Můj vztah s muslimem

Osobní rozvoj Vztahy / 27.10.2013

Přivezla si vaše kamarádka z letní dovolené novou lásku? Exotika? Nebezpečí? Přečtěte si náš rozhovor! 

Rozhovor o takovémto vztahu nám poskytla žena, která v něm sama tři a půl roku byla. 

Do Chorvatska se nám nechce, v Itálii už jsme také byli, co třeba vyjet do zemí severní Afriky? Možná se i vy v poslední době setkáváte se vztahy, které si  ženy takříkajíc vozí z letní dovolené. Některé z těchto vztahů přečkají přízemní mrazíky evropského podzimu a mráz zimy je nespálí. Jak fungují? Je třeba se o ženy, které vstoupily do vztahu s muslimem, bát? Nemůžeme vám poskytnout univerzální odpověď, ale rozhovor s ženou, která jedním takovým vztahem prošla, ano. Seznamte se se slečnou X, které je 22 let, studuje v Plzni a ve vztahu s muslimem strávila tři a půl roku.

„Myslím si, že pro ženu a její duši je těžké odolat arabským mužům. Mají velký šarm, elegantní způsoby a jsou to rodinné typy. Ví, jak vhodně polichotit a všímají si maličkostí, jako třeba barvy, která vám sluší, oblíbeného šperku, oblíbeného oblečení… To pro ženy, myslím si, hodně znamená. V Evropě jsou v tomto ohledu muži jiní, i když pozor, netvrdím, že evropští muži s těmito způsoby neexistují, to jistě ne! Všeobecná „lidová“ zkušenost žen praví, že z našich mužů tyto způsoby vyprchají a v Arabech zůstávají, což je pravda. Vidím to právě i na párech, které spolu jsou deset, dvacet i více roků a osobně je znám, říká slečna X.

gold-and-pink-the-beach_l

Platí muslimské zahalování i pro evropanky? Zdroj: foter.com

Milá, podělíš se s námi o to, jaké národnosti byl tvůj přítel, jak jste se seznámili a jakým jazykem jste spolu komunikovali?

Ano, podělím se ráda. Seznámili jsme se v Tunisku jako dva teenageři. Prostě jsme se setkali na ulici u obchodu, kde brigádničil. Byl Tunisan a stále tam žije. Komunikovali jsme spolu v angličtině a já jsem se začala učit i francouzštinu, abych se mohla dorozumět i s jeho rodiči a rodinou.

On, věřící muslim, neměla jsi pochybnosti, jestli do vztahu jít? Přece jen, jiné kulturní základy…

Navzdory vlastní zamilovanosti jsem samozřejmě přemýšlela i nad těmito věcmi. Hodně jsme si o tom povídali a ptala jsem se ho i na jeho názor na hijaab (šátek, kterým nosí muslimky pokrytou hlavu – pozn. redaktorky) a zahalování a jestli bych se jako křesťanka měla tomuto „trendu“ přizpůsobit. Jeho matka je věřící, ale otec není, takže je z celkem liberální rodiny. A nikdy jsem se nesetkala s nějakým odporem vůči mé osobě. Když se ale váš přítel líbí jiné Tunisance, je to docela nepříjemné. Musíte s ní vyloženě soupeřit, jsou velmi snaživé a nedělá jim problém udělat žárlivou scénu přímo na veřejnosti.

Jak se promítala jeho víra do vašeho vztahu, chtěl, aby ses stala také muslimkou? A platil ve vašem vztahu klasický stereotyp islámu, že muž je jaksi nad ženou?

Nikdy, fakt nikdy nevyslovil nic takového, jako že si musí vzít jen muslimku nebo že bych se muslimkou měla stát. Často jsme o tom mluvili, jak jsem už říkala, hodně jsem se ho na to ptala, protože mě to zajímalo. Ani jeho rodiče nikdy nic takového neřekli. Jeho máma si mě oblíbila, jako typická Tunisanka starší generace má ráda, když je děvče pracovité, umí vařit, postarat se o domácnost, ale také říkávala, že je důležité, aby byla žena vzdělaná, aby muže mohla doprovázet do společnosti a měla na věci vlastní názor.

Jak tě přijala jeho rodina a jak tvoje rodina přijala jeho?

Ze začátku si jeho rodina myslela, že je to jen letní láska a brzo to skončí. Když po roce a půl zjistili, že se pletou, tak ze mě začali mít strach jako z Evropanky, která jejich synovi zlomí srdce. Měli snahu nás rozdělit, tak se rozhodli, že s dobrými známými spojí majetky a rodiny přes svoje děti. Toto období bylo velmi kritické a na nějaký čas jsme se rozešli. Můj přítel to však nevzdal a s rodinou bojoval o svoje štěstí. Naštěstí rodiče přesvědčil, aby nám dali šanci, to vím od nich samotných, a nelitovali toho. Pak jsme spolu byli ještě další dva roky. Náš druhý rozchod však nebyl kvůli kultuře, oba jsme toužili po určité svobodě. Já po roce studia na vysoké přestupovala na novou výšku a těšila jsem se na něco nového a on to měl podobně. Pořád jsme však v kontaktu i s jeho mamkou a sestrou a na svátky si posíláme pozdravy. Většina mojí rodiny byla v klidu, jen můj táta z toho šedivěl, ale můj přítel byl oblíbenec mojí maminy, takže nebylo co řešit.

Je vztah s muslimem černobílý? Zdroj: foter.com

Je vztah s muslimem černobílý? Zdroj: foter.com

Zdá se mi, že je teď velký trend arabsko-českých vztahů, spousta žen jezdí na dovolené do zemí Maghribu a přiveze si exotickou lásku. Co si o tom myslíš? Pozoruješ něco podobného?

Nevím, jestli to nazvat trendem, ale je pravda, že v dnešní době nejsou smíšená manželství výjimkou, ať už je to Arab, Ind, černoch a nebo Asiat. Rozdíly v kulturách najdeme i v Evropě a dokonce i v rámci jednoho státu. Všechno je to o člověku. To, co se děje se ženami v muslimských krajinách, se děje i tady! Je třeba se podívat okolo sebe a ne házet všechny Araby a muslimy do jednoho pytle. Znám manželství, která i přes rozdíly v kultuře či náboženství fungují a ti lidé se nesmírně milují.

Co bys vzkázala ženám, které stojí před rozhodnutím vstoupit do vztahu s muslimem?

Hlavně je třeba rozlišovat Araba a muslima. I oni jsou na to citliví. Potkáte muže, kteří jsou velmi inteligentní a jsou ochotní si s vámi na tato témata promluvit a kteří jsou ochotni respektovat ženiny odlišné kulturní i náboženské zvyklosti. I ona musí být velmi chápavá, zvláště co se týká jeho rodiny. Na tu prostě nedají dopustit. Rodina, kterou si založí, je pro ně také důležitá, ale vazby s rodiči a sourozenci jsou nerozpojitelné, takže když si nesednete s tchyní, neuděláte prostě nic. Musíte si najít způsob, jak to společně sladit.

Nikdy se nedá předvídat, jak se vztah bude vyvíjet dál, ale asi bych se smíšenému vztahu nebránila. Ale říkám, je třeba stát nohama na zemi a nekoukat se na svět růžovými brýlemi, zajímat se o kulturní a náboženské zvyklosti vašeho partnera a i on by se měl zajímat o ty vaše, stojí-li skutečně o vás. Tyto vztahy to nemají jednoduché a čelí mnoha problémům, ale vždy to může fungovat úplně normálně. Neměli bychom se na muslimy dívat jako na jiné lidi, to totiž nejsou. Jsou jedni z nás a je velmi mnoho věcí, které o nich nechápeme a měli bychom. Je taky mnoho věcí, které bychom se od nich mohli a měli naučit. Nejsou nic méně!

Děkujeme za rozhovor a všem nejen smíšeným párům přejeme mnoho vzájemné tolerance a trpělivosti.

Zdroj perexové fotografie: www.foter.com

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Kamila

    Také bych ráda přidala svoji osobní zkušenost, kterou samozřejmě nikomu nevnucuji. Ať se každý přesvědčí sám:
    Před rokem jsem poznala lásku v nemuslimské zemi. Jeho maminka je křesťanka, tatínek byl muslim, on prý muslim není, protože to nechtěl.
    Byla to láska na první pohled. On úžasný, okouzlující, výborný v sexu. Bylo mi s ním prostě krásně.
    Po čase začal být náš vztah problematický. Zakazování pro něj krátkých sukní, otevřenějších triček, sledování, zda se nebavím s cizími muži, odmítání mých přátel, nechce se mnou chodit do společnosti, lhaní, manipulace. Trestání chladem za jakási moje provinění o kterých já netuším, jemně plíživé usurpování, kterého si několik prvních měsíců ani nemusíte všimnout.
    Já jsem od přírody živá a svobodně uvažující holka, ale on se mě nenápadně a velmi promyšleně snažil dostat pod svou úplnou kontrolu. Probíhalo nenápadné citové vydírání a manipulace. Je potřeba říct, že ačkoliv tvrdí, že není muslim, do svých dvanácti let žil v muslimské zemi a měl otce muslima, což se do něj nesmazatelně promítlo. Jeho maminka je křesťanka, která není šťastná žena,navíc je pod jeho vlivem. Poloviční muslim, muslim, nebo jen člověk, který od malička vyrůstá mezi muslimy je prostě muslim. Jsou jako pavouci. Čekají, aby Vás mohli chytit do své sítě a postupně z vás berou život, svobodu, sebevědomí a úctu k sobě sama. O to jim jde, v tom je jejich přirozenost. A pozor, jsou v tom vytrvalí a silní.
    Ano, pokud jste česká, naprosto submisivní žena, bez vlastního názoru, schopná se dokonale přizpůsobit cizím pravidlům a příkazům, pokud nestojíte o své přátele, zájmy a svobodnou vůli k životu a chcete být jen doma s mužem, který Vám bude po zbytek života ukazovat Vaši druhořadou roli a prokazovat neúctu, nerespektovat Vás, jděte do toho. Ale soužití s muslimem Vás vnitřeně oslabí, zabije. O to jim skutečně jde, protože takovou Vás chtějí.
    Bojím se toho přívalu uprchlíků, bojím se o Češky a jednou o svoje děti. Tohle nevěstí nic dobrého, protože tito lidé jsou vnitřně nastaveni k tomu, aby zotročovali. A to Vás ani nemusí bít…Navíc, ten „můj“ mi už při jednom rozhovoru naznačil, že děti v připadě rozvodu (žádné jsme neměli) budou s ním.
    Jsou tvrdí a normální česká holka zapláče. Radím Vám, najděte si hodného, raději obyčejného českého kluka a utečte od chlapů, které zformovaly zlé a hloupé náboženské prinipy nebo kulturní zvyklosti . Bohužel ne z jejich úhlu pohledu. Tohle Vám píši po naší roční známosti, kdy jsem do něj přeze všechno zamilovaná, ale můj pud sebezáchovy je silnější a vím, že se musím zachránit, protože i přes jeho snahu mě totálně zmanipulovat a ovládnout jsem si zachovala zdravý rozum.

    • Sisi

      Dobrý den,
      já jsem za TN manžela vdaná již druhým rokem.Ted jsme ve stavu,že se rozhodujeme zda rozvod-či ne.Spíš tedy já.
      Musim zdůraznit,že jsem manžela nepoznala v hotelu.Pracoval v jejich rod.firmě a byla to láska na první pohled.Nikdy jsem nic neplatila,nikde.Vždy byl pozorný a i svatbu hradila pouze jeho rodina.Po strastiplných krocích nakonec přiletěl a žijeme v ČR.Bohužel čas ukázala že z maličkostí,které žena přehlíží se časem stane káď plná vody,která přeteče.Láska u nás stále je,máme dokoce i mimčo,ale žena s názorem a vlastním rozhodnutím je problém.Po čase jsem začala ustupovat z myšlenek,které mě do hlavy tak opatrně dostal,že je to neuvěřitelné.Nikdy si toho nevšimnete až budete absolutně přemýšlet jako Muslim.Bohužel toto co napsala Kamila já cítím uplně stejně…….Trestání chladem za jakási moje provinění o kterých já netuším, jemně plíživé usurpování, kterého si několik prvních měsíců ani nemusíte všimnout…………….Je potřeba ale na druhou stránku říct,že každá ženská musí vědět do čeho jde…pokud jim dáme najevo,že víme …..pak je jasné že to od nás i očekávají.Ale pokud Vás láska očaruje-pak myslíte,že zvládnete vše.Muj manžel je pozorný,hodný,věrný atd atd……ale existujou maličkosti,které nakonec dostanou OBŘÍ rozměr.Každopádně je to o lidech a o postojích.Já i muj manžel jsme obětovali absolutně vše pro to-být spolu.A i po letech muže být vše jinak.I tak přeji všem kdo má smíšené manželství nebo jen vztah… jen to NEJ.Nakonec …. každej si tim svojim životem musí projít SÁM 🙂