Členové Babetta týmu Jarošov.

Přes hory a doly… na Babettách

Cestování / 30.10.2013

Léto, dva kamarádi a cesta z Uherského Hradiště do polského městečka Hel. Že na tom není nic divného? Ale je. Hlavními aktérkami jsou totiž Babetty.

Radek a Michal jsou dva mladí kamarádi s hlavou plnou nápadů a bláznivin. Není se proto čemu divit, že se rozhodli přátelům dokázat nemožné a na svých mopedech netradiční khaki barvy se rozjeli k Baltskému moři, poté k ruským hranicím a nakonec zpět. Jak jejich cesta vypadala, jaké lapálie je potkaly či jak rychle dokáže Babetta jet, si přečtěte v následujících řádcích. Přinášíme vám rozhovor se členy Babetta týmu Jarošov.

Letos jste podnikli na Babettách cestu do Polska. Jak se tento bláznivý nápad zrodil a proč zrovna Babetty?

Nápad s Babettami vznikl relativně náhodou. Na začátku byla sázka. Koupil jsem Babettu a nastříkal ji na vojenskou khaki zelenou. Už tím jsem se lišil od ostatních. Myslím, že v republice jsou jen dvě v téhle barvě.

Přejetí domovských Chřibů se kamarádům kolem mě zdálo být nereálné a na Babettu příliš náročné. Po krátkém popichování jsem se rozhodl Chřiby přejet. Zatvrdil jsem se, že když to Babetta zvládne, budou následovat Tatry. S Babettou jsem úspěšně přejel „Buchlovské hory“ a po návratu jsem ji začal dávat do stavu, aby byla schopná cesty do Tater. Takže se v roce 2012 uskutečnila první 700 kilometrů dlouhá cesta, jejíž cíl byl na konci Slovenského národního parku Vysoké Tatry. I tuhle cestu Babetta zvládla.

Babetta na polském pobřeží

Babetta, která projíždí svět.

A zrodil se plán: z Uherského Hradiště do polského Hel. Podle map 1800 km, v reálu 2328 km. Koupila se druhá Babetta, nastříkala se do stejných zelených barev a Babetta tým Jarošov byl na světě. Velkou inspirací byl cestopisný dokument – Trabantem napříč Afrikou. Chtěli jsme udělat taky velkou cestu, jenže s čím? Babetta na to byla prostě ideální. Jen má pár nevýhod – do kopce nejede, z kopce nebrzdí, v noci skoro nesvítí, v horku se přehřívá a za velký úspěch se považuje, když předjedeme traktor – jinak skvělý stroj.

Jak probíhaly přípravy a co všechno vaše výbava obsahovala?

Přípravy byly náročné a na poslední chvilku, ještě v brzkých ranních hodinách jsem tiskl zbytek map a dolaďoval drobnosti. Snažili jsme se od každé důležitější součástky mít jednu nebo dvě náhradní. Po napsání velmi dlouhého seznamu ale nastal problém, kam to všechno umístit. Svaření dvou odlišných rámů na každou Babettu zvlášť to vyřešilo. Vypadalo to dobře, netradičně a hlavně to naprosto splňovalo účel.

Kudy vaše cesta vedla?

Plán cesty byl jasný, z Uherského Hradiště přes severní Moravu na Bruntál, Krnov, Wroclaw, Poznaň, Pilu, Rowy, Wladyslawowo a do Hel. Odtud se cesta prodloužila cca o 200 km přes Gdaňsk k ruským hranicím a zpátky přes Malbork, Konin, Opole a zase na Bruntál a domů na benzinovou stanici v Uherském Hradišti, kde byl start i cíl naší cesty. Další z věcí, která se dá ocenit, je, že s námi nejel žádný doprovod. GPS jsme použili jen párkrát ve velkých městech, jinak se jelo podle map a jako ukazatel benzínu nám sloužilo počítadlo kilometrů.

Babetta tým Jarošov na cestě do Polska.

Babetty, české mopedy, měly v Polsku mnoho obdivovatelů.

Kolik jste za cestu přibližně utratili?

Nepočítám pořizovací cenu Babett. Náhradní díly, které cestovaly s námi, stály cca 3 000 korun. Benzín + oleje náš přišly na cca 5 000 korun a asi 10 000 jídlo, ubytování a další nezbytnosti pro oba dva.

Jaká byla vaše průměrná rychlost, kolik kilometrů jste ujeli a jak dlouho celá výprava trvala?

Při naší cestě jsme brali jako velký úspěch, když jsme předjeli traktor. Stalo se, že nás předjel i cyklista. Průměrná rychlost byla 35 km za hodinu. Průměr ujetých kilometrů za den byl 60-310 km. Jeden den se v jednom kuse opravovalo a Babetty odmítaly jet. Proto jen 60 km. Zato předposlední den naší cesty jsme jeli od svítání až do tmy a podařilo se nám ujet 310 km bez závad. Celá výprava trvala 13 dní.

Nesetkávali jste se na cestě s neohleduplností řidičů? Přeci jen jste jeli pomaleji než ostatní.

Polští řidiči mě oproti českým mile překvapili. Objížděli nás velkým obloukem, netroubili – prostě nás respektovali. Navíc pohled na nás a naše dvě zbídačené Babetty se den ode dne zhoršoval, takže nás raději nechávali být. Kalhoty od oleje, bahna a písku – já i potrhané. Bundy propocené a tváře zarostlé.

Babetta tým Jarošov u ruských hranic.

Posádka Babetta týmu Jarošov dorazila až k ruským hranicím.

I ve velkých městech nebyl s řidiči problém. Mnohokrát se stalo, že motor uprostřed křižovatky začal vynechávat, až úplně zdechl a muselo se šlapat. Pohled na nás musel být úžasný. A to, že jsme jeli pomaleji, jsme neřešili, auta nás ze široka objížděla a my jsme měli možnost kochat se krajinou okolo nás.

Jaké máte zkušenosti s policií?

Cestou jsme potkali snad všechny druhy policejních a armádních složek, dopravní policii, policii v civilu, městskou policii, armádní policii, vojáky všeho druhu a dokonce i polní nemocnici. Nikdy se nestalo, že by nás někdo zastavil – ba naopak, zastavovali jsme my je, abychom si mohli povykládat a eventuálně se zeptat na další cestu. Za ty dva týdny jsme zjistili, že Poláci jsou velice ochotný národ a rádi pomůžou.

Naskytla se situace, na kterou byste nejraději zapomněli?

Ne. Bylo hodně nepříjemných zážitků, ale to k tomu prostě patří. Je jedno, jestli je zážitek dobrý nebo špatný, ale musí být silný, a to, co zažijete během takových extrémních cest, se nedá k ničemu přirovnat, to se musí zažít.

Členové Babetta týmu Jarošov.

Kluci si z cesty přivezli mnoho zážitků.

A naopak, jaký je váš nejpříjemnější zážitek z cesty?

Bylo jich hodně, ale největší zážitek byl příjezd do Helu a dále krátké pozastavení na ruských hranicích, kde jsme se otočili a vydali se na zpáteční cestu. Samozřejmě byl i velmi příjemný návrat domů, kde nás čekal uvítací výbor s šampaňským a naše dvě přítelkyně v zelených tričkách s našimi jmény a nápisy Babetta.

Máte s Babettami další plány?

Plánujeme opět další – ještě extrémnější cestu na Babettách. Přes Alpy do Itálie a přes Itálii do Vatikánu. Bude to další zatěžkávací zkouška, co my a tyhle československé stroje vydržíme. Aktuality můžete sledovat na našem Facebooku.

Zdroj všech fotografií: Radek Kubík a Michal Kopčil, osobní archiv

Eliška Marková

Eliška Marková

Cestování, fotografování, běh a politika, to je moje!

Zanechte komentář