Jsem výjimečná a krásná, pukněte závistí!

Osobní rozvoj Vztahy / 29.10.2013

Jak tenká je hranice mezi přirozenou závistí a závistí, která člověka sužuje a trápí? A proč se modelky nikdy nesmějí?

Předpokládejme, že každý pocítí alespoň párkrát v životě závist, ano, i ti lepší z nás. V ideálním světě by závist neexistovala, jenže v něm my nežijeme. Neustálé srovnávání, nespokojenost a závist pramenící ze spokojenosti druhých nám může pěkně zavařit, navíc když žijeme v 21. století, v době internetu a přemíry informací o životech těch druhých.

Sociální sítě, podhoubí závistí?

Závidět někomu úspěch a složit ruce do klína je přece tak snadné. Proč to ale nevzít za jiný konec a využít závist pro svůj vlastní prospěch? Pokud negativní pocit, jakým závist je, uchopíme správně, může nás motivovat a popostrčit k lepším výkonům.

Bujícím podhoubím pro vznik závisti jsou v současné době sociální sítě. Kde jinde můžete vidět fotky z luxusní dovolené vašich přátel, nová auta, krásné domovy, pracovní a osobní úspěchy – to vše samozřejmě jen za předpokladu, že okruh vašich přátel vše rád sdílí.

Je pak velmi logické, že tyto nevyžádané informace můžou s někým pořádně zamávat. Ti, co jen sedávají doma, závidí jiným dovolené, nezadaní harmonické vztahy zadaným, bezdětní šťastným rodinkám a nešťastně zadaní nezávislý život těm bez závazků.

 

Závidíme si hezčí bydlení, vztahy, kariéru, vzhled... Zdroj: sxc.hu

Závidíme si hezčí bydlení, vztahy, kariéru, vzhled… Zdroj: sxc.hu

Ženy si závidí především vzhled, ale závidí si i muži

Jako malí si kluci záviděli autíčka a holky porovnávaly panenky. Teď si závidí kariéru, majetek a v neposlední řádě také vzhled.

Ano, závidíme, muži i ženy. Ovšem je nutno si přiznat, že ženy mají v tomto ohledu značně navrch. Na každého se dostane, závist je jako mnoho dalších negativních pocitů pocit zcela přirozený. Kam až může závist zajít? Pomyslnou hranicí překročení přirozené závisti je nepřejícnost, která je už pouhý kousek od zapšklosti. Skličující závist pramení pouze z pochroumaného sebevědomí a nízké sebeúcty. Zbavte se ji!

Jsem výjimečná a krásná, pukněte závistí!

Všimli jste si, že modelky se nikdy nesmějí? Samozřejmě pomineme–li modelky účinkující v reklamách na zubní pasty, hygienické potřeby či životní pojištění. Mám na mysli modelky procházející se po přehlídkových molech těch nejslavnějších módních návrhářů.

Modelky se neusmívají. Zdroj: foter.com

Modelky se neusmívají. Zdroj: foter.com

Jejich přezíravý a arogantní výraz bez jediného náznaku úsměvu má své opodstatnění, modelky se totiž smát nesměji. A důvod? Dobře promyšlený marketing, který má za cíl vzbudit závist. Za arogantními výrazy modelek stojí pouze jeden podnět a tím je koupě prezentovaných šatů, po níž se máte samy stát objektem sžíravé závisti druhých. A to vše jen díky jedněm šatům. Jak jednoduché.

Ovšem vždy tomu tak nebývalo. V 90. letech, které se nesly ve znamení ikon, jakými byly Claudia Shiffer, Naomi Campbell, Cindy Crawford, Christy Turlington a Linda Evangelista, byl smích velkou devízou. Nebývalo to lepší?

5 rychlých tipů jak zatočit se závistí

  1. Nestresujte se srovnáváním vašich životů a životů vašich “internetových přátel“, nic nemusí být tak, jak se zdá, každý se prezentuje nejlépe jak umí.
  2. Ohlédněte se za sebe a připomeňte si, co jste sami dokázali a na co jste doopravdy pyšní!
  3. Podívejte se na závist z jiného uhlu a využijte ji ve svůj prospěch: úspěchy jiných vás mohou motivovat k tomu, abyste začali na sobě pracovat a něco změnit
  4. Každý je něčím výjimečný, závidíte jiným? Věřte, že existuje někdo, kdo závidí právě vám!
  5. Neztrácejte čas negativními emocemi, závist vám jen krade čas a energii, které můžete vložit do něčeho užitečnějšího!

Pro koho chceme být lepší?

Dosud nevyřčenou otázkou na závěr zůstává proč to všechno? Proč chceme, aby nám ostatní záviděli náš život, pro koho to děláme, pro koho chceme být lepší? Neustále se učit něčemu novému, rozvíjet se, to vše bychom měli dělat jenom kvůli sobě samým.

Náš dobrý pocit je jediným měřítkem našich úspěchů! Nikdo nemá být soudcem našich životům, jejich soudci jsme jen a jen my sami.

Zdroj perexové fotografie: sxc.hu

Lucie Hudcovičová

Lucie Hudcovičová

„Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.“ - Jan Werich. Já pevně věřím, že se trefím. Jsem věčný optimista a tak trochu malý zmatkář, mám ráda smích, dobrou společnost a nové výzvy, což psaní zcela určitě je.

Zanechte komentář