Katy Perry vyměnila cukrové království za nudu bez náboje

Hudba Kultura / 28.10.2013

Cukrová královna Katy Perry spálila svou modrou paruku a vydala nové album Prism. Snaha o vyzrálejší pojetí však vyznívá zcela nudně.

V roce 2010 si vybudovala pověst bláznivé a infantilní zpěvačky. O tři roky později se americká popová ikona Katy Perry (29) rozhodla vzdát své cukrové image. Přestala s pubertálním sněním a vypustila do světa novou desku Prism. Snaha o dospělejší a vážnější pojetí však vyznívá nudně a nezajímavě.

Albu Prism předcházelo několik video ochutnávek, ve kterých Perry pálila svou slavnou modrou paruku či pohřbívala cukrovou verzi sebe sama. Nová deska byla ohlašována jako návrat k podobnému hudebnímu stylu, který zazněl na debutovém CD One Of The Boys (2008). Nic takového se však nekoná. Ačkoliv bylo první album převážně pop rockové a instrumentálně v něm velmi dominovala například kytara, Prism sází spíše na elektro pop, který posluchače uspí.

Už po prvním poslechu se dostaví pocit prázdna a necelistvosti. Ten vyplývá z toho, že na albu se jen těžko hledá píseň, která by se dala označit za hit, snad kromě singlu Roar. Změna hudebního žánru a nálady se dá mnohdy považovat za zajímavý posun vpřed. Tentokrát se však jedná naopak o velký krok vzad. Zhruba v půlce desky se dostaví otázka, zda ještě stále hraje píseň předešlá, či už nová. To je při počtu šestnácti písní na deluxe verzi CD zřejmě ten největší problém. Absence jakékoliv invence má za následek postupné ztracení posluchačovy pozornosti.

Místo pozitivní energie jen kupa patosu

Srovnání nynějšího CD Prism a předešlého Teenage Dream (2010) se může zdát až směšné, a to hlavně z důvodu, že právě díky minulému albu se Katy Perry vyhoupla na špičky hitparád. Ať už to byla svěží letní píseň California Gurls, či zpěvaččin zřejmě největší dosavadní hit Firework, všechny songy byly nabité pozitivní energií. Oproti tomu jsou skladby z Prism roztahané a ukňourané. Snaha o jejich aranžérské odlišení zkrátka příliš nevyšla.

Začátek alba se ještě nese v energickém duchu. Kromě pilotní písně Roar je hudebně zajímavá i Birthday, která posluchače přenese do zlaté diskotékové éry. Svěží náboj však postupně opadává a definitivně končí zhruba někde u písně International Smile, která je pomyslnou hranicí, za níž se album utápí ve vláčných rozchodových melodiích.

Poslední výrazná změna přijde u písně Spiritual, která z celého alba vyznívá jako jedna z harmonicky nejzajímavějších. Ale na to, že mělo být album oproti minulému výrazně temnější, žádná změna se v tomto ohledu nekoná. Katy Perry sice vyměnila lízátka, šlehačku, růžové obláčky a rovnátka za nesnesitelnou kupu patosu, ale rozhodně nevyzrála a neposunula svou tvorbu na novou úroveň.

Zdroj perexové fotografie: oficiální Facebook Katy Perry

Zdroj videí: youtube.com

 

Michael Švarc

Michael Švarc

Jsem bývalý student muzikálového herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. V současnosti studuji Vyšší odbornou školu publicistiky. V Generaci21 zastávám post editora hudební sekce.

Zanechte komentář