Tichá hrozba postabortivního syndromu

Osobní rozvoj Vztahy / 10.10.2013

Tiché, nepříliš diskutované, ale o to zákeřnější nebezpečí. Týká se žen, které interrupci podstoupily dobrovolně i nedobrovolně.

Ve svém okolí mám několik žen, které podstoupily umělé ukončení těhotenství. Každá z nich byla ve zcela jiné situaci. Jedna s nedokončenou střední školou a bez partnera, další v komplikovaném vztahu, do kterého nechtěla přivést dítě, jiná ve finančně zabezpečeném a funkčním manželství, očekávající nemocné dítě. Jiné sociální postavení, jiný životní příběh. Něco však jejich životy spojilo možná víc než by bylo milé. Postabortivní syndrom, kterému všechny musely čelit.

Oslovila jsem zakladatelku a vedoucí projektu Linka pomoci paní Zdeňku Rybovou, která společně s dalšími odborníky sdruženými v poradně AQUA VITAE nabízí bezplatné poradenství ženám, jež jejich těhotenství přivedlo do tíživé životní situace. Pojďme se společně dozvědět, co to vlastně postabortivní syndrom je a jaké jsou možnosti jeho léčby.

Poradna Aqua Vitae nabízí bezplatnou psychoterapeutickou odbornou pomoc ženám, které se vyrovnávají s následky interrupce nebo spontánního potratu. Je jedinou na telefonu celorepublikově dostupnou poradnou svého zaměření v ČR. Unikátní je i v nabídce pomoci právě při příznacích či onemocněním PAS, a to zejména pro Prahu a střední Čechy. Všechny její služby jsou poskytovány zdarma. Terapii PAS nabízí skrze psycholožky a psychoterapeutky poradny, tj. profesionální odborníky. Totéž platí i pro krizovou pomoc na lince či emailovém poradenství – všechny pracovnice jsou akreditovány pro práci v krizové intervenci. Poradna doprovází ženu během těhotenství tak, aby nemusela volit cestu potratu, pokud nechce, a také doprovází ženu v případě, že se rozhodne po porodu dát dítě do náhradní rodinné péče. Primárním zájmem poradny je /potratem, partnerem…/ nezraněná žena a její dítě.

Co je to postabortivní syndrom?

Postabortivní syndrom je soubor psychosomatických obtíží spojených s obdobím po ukončeném těhotenství. Může nastat jak po potratu umělém (interrupci), tak i po spontánním. Jeho podoba se blíží příznakům posttraumatické stresové poruchy. Do značné míry se na jeho vzniku podílí pocit zavinění a osobního selhání, vnitřního smutku, který nebere konce, beznaděj, hněv a strach. Velice často přichází zejména tam, kde rozhodnutí podstoupit potrat, tj. interrupci, bylo vynuceno okolím či okolnostmi, které byly vnímány jako natolik závažné, že nebylo možné je překonat. To zpravidla je pak prakticky bezprostředně po potratu vnímáno jinak a často jsou cesty k řešení jasné. Bohužel už bývá pozdě. Ale i u dobrovolně podstoupené interrupce PAS nastává ve velice vysokém statistickém měřítku.

against-automation_l

Týká se postabortivní syndrom jen ženy samotné? Zdroj: www.foter.com

Vyskytuje se u všech žen po potratovém zákroku nebo jen u žen s podobným psychologickým profilem?

V určité míře PAS přichází po každém potratu u každé ženy. Mění se samozřejmě jeho intenzita. Podle naší praxe, která se zabývá pomoci ženám před i po potratu, jde o každou třetí ženu, která potřebuje pomoc druhých, aby PAS dokázala překonat. Terapie je možná a existuje, žel odborníků, kteří jsou ochotni ženu v terapii vést, je velmi málo. Z výzkumů i praktických zkušeností lékařů a terapeutů je zřjemé, že jde o prožité trauma, které zasahuje nejen ženu, ale také jejího partnera- otce dítěte, rodinu a přátele, kteří se účastní rozhodnutí o potratu. Škála povahových rysů žen s PAS je tak široká jako celá populace, nelze říci, že by zkušenost s PAS měly např. jen ženy labilní apod. V naší poradenské praxi máme ženy skrze celé společenské spektrum ve smyslu inteligence, životních zkušeností, rodinných vztahů i profesí.

Jaká jsou vhodná řešení situace, kdy žena trpí postabortivním syndromem?

Na prvním místě je pochopení rodiny, životního partnera a bezvýhradné přijetí ženy po potratu. Jestliže toto nestačí či se nedostává této formy pomoci v dostatečné míře, doporučujeme vyhledání psychologa či psychoterapeuta s touto dovedností, tj. takového, která má s problematikou PAS aktivní zkušenost. Tam může pomoci i jednorázové setkání, existuje také celá škála literatury, která může vnitřně dobře motivované ženě pomoci k aktivizaci vlastních sil k vyrovnání se se situací. Bohužel ve většině případů jde ale o nutnou komplexní terapii (nemedikovanou), která trvá několik měsíců až jeden rok.

still-6_l

Pocit, který ženy trpící postabortivním syndromem často popisují, je prázdnota. Zdroj: www.foter.com

Existuje nějaká „verze“ postabortivního syndromu i u mužů, otců nenarozeného dítěte?

Všechny příznaky PAS, s nimiž se může potýkat žena, rozhodně mohou prožívat i muži – pocit viny, selhání, smutku, prázdnoty, nedůvěry v partnerku, slabosti a osamocení. I muži vyhledávají takovou pomoc, i když méně často než ženy.

Na závěr bych chtěla uvést anonymní svědectví jedné z žen, u které se postabortivní syndrom projevil.

„Co se týká pocitů. Předtím jsem se cítila strašně, vidět to, čeho se vzdávám, a potom ještě hůř. Prázdnota, pořád jsem si říkala, že jsem k ničemu, když jsem tohle dopustila, nakonec jsem i uvažovala o sebevraždě, avšak  byla po ruce kamarádka tak jsme to společně překonávaly.  Je ale pravda, že podruhé bych to neudělala. S otcem dítěte se nestýkám. Nejvíc nakonec zaplatí vždy ženská.“

Zdroj perexové fotografie: www.foter.com

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář