Jsem řiditel tohohle autobusu…

V obraze / 12.12.2012

Jsou slova v titulku jen pouhou nadsázkou, nebo se za textem známé písně skrývá pravda?

Ano, vím, že řídit autobus je asi práce nudná. Ano, je mi jasné, že denně vozit ukřičené děti ze škol je otravné. Je mi ale záhadou, proč takovou práci vykonávají lidé, kteří jsou netrpěliví, protivní a nepříjemní.

Silvie Trebatická, editorka sekce Design:

„Když jsem ještě jezdila pravidelným autobusovým spojem, tak mě řidiči vždycky zdravili, a to jsem teprve vkročila na první schod. Obzvlášť jeden se vždycky smál jak měsíček na hnoji. A směje se i teď, a to jezdím jen občas.“

Určitě se tak nechovají všichni. Konzultovala jsem toto téma i s ostatními členy redakce a zdá se, že nerudní řidiči se vyskytují především na naší místní lince. Podělím se tedy s vámi o několik příhod, díky kterým jsem si o řidičích autobusů udělala nepěkný obrázek.

Dobrý den? A to znamená co?

Jako slušně vychovaná dívka zdravím všude, kam přijdu, a očekávám totéž od ostatních, zvlášť jedná-li se o obchod. Pokud však pozdrav říkám jedné konkrétní osobě, nějakou reakci přímo vyžaduji. Řidiči, se kterými se dnes a denně setkávám, však jenom mlčí. Vezmou si ode mě peníze za jízdenku a… A to je vše. Opravdu je to tak těžké odvětit mi na pozdrav?

A nemáte drobný?

Při práci prodavačky vím, jak je těžké dát po ránu dohromady drobné nazpět, když vám zákazník platí třeba tisícovkou. Proto se také ptám, zda dotyčný nemá menší bankovku nebo nemůže udělat výjimku a zaplatit kartou. Rozhodně by mě ale nenapadlo být na zákazníka nepříjemná, či ho dokonce vykázat z obchodu. Ano, byla jsem svědkem toho, jak řidič odmítl prodat jízdenku holčičce, která mu chtěla zaplatit pětisetkorunovou bankovkou.

Pravidelně se stává i to, že řidiči mají ironické poznámky, když na ně vytáhnu stovku: „Nemáte tam ještě větší bankovku?“ Možná jsem divná, ale vrátit drobné na stokorunu snad není takový problém, zvlášť když jízdné do vedlejšího města stojí 19 korun.

Alice Pazderová, editorka sekce V obraze:

„Nedávno jsem jela s řidičem, který jel strašně rychle, předjížděl tam, kde by neměl, a i jízda po Praze byla dost děsivá!“

Toho psa si strčte někam!

Že řidič nemusí psa do vozu vzít, to je napsané i v pravidlech vyvěšených snad v každém autobusu. Je tam připsáno, že se tak může stát v případě, že se současně přepravuje i kočárek nebo když je ve vozidle plno. Pes samozřejmě musí mít nasazený košík a být na vodítku.

A tak se ptám – proč se mi už dvakrát stalo, že mě a mou malou fenku kokršpaněla s nasazeným košíkem a na vodítku odmítli vzít do autobusu, ačkoliv v něm nebyl kočárek ani žádné malé dítě a celkový počet cestujících se nevyšplhal za hranici jedné desítky? Dokonce mi jednou bylo řečeno, že „s tim čoklem jako teda né, jeďte si vlakem“.

Pes v autě

Přepravovat zvíře autem je nejjistější. Zdroj: Lucie Rubešová, Generace 21

Rychlá jízda, telefon i cigarety…

Na denním pořádku jsou u místních řidičů také neskutečně rychlé jízdy. Zpoždění, které se jim nakupí, když neustále někoho vykazují z autobusů, asi musí dohnat napodobováním jezdců Formule 1. Člověk aby se bál jet autobusem pouhých pár kilometrů.

To ale není vše. Řidiči běžně za jízdy telefonují, konverzují s cestujícími na předních sedadlech a předevčírem jsem jela s pánem, který si za jízdy zapálil cigaretu a netípl ji, ani když na zastávce přistupovali další lidé. Prostě prodával jízdenky a do toho potahoval. Opravte mě, pokud se mýlím, řekla bych ale, že takové chování je nejen neobvyklé, je i nepřijatelné.

Když už jsem se tak pěkně naštvala, pojďme článek zakončit nějak optimisticky. Práce řidiče je přece náročná, denně musí odpovědět na tolik pozdravů, spočítat drobné a vyřídit si spoustu telefonátů. Prostě řidič, ten tvrdý chleba má!

Do diskuze se klidně pouštějte pod článkem v komentářích, ráda si přečtu vaše názory a zkušenosti s řidiči!

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Zdroj videí: YouTube.com

Lucie Bekeová

Lucie Bekeová

Dříve editorka sekce Krása, dnes síto, přes které neprojdou žádné hrubky a překlepy v článcích. Vedu korektornu Generace 21 a pokud si při pobíhání mezi domácností, prací a školou najdu čas, sepíšu nějaký ten článek o tom, co mě zrovna štve, těší či děsí.

Zanechte komentář