Kdy konečně dospějeme?

Osobní rozvoj Vztahy / 25.10.2013

Článek o branách k vstupu do světa dospělých, o tom, proč dospíváme později a o dospělosti jako duševním stavu. A co vy, dospěli jste k dospělosti?

Plnoletost je dle občanského zákoníku definována jako věk, jehož dosažením nabýváme způsobilosti k právním úkonům. Laicky řečeno: každý je už za sebe zodpovědný a všechny průšvihy si musí vyžehlit sám.

Dospělá už samozřejmě jsem, svá práva a povinnosti znám. Povinnosti jako platit účty, nájem, inkaso, chodit do práce a být na určité úrovni v jednání s ostatními lidmi. Ale to ta pravá dospělost zřejmě nebude. Co je tím pravým spouštěčem dospělosti? A co když nedospějeme nikdy?

Svět dospěláků

[one_fourth]

Děti mohou jen žít, dospělí  musí zápasit.“ 

Lev Nikolajevič Tolstoj

[/one_fourth]

Dospívání je dlouhodobý a dosti komplikovaný proces. Dá se zaručit, že s těmi správnými kroky v našich životech dospějeme k úplné vyrovnanosti a dospělosti, nebo se musíme setkat tváří v tvář s velkými životními změnami a nepříjemnými životními situacemi, aby nám pomohly dospět?

Cestování, práce v cizině, vlastní bydlení, náročné zaměstnání, svatba, výchova dětí či vážná nemoc; to vše nám může pomoci začít se dívat na okolí z jiné perspektivy a vstoupit do světa, který má jednoho společného jmenovatele, a to zodpovědnost.

Podle mojí kamarádky, dvojnásobné matky, bylo právě mateřství to, co dnes považuje za pomyslný vstup do světa dospělých.

„V době těhotenství jsem si žádné větší změny vůbec nepřipouštěla a nic si ani neuvědomovala, ale ve chvíli, kdy už jsem dítě měla doma, každou noc k němu musela vstávat, tehdy jsem si uvědomila, že už jsem doopravdy dospělá a mám nějakou zodpovědnost,“ líčí Gabriela.

Téma dospívání není cizí ani vědcům z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Minulý rok byl odstartován dlouhodobý pětiletý výzkum s názvem Cesty do dospělosti, který je cílen na období dospívání mladých lidí označované také jako tzv. období vynořující se dospělosti. Sem spadají mladí lidé ve věku od 18 do 25 let, výzkum probíhá formou online dotazování. Hlavním cílem výzkumu je zjistit, jak mladí lidé prožívají změny spojené s dospíváním.

mimi

Mateřství? Moment, kdy dospějeme? Zdroj: foter.com

Nová generace – nová doba

Že se doba změnila a generace našich rodičů a prarodičů měla jiné podmínky, netřeba nějak zdlouhavě zmiňovat. Mnohdy jim ani nestačil uschnout inkoust na jejich maturitních vysvědčeních a většina z nich se stihla stát dospělými vstupem do manželství a výchovou dětí. Nikdo se jich neptal, jak jim bylo, zda se cítili být dospělými, oni jimi být museli. 

„Člověk ve skutečnosti nikdy nedospěje. Jen se naučí, jak se chovat na veřejnosti.“

Bryan White

Profesor Macek, přední odborník na psychologii dospívání, prozradil v rozhovoru pro Linku bezpečí, jak vnímá změny přijetí se za dospělého: Za mé generace platila cesta: ukončit střední školu, jít na vojnu, vzít se, mít děti a najít si stabilní místo a pracovat, pracovat a vychovávat děti. To byla jediná takzvaná správná linie.

Dneska je to: ukončit střední školu, začít někde studovat, možná začít někde pracovat, začít cestovat, nezůstávat dlouho na jednom místě, sbírat zkušenosti, v partnerských vztazích hledat a zkoušet, když najdu partnera, zkusit s ním žít, ale nevdávat se, nemít děti, možná až tak ve třiceti.“

Není dospělost, jako dospělost. Zdroj: photl.com

Není dospělost, jako dospělost. Zdroj: photl.com

Mamahotel“ nikdy nezavírá

Navařeno, vypráno, vyžehleno, uklizeno; takto funguje většina z „mamahotelů“. Kdo by odcházel dobrovolně?  Využívat služby a pohodlí bydlení u rodičů nabízí mladým také značnou úsporu peněz – a tím i větší finanční svobodu.

Kdo by si myslel, že mladé ženy jsou méně samostatné a využívají pomoci rodičů ve větší míře než mladí muži, hodně by se mýlil. Dle četných výzkumů právě mladí muži kolem třiceti let využívají služeb „mamahotelů“ nejvíce.

Dle výzkumu uveřejněném v deníku Daily Mail až 57 % mladých mužů vítá servis a péči, kterou jim jejich matky poskytují. To potvrzuje svými slovy také studentka Ivana

Byl to boj, dostat přítele od rodičů a zrealizovat naše společné bydlení, koneckonců v té době mu bylo 29 let, to je myslím nejvyšší čas se osamostatnit. Ale povedlo se. Maminka měla ještě tendence nabízet nám svou pomoc, ale i to časem utichlo, „mamahotel“ ukončil svůj provoz,“ směje se Ivana.

Děti svých rodičů

Můžete se cítit sebevíc dospěle, že už stojíte na vlastních nohách, bez cizí pomoci, že jste dostatečně zralí a zodpovědní, ovšem pro někoho zůstaneme dětmi napořád: pro své rodiče. Jsme totiž děti – děti svých rodičů.

Zdroj perexové fotografie: foter.com 

Lucie Hudcovičová

Lucie Hudcovičová

„Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.“ - Jan Werich. Já pevně věřím, že se trefím. Jsem věčný optimista a tak trochu malý zmatkář, mám ráda smích, dobrou společnost a nové výzvy, což psaní zcela určitě je.

Zanechte komentář