Ten, který si nebral servítky – K. H. Borovský

Literatura / 31.10.2013

Přesně před 192 lety se narodil proslulý český novinář, básník a satirik Karel Havlíček Borovský, jedna z nejvýraznějších postav 19. století!

Světlo světa poprvé spatřil 31. října 1821 v kupecké rodině v obci Borová (odtud pochází pseudonym Borovský). Po vzoru autoritativního faráře Brůžka, odchovance Bernarda Bolzana, vstoupil mladý Havlíček do teologického semináře. Svůj bystrý rozum, temperament a bytostný sklon k ironizování však záhy nebyl schopen skloubit s formální výukou víry v Boha a s kasárenským režimem studia. Po vyloučení ze semináře se z touhy po kontaktu s literaturou pokoušel sehnat místo středoškolského učitele, avšak na rok zakotvil jako vychovatel v Rusku.

Počáteční okouzlení touto východní zemí, zejména pak krásou jejího hlavního města, zbožností Rusů a slavjanofilským zápalem vědců, vystřídalo kruté vystřízlivění a Havlíček byl brzy vyléčen z kollárovské idealizace Ruska a z představy jednotného slovanského národa a jazyka. Po návratu do vlasti vydal své kritické postřehy o panujících poměrech v carské říši v celku pod názvem Obrazy z Rus.

Kritik, novinář a mluvčí českého národa

Karel Havlíček Borovský. Zdroj: cs.wikipedia.org

Karel Havlíček Borovský. Zdroj: cs.wikipedia.org

Jako čtyřiadvacetiletý mladík na sebe strhl pozornost osobností české kultury zásluhou své odvážné kritiky Tylovy prózy Poslední Čech, jíž vytkl plané vlastenčení a povrchní sentimentalismus, které považoval ve své době již za dávno přežité. Přestože urazil gardu obrozeneckých spisovatelů, otevřely se mu dveře do velkého světa novinařiny.

Byl doporučen na místo redaktora Pražských novin, od čehož nebylo daleko k vydávání Havlíčkových vlastních Národních novin, které se staly orgánem uvědomělého měšťanstva. Jejich útočnost však nejspíš nebyla dostačující, proto přibyla humoristická a satirická příloha Šotek plná ostrých epigramů, která logicky nemohla mít dlouhého trvání. Po nuceném umlčení se Havlíček pokoušel dál publikovat své politické názory v časopise Slovan, jehož nedlouhé vydávání bylo spojeno se souboji se soudy a policií…

Brixenské „vyhnanství“

Havlíčkův dům v Brixenu. Zdroj: cs.wikipedia.org

Havlíčkův dům v Brixenu. Zdroj: cs.wikipedia.org

Deportace do tyrolského městečka Brixenu přišla těsně před Vánoci roku 1851. Obrázek, kterak vyhublý, smrtelně vyčerpaný a na kost promrzlý Havlíček píše při svitu měsíčku dopisy své milované rodině, patří dnes už skutečně jen do obrozeneckých knih z 19. století. Z platu vyššího státního úředníka si nejprve platil hotelový pokoj, poté slušný podnájem a nakonec se přestěhoval do domu – to když za ním po půl roce přijela manželka Julie s dcerou Zdenkou. Více než bídou tedy Havlíček v Brixenu trpěl konzervativním prostředím a odloučením od blízkých přátel i veškerého kulturního a politického dění.

Ještě než ho na jaře roku 1855, s ohledem na tuberkulózou nemocnou ženu a dceru, policie propustila, stihl v internaci napsat tři významné satirické skladbyTyrolské elegie, Krále Lávru a nedokončenou báseň Křest svatého Vladimíra.

Žalozpěvy, pohádka i břitká satira

Tyrolské elegie již svým názvem připomínají žalozpěvy tlumočící stesk. Ty Havlíčkovy se obracejí k měsíci, kterému autor líčí svůj příběh odloučení od domova, přičemž samotný děj tvoří nosnou oporu k vyjádření odporu vůči despotické armádě, vládě i církvi. Asi nejznámější pasáží je scéna Havlíčkova nočního putování se splašenými koňmi uprostřed alpského průsmyku.

Ach, ty světe, obrácený světe!

Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž,

ale s panem delikventem samým

kluše ekypáž!

Ach, ty vládo, převrácená vládo!

Národy na šňůrce vodit chceš,

ale čtyřmi koňmi na opratích

vládnout nemůžeš!

Bez kočího, bez opratí, potmě,

u silnice propast místo škarpy,

tak jsem cválal sám a sám v kočáře

jako vítr s Alpy.

(Borovský, H. K. Tyrolské elegie)

Jako pohádka začíná další Havlíčkova skladba, a to báseň o králi s oslíma ušima, jejíž námět sahá až do řecké mytologie k báji o králi Midasovi. Král Lávra však není typickou vážnou pohádkou, nýbrž její aktualizací v politický jinotaj. A i přestože se jedná o dílko alegorické,  smysl je zcela jasný – zesměšnit hloupost korunovaných hlav a absurditu systému, v němž vládne jen jediný člověk.

Nejkomplikovanější z brixenských satir je rozsáhlý, avšak nedokončený Křest svatého Vladimíra. Havlíček v něm za pomoci sarkasmu a vulgarismů postupně zpochybnil nejen světskou a církevní moc, ale také existenci jakýchkoli právních a morálních norem, jež by měly platit bez výjimky, přičemž ostré kritice podrobil takřka celý svět.

Tak to chodí na tom světě,

každou chvíli jinák,

dneska ctí tě za svatého,

zejtra budeš sviňák!

(Borovský, H. K. Křest svatého Vladimíra)

Zdroj perexové fotografie: zlinfest.cz

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář