Je to úžasný pocit, sedět na hřbetě běžícího koně!

Osobní rozvoj Vztahy / 7.11.2013

Někdo má doma jako mazlíčka křečka, králíka nebo psa. Ale co už je v dnešní době normální – lidé mají za své mazlíčky i koně (ale v bytě je určitě nechovají).

Lidé si budují vztahy ke svým příbuzným, ke svým přátelům, ke svým partnerům, a dokonce i ke svým domácím mazlíčkům. My vám přinášíme příběh slečny, která má koně a vybudovala si s ním velmi specifický vztah. Představujeme vám Soňu, milovnici koní.

Představujeme vám Soňu! Zdroj: archiv Soni

Představujeme vám Soňu!

Můžete se představit našim čtenářům?

Ahoj, milí čtenáři. Jsem docela obyčejná holka (alespoň si tak připadám) se spoustou koníčků a slabostí pro ne zrovna obyčejné věci. Žiji v Ostravě už pomalu čtvrt století, ale jsem spíš taková vesnicko-městská holka, měla jsem to štěstí vyrůstat a trávit volný čas na vesnici. A díky tomu jsem se i snáze dostala právě ke koním.

Jste nadšená chovatelka koně, jak jste se k tomu dostala? Od kdy máte koně?

Ano, jeden z mnoha mých koníčků je právě koníček. Kdysi to byli koníčci všeobecně, ale před necelými dvěma roky jsem propadla hlavně jedinému koníčku, respektive mé kobylce Kuličce. Ačkoliv by po mně chtěla moje maminka už nejraději vnoučátka, já jí říkala už v mých 4 letech: „Maminko, já nebudu mít v bříšku miminko, já budu mít hříbátko.“ A taky se tak stalo, naštěstí jsem ho nemusela odrodit. Takže jsem se s geny „koňařky“ už asi narodila, stejně jako moje sestra a teta. Na koni jsem poprvé seděla, když mi byl asi rok a půl. Jak se říká, pokud miluješ koně, je to až do konce života. Svoji kobylku mám od předloňských Vánoc. Dostala jsem ji jako roční hříbátko od přítele a byl to ten nejúžasnější dárek na světě. Splnil se mi můj sen! A při této příležitosti bych ráda ještě jednou za tento dar veřejně poděkovala.  Milánku, děkuji!

Vztah s koněm si musíte vybudovat. Zdroj: archív Soni

Vztah s koněm si musíte vybudovat.

Je v něčem takový „domácí miláček“ (tvůj kůň) jiný než ostatní mazlíčci? Má to své plusy a mínusy?

Domácí miláček… když jsme ji v zimě přivezli, byla chlupatá jako plyšový medvídek a velká asi jako poník, takže tenkrát jsem měla sto chutí ji ubytovat na gauči, ale dneska by se na něj sotva vešla. Samozřejmě, jako každý zvířecí miláček je pro svého páníčka originál a jedinečný. Kůň je jiný v tom, že si ho opravdu nepřivedete domů na gauč jako kočku nebo psa, kteří se mnou, na rozdíl od koně, sdílí domácnost. Ale jinak mezi nimi nedělám rozdíly a jsou to moje tři čtyřnohé děti. Mít koně, kočku nebo psa nemá žádné mínusy, kdo to tak bere, neměl by si zvířátko nikdy pořizovat. Každopádně Kulička je originál i mezi koňmi a myslím, že jsme si padly do oka hned na první pohled. Stačilo, aby přišla, položila mi hlavu na rameno a druhý den už jela s námi domů. Lepšího koně jsem si opravdu přát nemohla. Je velice přátelská, mazlivá, klidná, ovšem s jiskrou v oku, ale umí být i potvůrka, asi jako každý puberťák. Jiní jsou koně ve způsobu komunikace. Člověk se musí naučit řeči koní, protože oni na sebe ve stádě nevrčí, neštěkají a nevrtí ocasem jako psi. Koně se dorozumívají hlavně držením těla a výrazem tváře. Člověk jejich řeči porozumí tím, že s nimi bude trávit hodně času. Stačí je pozorovat, jak se chovají ve stádě. Ale pořád je co se učit a i já, ačkoliv se u koní pohybuji od 6 let, jsem při výchově mojí kobylky musela hledat takové cesty, abychom si obě rozuměly a věděly, co po sobě vlastně chceme.

Maminko, já nebudu mít v bříšku miminko, já budu mít hříbátko.“

„Nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně.“ – Myslíte si to taky? Nebo zastáváte jiný názor?

Chcete taky koně? Zdroj: archiv Soni

Chcete taky koně?

Ano! Tedy v tom případě, že sedneš na koně a jedeš se projet přírodou, přebrodíš řeku, projdeš se lesem anebo v plném trysku přeběhneš dlouhou louku. Nejde jen o pohled, jde o celkový vjem. Sedíš na živém tvorovi s vlastní hlavou, nejedná se o kus plechu, o auto nebo motorku. I když řídit auto se silným motorem, co má pod kapotou mnohem víc koní, je taky super! Ale zpět ke koním – najednou jsi s tím zvířetem jedno tělo, a pokud umíš jezdit, koordinuješ celý jeho pohyb, a když už jste s koněm dobří parťáci, jsou schopni reagovat na myšlenku. Je to úžasný zážitek, když sedíš na hřbetě běžícího koně a cítíš tu neskutečnou energii, kterou do toho to zvíře dává, jak rychle dýchá a jak slyšíš ten dusot kopyt.

Se svým koněm – jak jste  ukázala – jste si opravdu blízcí, což je velmi hezké. Každý chce mít doma zvíře, mazlíčka, se kterým si bude rozumět a bude ho mít rád.

[two_third]

Jak si najít cestu ke koni?

• snažte se koně pozorovat

• snažte se s koňmi trávit co nejvíce času

• buďte citliví

• vnímejte jejich tvář a stavbu těla

[/two_third]

A nakonec, co byste vzkázala našim čtenářům?

Pokud jste se dočetli až sem, tak v prvé řadě děkuji za vaši pozornost. Naskytne-li se vám příležitost, určitě se na koně posaďte a jeďte se projet, stojí to za to. Jinak přeji, ať se vám daří, díky a ahoj!

My velmi děkujeme za čas, který nám Soňa věnovala, a že nám darovala tak pěkný příběh.

Zdroj fotografií použitý v textu: osobní archiv Soni

Denisa Jelínková

Denisa Jelínková

Miluju barvy, hudbu, focení a psaní. Možná se stanu jednou spisovatelkou - takovou, která bude po večerech vysedávat v houpacím křesle a psát a psát a psát. Fotografování je mou srdeční záležitostí - fotoaparát jsem dostala jako dárek ♥ Takže si užívám každé cvaknutí.

Zanechte komentář