Umění žasnout

Osobní rozvoj Vztahy / 15.10.2013

Výsada dětí, umělců a bláznů? Úžas! To je kořením života.

Kdy jste naposledy nad něčím užasli? Nemám teď na mysli nadšení z nečekaného daru nebo radost z dobře odvedené práce. Spíš takový moment zastavení se, obdivu, vnímání a uvědomění si vzácnosti a velkoleposti věcí, okamžiků a lidí, kteří v našem životě jako by zbanálněli. Vzpomenete si? 

Žasnutí je něco, co dává našemu životu svěžest. Obrací všednost v poklady a probouzí dobrodružství i v těch nejběžnějších činnostech. Úžas však není něčím, co se dá naučit nebo uměle navodit. Myslím si, že je to něco, co lze pouze rozkrývat a objevovat, něco velmi křehkého, co se snadno vyleká. Proto je potřeba jej bedlivě střežit a dobře živit. Úžas se skutečně nedá vštípit, dá se v člověku pouze probudit. Pojďme si společně přiblížit to, co v nás možná dřímá.

[one_fourth align=“right“]

Svět nezahyne na nedostatek divů, ale na nedostatek údivu. (G. K. Chesterton)

[/one_fourth]

Být maličký

Podívejme se na děti. Každý kamínek, dřívko, sklíčko, dokonce i ty nejméně potřebné věci mají v jejich očích nezměrnou hodnotu. Tvary, materiály, vůně a chutě, to vše vidí ze zcela jiné perspektivy. Jejich vnímání není zahlceno příchutěmi tohoto světa. Je v nich kus novosti a neporušené podstaty. I my bychom se někdy měli snížit a umenšit, abychom v nás dali prostor něčemu důležitému. Pokud chceme probudit svou schopnost žasnout, musíme zcela jistě opustit místo, na kterém právě stojíme. Poposkočit si vedle, dřepnout si a nebo vylézt na strom. Uvidíme věci nově. 

o-7_l

Děti umí žasnout! Zdroj: foter.com

Vděčnost a pokora

Dalším důležitým předpokladem k probuzení svého spícího úžasu je vnímání nesamozřejmosti. Pravidelně ti tluče srdce, dýcháš a vnímáš své okolí. Copak je to něco samozřejmého? Cítíš vůni ranní kávy a za okny vidíš strom hrající všemi barvami podzimu. Copak tohle je banální? Umíš vnímat krásu, zebe tě nos a v ruce držíš hrušku. Jak to? Jak to, že je venku chlad, který umí vykouzlit květy na oknech. Jak to, že hruška má zrovna takovýto tvar, no není to velkolepé? Jako by byla stvořena přesně pro tvou dlaň. Pokud člověk žije v postoji vděčnosti, umenšení a pokory, je schopen vnímat věci, které jsou často skryté. Třeba ten dokonalý tvar hrušky ve své ruce.

cute-little-girl-in-pink-dances-on-beach-during-the-kite-festival_l

Tančili jste někdy radostí? Zdroj: foter.com

Tichost a tanec

Pro to, abychom byli schopni zahlédnout nevšednost a nesamozřejmost věcí kolem nás, potřebujeme mít vnitřní ticho. Prostor ticha, který je plný a příjemný, není to prázdnota, je to spíše očekávání a naslouchání. Nesouvisí s intenzitou hluku a nebo vířícími myšlenkami ve vlastní hlavě. Je to spíše připravenost. Ztišenost a připravenost slyšet a přijímat. Nechat se obdarovávat. Ticho ve významu dětské malosti a neprosazování se. Aktivní postoj čekání. Budu-li chtít, zahlédnu. Úžas je pak něco, co nás vede k radosti. K radosti z toho, že můžeme žít. Nebojme se radostí tančit, jásat až křepčit.  Navenek i uvnitř.

Vždyť jsme součástí něčeho velkolepého! A nikdy nezapomeňme, že my sami jsme hodni úžasu. A že je jistě někdo, kdo nad námi žasne.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář