Divadlo se dá udělat z čehokoliv, říká umělecká skupina UMSKUP

Divadlo Kultura / 18.10.2013

Vyzpovídali jsme uměleckou skupinu UMSKUP. Přečtěte si, co všechno nám o sobě prozradili.

Jsou kreativní, nápadití, energičtí a hlavně zábavní. O kom je řeč? O umělecké skupině, která vystupuje pod zajímavým názvem UMSKUP. Můžete je vidět v Praze i v jiných koutech naší republiky, kde vystupují s autorskými představeními, která si tvoří přímo na tělo. A diváky to baví. Sami se však za umělce nepovažují, divadlo dělají s láskou a jejich hlavním cílem je pobavit diváky. Neváhejte a navštivte představení UMSKUPáků, nudit se určitě nebudete.

V našem rozhovoru skupina prozradila nejen zajímavosti kolem svého vzniku, ale nastínila i svá představení a dovolila nahlédnout do věcí, které chystají do budoucna.

Kdy vznikl první podnět založit uměleckou skupinu?

Ona se tak nějak založila sama. Byli jsme parta kamarádů, kterou oslovili organizátoři festivalu Chebské dvorky, abychom pro ně vytvořili živou pozvánku na festival. A my jsme souhlasili. Od té doby nás brali jako uměleckou skupinu. Pak jsme si chtěli společně projet jižní Čechy, ale neměli jsme na to peníze. Tak jsme vytvořili divadelní inscenaci, kterou jsme na různých místech hráli a za vybrané vstupné jsme mohli jet dál. Od té doby nás brali jako uměleckou skupinu, která hraje divadlo. Když nad tím tak přemýšlíme – my jsme pro to neudělali vůbec, ale vůbec nic! Kéž by to takhle šlo s „prachama“…

Vašimi členy jsou studenti různých oborů, většina z nich ale nemá s divadlem vůbec nic společného. Jak jste se dali dohromady?

Fungujeme na jiném principu než ostatní divadla. Jsme hlavně kamarádi. Studovali jsme spolu 8 let gymnázium a teď jsme se všichni sešli v Praze. Každý sice na jiné škole s jiným oborem, ale paříme pořád spolu (smích).

UMSKUP

Inscenace Česká historie. Zdroj: umskup.cz

A co váš název? Jak vás napadl?

Všichni herci mají společný koníček vyprávět v médiích bezva historky, které se jim staly se slavnými osobnostmi. My, co divadlo hrajeme taky, ale maximálně jsme jednou v metru potkali Janžurovou, na to trpíme. A stala se nám skvělá věc! Kamarád, který slovo „umskup“ vymyslel, se totiž proslavil. Proslavil se ale až potom, co ho vymyslel, což je pro historku o našem vzniku ještě lepší! Když jsme totiž byli osloveni, abychom vytvořili zmiňovanou živou pozvánku festivalu, volali nám z produkce, že jsme prošvihli všechny termíny pro odevzdání názvu naší skupiny a že už musí jít program do tisku. My ale opravdu netušili, jak se máme jmenovat. Byli jsme tenkrát v hospodě a produkční odmítala típnout telefon, dokud jí název nenahlásíme. Kolem nás v ten okamžik procházel náš kamarád Petr Konáš a my na něj houkli: „Řekni název pro uměleckou skupinu, hned!“, on to vzal jako vtipnou výzvu a odpověděl „UMSKUP“. Nahlásili jsme to do programu a všichni byli spokojeni. Petr Konáš se o rok později proslavil v těch nekonečných televizních seriálech o pitvání lidí (Ordinace v růžové zahradě a dalších). Bohužel jsme ho potkali před pár týdny a říkal, že už na natáčení končí. To nás docela nasral, my ho chceme slavného, aby naše historka měla ten správný „sedimtakhlesjanžurkounapivu“ nádech.

Vaše tvorba je zejména autorská, snažíte se diváky pobavit a hlavně zbořit hranici mezi herci a publikem. Jak vaše nápady vznikají? Kde berete inspiraci?

Jsme hlavně kamarádi, pak až divadlo. Máme se rádi. Vlastně občas… vlastně jenom někdo někoho… no, to je jedno. A strávili jsme spolu hromadu času. Máme svůj společný jazyk, společné zkušenosti, mindráky, názory… Neuměli bychom zahrát Shakespeara, my mu totiž nerozumíme. Ale umíme zahrát to, o čem si povídáme, co nás baví a co nám připadá na světě blbé. Naše představení nebereme jako „umělecké dílo“. Spíš chceme vyrobit divákům opravdu příjemný večer. Je to jako pozvání na společný drink. A zjistili jsme, že si ho s námi lidé dávají rádi. Připadá nám to tak lepší, než vykřikovat z jeviště hluboké životní názory. Lidé nejsou blbci, stejně toho většinou vědí daleko víc, než my. I smutné věci můžou být sranda. Neviděli bychom v tom smysl, kdyby diváci odcházeli s depkou. Ale aby s depresí přišli a odešli bez ní, to nám dává větší smysl.

Inscenace Divadlo, vole! Zdroj: umskup.cz

Inscenace Divadlo, vole! Zdroj: umskup.cz

Jak jsou tedy diváci zapojeni do vašich představení a akcí? A jak na vás přímo při představeních reagují?

Máme inscenace, které mají svůj pevný tvar a víceméně se nemění. Jen se v průběhu času vyvíjejí podle toho, jak na ně diváci reagují a jak my si s nimi hrajeme. Například inscenaci, se kterou jsme v začátcích jezdili po jižních Čechách, hrajeme dodnes. Ale už je z ní úplně jiné představení. Pak ale hrajeme Švédované filmy, které jsou založené na tom, že si diváci v úvodu řeknou jakýkoliv film světové kinematografie a my ho poté před jejich zraky znovu natočíme. Opravdu nejde o domluvený podvod. Když film dobře neznáme, diváci nám nahazují, občas se nám někdo nabídne jako komparz, využíváme prostředí, ve kterém zrovna hrajeme a věci, které nám diváci zapůjčí. Je to hra. Diváci nám fandí, abychom stihli v určeném limitu 45 minut film natočit, a roste v nich adrenalin stejně jako v nás. Při posledním představení Švédovaných filmů, kdy diváci chtěli natočit Jamese Bonda, se k nám v polovině dokonce přidala cimbálová kapela, která měla hrát po nás. Bylo to parádní!

Byli jste překvapení, že se vaše skupina setkává s úspěchem?

Jo. A pořád se snažíme přijít na to, co na tom lidi tak baví. Vždyť jsme jen parta kamarádů, kteří nic moc neumí, a hrajeme před lidmi věci, které nám připadají zábavné. Náš osobní tip je, že diváky na nás baví, že divadlo se dá udělat skutečně z čehokoliv. Nevyznačujeme se žádným zvláštním talentem ani dovedností a také to netajíme. Ale i z toho ničeho jsme dokázali udělat divadlo, které mají lidé rádi. Stejným způsobem jsme teď založili umskupáckou kapelu. Jmenuje se Minikapela, protože v ní hrajeme na nástroje dětské velikosti – na nic neumíme hrát a větší bychom nezvládli. Ale i tak jsme si dokázali splnit sen a odehrát první koncert. A nezní to nijak strašně, je to fakt muzika! Co na nás lidi baví? Asi ten důkaz, že i bez prostředků, zkušeností a talentu se dá dosáhnout čehokoliv.

Dostalo se vám naopak i negativních ohlasů nebo nepochopení?

Samozřejmě! Nejsme pro každého. Naše inscenace jsou spíše taková posezení s námi než divadlo. A stejně jako si s některými lidmi rozumíte a s jinými ne, někteří si s námi rozumí skvěle a někteří by s námi zkrátka na pivo nešli. Ale naštěstí těch lidí není moc. Občas se nám stává, že lidé přijdou na představení a čekají „velké umění“. To přišli špatně. My máme radši Monty Pythony než Hamleta. Většina lidí to ale po chvíli pochopí a začne se bavit.

Z inscenace Švédované filmy. Zdroj: umskup.cz

Z inscenace Švédované filmy. Zdroj: umskup.cz

Kde vás diváci mohou vidět?

V Praze jsme pravidelněji k vidění v klubu Rock Café nebo v Divadle Na Zábradlí. Mimo to ale hodně jezdíme všude možně. Doporučujeme sledovat náš web nebo Facebook, kde se dozvíte aktuální příležitosti.

Co chystáte do budoucna?

Plánujeme se proslavit s Minikapelou! Zatím budeme hrát koncerty po představeních a až nás pozvou do Lucerny, tak tam. A chystáme novou inscenaci. Hrajeme Českou historii, která je shrnutím kompletní historie Čech od Velkého třesku až po včerejší zprávy; představení s názvem Divadlo, vole! je zase shrnutím všech divadelních her na světě do jediného večera. Když jsme přemýšleli, co bychom mohli ještě vykrást, vyšly nám z toho filmy. „Famáci“ si z nás dělají srandu, že divadlo je mrtvý. My jim teď hodláme ukázat, že všechny ty jejich slavné trháky zvládneme za jediný večer na čtyřech metrech čtverečních i s veškerými speciálními efekty!

Jak byste na svá představení nalákali diváky, kteří o vás ještě neslyšeli?

Je to docela sranda!

Zdroj perexové fotografie: umskup.cz

Petra Boltíková

Petra Boltíková

Mým královstvím je divadlo! Děkuji za Vaši přízeň!

Zanechte komentář