).

Pokora je tedy podle názorů nás, patřících do generace 21. století, důležitá vlastnost pro budování dobrých mezilidských vztahů. Pokusme se nyní společně vyvrátit několik předsudků o pokoře, které vládnou naší společností.

Pokorní lidé jsou ambiciózní a umí si prosadit svou. Zdroj: Photl.com

Pokorní lidé jsou ambiciózní a umí si prosadit svou. Zdroj: photl.com

Předsudek č. 1

Pokorný člověk vlastně nemá příliš mnoho ambicí a netouží dosáhnout „velkých“ věcí.

Krásným příkladem, který nám sám o sobě pomůže vyvrátit tuto myšlenku, je nositelka Nobelovy ceny míru Matka Tereza. Mladá žena se silnou touhou změnit přístup společnosti k trpícím, bezmocným, neperspektivním lidem. Rozhodně nebyla tou, která by stylem „mouchy, snězte si mě“, opečovávala několik lidí v indických nemocnicích. Starala se o ty, ke kterým by nikdo jiný nešel. Jezdila po světě a mluvila o potřebě změny našeho přemýšlení o životě. Nestrhávala pozornost na sebe a nesnažila se sveřepě prosazovat. Mluvilo za ni mnohem víc než jen slova. Pokora neznamená zahodit ambice, ale spíše změnit způsob jejich dosahování.

Předsudek č. 2

Pokorný člověk si nechá všechno líbit, nechá si takzvaně **** na hlavu.

Lidé mají o pokoře zkreslené představy. Zdroj: foter.com

Lidé mají o pokoře zkreslené představy. Zdroj: foter.com

Nesebevědomí, ztráta vlastní sebeúcty? Nikoliv. Pokorný člověk není ten, který sebou nechá zametat. Je spíš tím, který i přes rozdílnost hodnot, vyznání, politické příslušnosti dovede s lidmi kolem sebe jednat s úctou.

Pokorný člověk se dovede dívat na lidi pozitivní optikou. Vidí věci, se kterými nesouhlasí, přesto pro něj jeho bližní nepřestávají být na prvním místě lidmi a ne pouze nositeli odlišných světonázorů.

Pokora totiž není nechat si všechno líbit, je uměním jednat slušně a s úctou s lidmi, kteří si zdánlivě nic z toho nezaslouží.

Předsudek č. 3

Pokora je zásadně výsadou starých lidí. Je to prostě něco, co získáváme  až na konci života.

Mnohým z nás by se mohlo zdát, že pokora je něco pasivního, nedynamického, něco, co se týká jen našich babiček. Je pravdou, že mnohé ctnosti a životní moudrost jsou výsadou stáří, protože pramení z množství životních zkušeností. Ovšem pokoře se můžeme aktivně učit. Nečekejme, že nám důležité vztahové schopnosti spadnou do klína. Drobnými krůčky i většími pády se pokoře můžeme učit kdykoliv. Pokora totiž je „cool“ a je „in“ ji nosit. Posuďme sami, je příjemnější být se sebestředným člověkem, který bezohledně myslí jen na sebe a prosazuje pouze vlastní prospěch?

Máte úctu ke starším lidem? Zdroj: foter.com

Máte úctu ke starším lidem? Zdroj: foter.com

Předsudek č. 4

Pro dobrotu na žebrotu. Pokorným se nic dobrého nevrátí!

I zde je potřeba změnit své nahlížení světa. Pokorní jsou totiž těmi, co vidí a „vlastní“ opravdové bohatství světa. Slovy G. K. Chestertona: „Pokora je matkou obrů. Velké věci lze viděti pouze v údolí a jen malé věci z vrcholků.“ Pokora také probouzí vděčnost a ta zase změnu lidského života.

Ač bylo v poslední době proklamací a výzev dost, neodpustím si jednu přisadit. Snažme se o pokoru, svět bude vypadat jinak. Máme to ve svých rukou.

Zdroj perexové fotografie: www.foter.com

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Marie Š.

    Tak tenhle článek jednoduše musí vzít za srdce! Nádhera…Slova, kterými je to napsané, jsou vybraná opravdu úžasně. Skvělá práce!- a pravda pravdoucí:)

    • Alžběta Kalábová

      Děkuji za povzbuzující komentář:) Ať se Vám daří!