Každodenní shon měním v klid, mír a harmonii, říká Míša Zdráhalová

Osobní rozvoj Vztahy / 5.10.2013

Vyzpovídali jsme pro vás ženu mnoha tváří, modelku pro fotografy, učitelku, reportérku, dámu, sportovkyni, ale především maminku dvou dětí.

V dnešní době, která je uspěchaná, se všichni doslova řítí za tím, co je čeká v budoucnu, neužívají si chvilek s rodinou nebo přáteli a nevnímají přítomnost a okamžiky s ní spojené, které jim utíkají před nosem.

Míša Zdráhalová je dámou, která bojovala s každodenním shonem a zvítězila. Svou čistou duší okouzluje další lidi kolem sebe a pomáhá jim, byť jen milým slovem, také zvítězit nad jejich starostmi. Každý potřebujeme v tmavých chvílích andílka, který nám ukáže cestu, kudy se vydat, jak přemýšlet a jak se dostat ze začarovaného kruhu. Míša je jedním z nich.

Míšo, máte za sebou velmi zajímavou část svého života, mohla byste se stručně představit?

Představila bych se jako obyčejná ženská, máma dvou dětí, milující manželka a rodinná manažerka. Vystudovala jsem učitelství na Ostravské univerzitě a rok jsem se snažila něco ze svých poznatků předat dětem druhého stupně jedné ostravské ZŠ. Díky manželově práci házenkáře jsem žila na několika krásných místech Evropy, momentálně jsme zakotvili v Německu. Moje téměř pětiletá dcera a dva a půl roku starý syn se momentálně snaží aklimatizovat ve sportovní německé školce. Zajímám se o psychologii, především dětskou duši, osobní růst, literaturu a sport.

Byla jste modelkou, televizní reportérkou, modelem pro fotografy, učitelkou a zároveň maminkou. Která z těchto rolí se vám nejvíce zamlouvala? Nebo je zvládáte všechny najednou?

Hned první otázku bych značně poopravila. Modelkou jsem nebyla, jen jsem si jí být velice přála. Nafotila jsem několik fotek a tím moje „kariéra“ manekýnky skončila. S prací televizní moderátorky jsem dva roky koketovala, ale ukončila jsem tuto profesi ve prospěch manželovy házenkářské kariéry a odstěhovala jsem se s ním do Německa.

 Role učitelky asi nejvíce prostupuje mou osobností a v mnoha aspektech této rozmanité profese jsem se našla.

Ten rok, který jsem strávila jako třídní učitelka deváté třídy na základní škole, mi dal opravdu hodně. Tehdy jsem si uvědomila, že více než předávat poznatky o českém jazyce a literatuře a prohánět na povel děti v tělocvičně, mě baví pozorovat ty mladé lidské duše toužící po lásce, porozumění a ocenění, ale i nejrůzněji bloudící, trpící a strádající. Navázala jsem nebývale krásné vztahy s některými mými žačkami a uchovala si je dodnes, za což jsem velice vděčná a je mi vždy potěšením, pokud se s nimi mohu setkat a popovídat si o jejich životních cestách.

Avšak role matky se s ničím srovnávat nedá. Dítě je zrcadlem vašeho života. U mě se narozením dcery začaly dávat věci do pohybu. Byla jsem depresivní člověk přesvědčený, že život je jen utrpením a štěstí potká pouze vyvolené. Věřila jsem na osud. Neviděla jsem žádné východisko. Měla jsem v dětství tvrdou výchovu, a tak jsem byla rozhodnuta jít ve výchově svých dětí opačným směrem. Zprvu se mi to moc nedařilo. Začala jsem do sebe doslova nasávat informace ze všech možných knih, nejdříve o výchově, pak o duševním rozvoji a transformaci vědomí.

Role matky se s ničím nedá srovnávat - říká Míša. Zdroj: Kamila Hojníková

Role matky se s ničím nedá srovnávat, říká Míša.
Zdroj: Kamila Hojníková

Máte nějaké životní motto, které vám pomáhá zvládat každodenní život?

Kdyby ses mě na tuto otázku zeptala ještě před pár měsíci, odpověděla bych ti něco ve smyslu, že život je těžký a plný povinností, tak se nějak zvládat musí a že já spíše rady potřebuji, než bych je mohla rozdávat. Dnes ti odpovím, že shon si dělá člověk sám.

Když jsem si uvědomila, že svůj život si řídím sama a jsem plně zodpovědná za to, co se mi v něm děje, pociťuji už minimálně stres a nervozitu. Pokud mi nějaká situace, práce či člověk způsobují stres, pak se zastavím a řeknu si, proč tomu tak je. Pokud vše dělám s pocitem, že život se skládá jen ze samých nepříjemných stresujících povinností, pak můj život bude stresující a nepříjemný. Pozměnila jsem radikálně žebříček hodnot a povinnosti jsem začala dělit na důležité, méně důležité a zbytečné.

Skutečně podstatné jsou mezilidské vztahy. Přestala jsem např. zvyšovat hlas na děti, ať si pospíší, protože jinak nestihneme tamto a ono. Přestala jsem svému muži vyčítat, že nechává své svršky odložené kdekoli po bytě a začala jsem respektovat jeho odlišný způsob plánování času oproti mému. Odnaučila jsem se mít snahu manipulovat s druhými, aby vše bylo podle mého. Začala jsem respektovat individualitu svých dětí i svého manžela. Odměnou je mi, že oni se ke mně chovají stejně. Ale v prvopočátku všeho stojí jedna zásadní věc, od které se vše odvíjí – začala jsem se mít ráda, začala jsem se s úctou chovat ke svému tělu, jsem vděčná za vše dobré, co vstoupí do mého života, a přestala jsem být životní obětí. Pokud je náš život plný stresu a napětí, pak jsme dovolili, aby tomu tak bylo. Moje motto tedy zní – každodenní shon zvládám tak, že jej měním v klid, mír a harmonii.

Jste stále krásná a půvabná. Po dvou dětech je tohle u mnohých žen velké přání, jak jste toho docílila? Co vás nabíjí energií?

Děkuji za velký kompliment. Jak už jsem zmínila výše, moje psychika a vědomí zaznamenalo radikální změny a já nyní konečně žiji šťastný a naplněný život. To samo o sobě dělá člověka krásným a radostným. Raduji se z každého dne, z každé maličkosti, z milých slov mých dětí a muže, ze slunečních paprsků, z jednoty se vším.

Míša se svým mužem. Zdroj: Kamila Hojníková

Míša se svým mužem. Zdroj: Kamila Hojníková

Váš manžel je vrcholový sportovec, proto se také často stěhujete z místa na místo, není vám občas smutno po českém kraji, po rodině apod.?

Ano, vždy jsem odloučení od rodné země prožívala velmi těžce. A nikdy jsem si na tento způsob života úplně nezvykla. Podle mě jsou typy lidí, kteří se cítí všude na světě doma a časté změny místa bydliště jim nedělají problémy, a pak jsou lidé, kteří potřebují stabilní zázemí, rodinu a přátele blízko u sebe, a mezi ně se řadím i já.

Ale také jste dlouhý čas i bez manžela, jak to zvládá váš partnerský vztah? Utužuje se tímto? Co byste poradila těm, kteří s tímto mají také zkušenost, ale nezvládají to?

Když jsem byla mladší, na svém muži a jeho přítomnosti závisel můj život. Dnes si už dokážu užívat čas sama se sebou a se svými dětmi. V době našeho odloučení zažijeme každý spoustu zajímavých zážitků a událostí, a když se pak setkáme, s nadšením a radostí si o nich vyprávíme. Náš vztah je tak díky tomu pořád zajímavý a vzrušující.

Těm, co to necítí stejně, bych poradila – milujte v prvé řadě sami sebe, važte si času, který můžete strávit jen sami se sebou a plně realizujte své záliby a koníčky, které naplňují váš život radostí. Když budete šťastni sami se sebou, budete ten největší poklad pro svého partnera, který bude toužit po vaší přítomnosti a lásce. A když pak na delší dobu odjede nebo vaše láska odloučením vyprchá a nedopadne podle vašeho očekávání, nebudete z toho zoufalí a nešťastní, místo toho třeba zavoláte přátelům, které jste dlouho neviděli, nebo si vzpomenete na svůj sen, který jste kvůli své lásce úplně zapomněli realizovat.

Takhle vypadá dokonalá rodina - nádhera! Zdroj: Kamila Hojníková

Takhle vypadá dokonalá rodina – nádhera! Zdroj: Kamila Hojníková

Máte dvě krásné a bystré děti, dalo to práci je dobře vychovat (stále vychovávat) a nasměrovat je tím správným směrem?

Děkuji. Ano, výchova v pravém slova smyslu je tvrdá práce a těžká životní zkouška. Ale přináší tolik radosti a štěstí, že se to nedá k ničemu přirovnat. Pravidelně čtu knihy o výchově od předních českých i zahraničních psychologů a rodinných poradců. V počátcích jsem často chybovala a nechala své ego opakovat negativní naučené vzorce chování.

Nyní už vím, že to nejlepší, co pro své děti můžeme udělat, je věnovat jim láskyplně svůj čas, nechat se vtáhnout do jejich her, respektovat jejich emoce a jejich vnímání reality, nedávat jim zbytečné příkazy a zákazy, podporovat je v jejich talentu, tančit s nimi, zpívat, smát se s nimi, radovat se z každého úspěchu a učit je, že mají vždy právo volby.

Důležitým výchovným aspektem je učit je přijímat zodpovědnost za své chyby, nechat je nalézat řešení nejrůznějších problémů a upozorňovat je na případné následky jejich rozhodnutí. A abych nezapomněla – to, co děti nejvíc potřebují, jsou milující se rodiče s respektujícím vztahem jeden k druhému. Pokud toto chybí, je lepší vychovávat je odděleně.

Míša

To je ona. Skvělá žena. Zdroj: Kamila Hojníková

Je ještě něco, co byste ráda předala našim čtenářům?

Je toho tolik, co se teď ve mně odehrává, že bych čtenářům napsala klidně několikastránkový elaborát. Pokusím se to však vměstnat do pár řádků. Všichni můžeme prožívat každý den šťastně a radostně a opravdu nemusíme zažívat útrapy a zoufalství. Život je takový, jaký si ho my sami vytvoříme. Nic se nám neděje náhodně. Přestaňme být životními oběťmi, buďme pány svého života.

Říkejme ne, když to tak cítíme. Nekritizujme se, nehodnoťme se, přijmeme se takoví, jací jsme. Přestaňme se zabývat tím, co si o nás myslí ostatní. Denně si plňme svá přání, dělejme jen to, co nás baví. Zavzpomínejme, čím jsme se v dětství chtěli stát.

To je to, proč jsme zde. Když se pro něco rozhodneme, jděme si důsledně za tím cílem. Milujme svou rodinu a přátele a dávejme jim to denně najevo. Když ze sebe vydáme lásku, spousta se nám jí vrátí zpátky. Žijme přítomným okamžikem. Je jen teď a tady. To, co bylo, už nevrátíme a nezměníme, můžeme se jen poučit. Nestrachujme se o to, co nám přinese budoucnost, protože kvůli tomu nám unikají ty krásné, obohacující prožitky všedního dne. Tančeme, smějme se, milujme, čtěme knihy, děkujme a buďme vděční. S láskou Míša.

Míše děkujeme za velmi milý rozhovor i tolik vzácné povzbuzení do našich životů.

Zdroj perexové fotografie: Kamila Hojníková

Denisa Jelínková

Denisa Jelínková

Miluju barvy, hudbu, focení a psaní. Možná se stanu jednou spisovatelkou - takovou, která bude po večerech vysedávat v houpacím křesle a psát a psát a psát. Fotografování je mou srdeční záležitostí - fotoaparát jsem dostala jako dárek ♥ Takže si užívám každé cvaknutí.

Zanechte komentář