Stál jsem na druhé straně barikády

Literatura / 11.10.2013

Autor:

Těm, kteří  jsou knihami Jaroslava Rudiše nepolíbeni, se mohou jevit neplnohodnotné, bez patřičného dějového náboje. Ale opravdu tomu tak není!

Po tříleté přestávce přišel Rudiš konečně s novou knihou. Jeho novela Národní třída je zvláštní vůči české literatuře, ale i vůči literatuře samotného autora. Rozsahem velmi krátká, jak to u novel bývá, výrazná, a má velmi odlišnou hlavní postavu. Pro někoho se může jevit jen dobře napsanou historkou, pro jiného ovšem cesta bojovníka z paneláku představuje generační výpověď.

Pravý hák vás poučí

Děj se odehrává v Praze, jmenovitě na sídlišti někde v neurčitě ohraničeném Severním Městě. Hlavní hrdina Vandam je úplně jiný chlap. V hospodě Severka, kde každý večer sedí se svým kamarádem Mrazákem a dalšími, je považován za velkého rváče a mlátičku, která každého, kdo si o to jen trochu říká, poučí o životě. Má na to i svou vlastní taktiku. Nesmí nejdříve zaútočit pravačkou, jak se to očekává, ale levačkou, a pak terpve nasadit tvrdý pravý hák. Několikrát se mu už povedlo touto vychytávkou položit chlapy na lopatky a dostat se za to do vězení. I přesto na tento trik sbalí i místní servírku Lucku, která nejdříve odolávala, ale nakonec podlehla a vyspala se s ním.

V jednom okamžiku mu jeho pravá ruka zásadně změnila život – na demonstraci na pražské Národní 17. listopadu 1989, kde jak vypráví, byl a dal první ránu, která všechno spustila. Vypadá to, že byl na straně demostrantů se svou tehdejší přítelkyní a bratrem. Časem se ale dozvídáme, že tomu bylo právě naopak, že stál na straně druhé a jako policista zasadil sice první ránu, ale právě svému bratrovi – vysokoškolákovi.

A já řikám: Strašně rád bych si z tebe tady v lese dělal prdel, ty zmrde, po ničem jiným v týhle chvíli netoužim. Ale je to pravda. Znáte to video ne? Jak běží ten fízl a dvakrát třískne do kamery. Tak to jsem já, jak bouchnu do tý kamery. Já tam byl. Já to spustil.

Zdroj: Ukázka z knihy Národní řída

Národní třída

Národní třída. Zdroj: Jana Jechová, Generace 21

Vandam je také považován za  někdejší smažku a nácka. Ze všecho se „vyléčil“, což mu však nikdo nevěří, a tak se postupně hroutí celý jeho rodinný život. Má syna, se kterým se podle soudu nesmí vídat, ale i tak se v lese u Severního města společně vídají a Vandam ho poučuje o životě – nikoli bojem, ale slovem. Vypráví mu a snaží se ho dotlačit k tomu, aby cvičil a byl co k čemu.

Nedůstojná smrt

Jak už to tak bývá, i tady hlavní hrdina doplácí na svou dobrotu. Chce poučit o životě muže, který se naváží do Lucky, ale neuvědomuje si, že tato osoba je státní úředník, který si naopak na Vandamovi vybije vše, co proti lidem z hospody má. Zavolá i policii, která Vandama odveze do lesa, v němž poučoval o životě syna, a tam ho zmlátí téměř k smrti. Z posledních sil se mu povede doplazit na druhou stranu lesa k domům, kde bydlí jeho bratr. Až do konce knihy se zdá, že přežije, jenže tomu tak není. Nakonec ho ani Hitler nedokázal zachránit. (V první a poslední kapitole knihy se Vandam zmiňuje o Hitlerovi – zřejmě proto byl považován za „nácka“ pozn. autorky.)

Kniha je velmi zajímavým čtením, a i když se může zdát, že nemá vůbec žádnou literární hodnotu, není tomu tak. Nová Rudišova kniha zasáhne čtenáře opravdu hluboko. Po přečtení je důležité zamyslet se, co se mu autor snažil touto cestou sdělit, a uvědomit si, že:  „Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět.“

Zdroj perexové fotografie: jaroslavrudis.wordpress.com
Jana Jechová

Jana Jechová

Studuji na Vyšší odborné škole publicistiky a miluji četbu knih. Nic víc snad není potřeba říci. :)

Zanechte komentář