Kam směřovat Evropskou unii?

V obraze / 9.11.2013

Bude Evropská unie jednotným superstátem? Federací? Volným sdružením? Budeme vůbec ještě Evropští, nebo se rozšíříme i na další kontinenty?

Od samotného vzniku Evropské unie neminulo desetiletí, v němž by nedošlo ke změně v sestavě členských států. Až na jedinou výjimku se vždy státy k EU připojovaly. Dnes je představa o Evropské unii v rámci kontinentu prakticky naplněna. Tendence rozšířit společenství i za kontinentální hranice přijímáním nových členů nebo alespoň posilováním hospodářské a politické vazby s nimi zůstávají. Takový proces sám o sobě je rozumný a bylo by neprozíravé, ne-li přímo nemožné, svět za hranicemi Evropské unie ignorovat. Kam až může územní rozšiřování zajít, pokud nemá padnout myšlenka spojení států Evropy?

Jak a kam šířit unii?

Má-li být EU subjektem schopným obstát ve světové konkurenci, má-li být nepřehlédnutelným bodem v multipolární globální civilizaci, je nezbytné zachovat její evropský charakter nikoli ve smyslu územním, ale ve smyslu komplexního evropského myšlenkového dědictví.

Globalizovaný svět vytrhává jedince z jeho kulturně-společenských kořenů a posunuje jím dle své vůle. Následkem tohoto jevu jedinec ztrácí motivaci držet se svých narušených vazeb k vlasti, kultuře či náboženství. Neřekne-li si sám „jsem Evropan“, neudrží jak v sobě, tak ve všeobecném povědomí myšlenku Evropy jako fascinující a ve všech směrech konkurenceschopné oblasti, která si rozhodně na světovém trhu pozornosti zaslouží čestné místo. Pokud se i Evropa stane neevropskou, ale promění se v bitevní pole jiných, silnějších kultur, národů či náboženství, její obyvatelé nebudou mít šanci přežít jako hrdí Evropané. Proto v územním rozšiřování Evropské unie o jeden konkrétní stát nesmí být zásadní prioritou mocensko-majetková kritéria (byť musí být také brána v potaz), ale esenciální evropanství daného státu, které nenaruší vnitřní kontinuitu a soudržnost Evropské unie jako celku.

Má-li být EU subjektem schopným obstát ve světové konkurenci, je nezbytné zachovat její evropský charakter nikoli ve smyslu územním, ale ve smyslu komplexního evropského myšlenkového dědictví.

Jak má Evropská unie vypadat?

Druhým problémem současné Evropské unie je fakt, že sama zatím neví, jak chce vypadat, „až bude hotová“. Jsou mnohé varianty, prosazované různými skupinami, zatím ale žádná nezískala definitivní primát.

Jednotný superstát Evropská unie zní slibně, ovšem potýká se se stejnými problémy jako konfederační či federační model. Evropské státy jsou na různém stupni vývoje, s různě směřovanou ekonomikou, kulturou a neopomenutelnou historií. Není možné spojit je všechny na jednu úroveň, aniž by při tom bez výjimky utrpěly jak ekonomickou, tak kulturně-společenskou újmu. Tento proces by mazal pestrost a individualitu, které z Evropy učinily to, čím je, a žádný program UNESCO by situaci nezachránil. Nelze ani opomenout nechuť některých východoevropských států vstupovat do jakéhokoli pevnějšího nadstátního svazku, zejména po zkušenostech se Sovětským svazem.

Své si o Evropské unii myslí Nigel Farrage, zarytý euroskeptik:

Varianty konečného výsledku

Volné spojení států zabezpečující především volný pohyb kapitálu a pracovní síly (mimochodem jedna ze základních idejí při tvorbě EU), bylo zatlačeno do pozadí v průběhu let nejen silami přímo v EU, ale i externími „lobbisty“. Současný stav vyhovuje ponejvíce velkým firmám, které prostřednictvím obrovského množství zákonů směrnic likvidují drobné konkurenty.
Dále: vytvoření bankovní unie (s jednotnou měnou Euro) je podmíněno vytvořením politické unie, bez které nemá naději na dlouhodobou existenci (viz rozpad Česko-Slovenska, kdy měnová unie trvala zhruba měsíc). Jednotná politická unie je v nedohlednu zejména dnes, kdy se stále dostáváme z období krize a odklad zavedení Eura by si jako chybu a vlastní oslabení současní činitelé EU nepřipustili. Navrácení ke „kořenům“ Evropské unie by pro ně znamenalo zásadní riziko ztráty vlastního postavení.

Postavení vedení orgánů EU je skutečně nezáviděníhodné. Mohou si buď podříznout větev pod sebou, nebo počkat, až uschne sama.  Koncept EU je v celých dějinách státních i nadstátních institucí natolik ojedinělý, že se nelze ani poučit z dřívějších příkladů. Evropští politici, pokud chtějí zachránit svoje místa, budou muset přijít s naprosto novým funkčním konceptem. Pokud neuspějí, lze předpokládat, že se v blízké či pozdější době zhroutí i tento model evropské integrace.

Zdroj vide: youtube.com

Zdroj perexové fotografie: Sébastien Podvin, commons.wikimedia.org

Anna Jordanová

Anna Jordanová

Profesionální studentka s amatérským zájmem o politologii, historii a filosofii. Fanatický obdivovatel čajoven, podzimních parků a čokolády, naopak zavilý odpůrce umělého ovoce v jogurtech a nestabilních krytů od kanálů.

Zanechte komentář