Rimbaud odsuzovaný i obdivovaný – básník, který zbořil hranice

Literatura / 20.10.2013

Od narození jednoho z nejvýznamnějších „prokletých básníků“ uplynulo již neuvěřitelných 159 let. Připomeňme si v krátkosti jeho nekonečné útěky.

Arthur Rimbaud, mladý provokatér společnosti zdroj: commons.wikimedia.org

Arthur Rimbaud, mladý provokatér společnosti
zdroj: commons.wikimedia.org

Jean Nicolas Arthur Rimbaud vyrostl v poměrně konzervativní rodině. Poté, co jeho otec rodinu opustil, zůstal mladý Rimbaud pod kontrolou své přísné a přehnaně zbožné matky. Despotická výchova a zpátečnické metody zapříčinily básníkovy neustálé výbuchy hněvu a dohnaly jej i k nejednomu útěku z domova. Již jako student se seznámil s tvorbou Baudelaira, která se mu posléze stala velkou inspirací k vlastním počinům.

Zaujat Paříží a toužíc poznat ostatní básníky podobného světonázoru, poslal Rimbaud dopisem ukázky své tvorby básníku Verlainovi, načež mu obratem přišlo pozvání do vytouženého uměleckého prostředí. Přátelský vztah mezi dvěma umělci nakonec přerostl ve vztah partnerský – Verlain kvůli svému mladšímu příteli neváhal rozbít své vlastní manželství.

Poměr dvou milenců však neměl dlouhého trvání. Několik více či méně drobných vztahových kolizí vyústilo v osudovou hádku, při níž byl Rimbaud svým druhem postřelen. Po této události je zjevná jeho ztráta zájmu o poezii – během několika dalších let procestoval široké spektrum evropských zemí a posléze navštívil i místa exotičtějšího rázu. Osudnou se mu nakonec stala rakovina, které předčasně podlehl.

Spáč v úvalu

Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár,
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká,
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.

Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.

Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce,
jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.
Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!

S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.

Arthur Rimbaud – Spáč v úvalu, překlad: Vítězslav Nezval

Nepochopený buřič

V psaní básní, které vycházely ze zloby, osobní revolty a nezdráhaly se brutálně útočit na všechny formy tradice, nacházel Rimbaud útočiště před tíživou realitou, která ho ani zdaleka nenaplňovala. Výsměch všednosti a zarytým pravdám tehdejší společnosti postupem času přerostl v nenávist vůči všem hodnotám.

Rimbaudova silně subjektivizovaná tvorba, zaměřená především na vlastní osobu a vlastní výlučnost, rozbila dosavadní básnické metody a ovlivnila moderní francouzskou poezii, zejména surrealismus a symbolismus. Pro jeho nekonvenční básně a útvary stojící na pomezí poezie a prózy jsou typické slovní experimenty, směšování smyslových jevů, řetězce nejrůznějších asociací či velké množství symbolů a jinotajů.

Arthur Rimbaud (20. 10. 1854 – 10. 11. 1891) své vrcholné dílo sepsal již mezi šestnáctým a dvacátým rokem života. Mezi jeho nejznámější počiny patří básně:  Spáč v úvalu, Slunce a tělo, Opilý koráb, ale také oblíbené světoznámé  sbírky IluminaceSezóna v pekle.

Zdroj perexové fotografie: foter.com (upraveno)

Text perexového obrázku: Spáč v úvalu – úryvek v původním jazyce

Lenka Vojtíšková

Lenka Vojtíšková

Grafoman, přičemž inspirace roste s klesající hladinou piva.

Zanechte komentář