Každý muž si přeje být na chvilku Casanovou, přiznává Jan Kopečný

Divadlo / 4.10.2013

Rozhovor s Janem Kopečným, muzikálovým talentem z jižních Čech, který úspěšně dobývá Prahu.

S Honzou Kopečným jsme si popovídali po letošním prvním uvedení muzikálu Casanova v Praze – 14. září. Povídali jsme si nejen o Casanovovi, ale zabrousili jsme také k Honzovým muzikálovým začátkům. Jak na ně vzpomíná?

Jan Kopečný (* 1989)

Čtyřiadvacetiletý rodák z jižních Čech se do povědomí široké společnosti dostal účastí v soutěži Česko hledá Superstar, kde se probojoval mezi deset nejlepších kluků. A poté šel z muzikálu do muzikálu. Ten samý rok si zahrál hlavní roli prince v muzikálu Sněhurka a sedm trpaslíků. Následoval muzikál Romeo a Julie, Jedna noc na Karlštejně, Hamlet, Casanova, Tajemství, Klíč králů a Rent. V roce 2012 se stal frontmanem Big Bandu Metroklub. O Honzovi si více můžete přečíst zde.

Máte za sebou první představení Casanovy v letošní sezóně. Jaké máte pocity?

Bylo to trošku hektičtější, protože jsem měl právě v ten samý den ještě vystoupení v Táboře na husitských slavnostech, které už mají dlouholetou tradici. Takže jsem opravdu hodně pospíchal z Tábora sem do divadla Broadway na oprašovací zkoušku. Převlékl jsem se, zapojil se do již probíhající zkoušky a pak hned následovalo představení. Jak už jsem řekl, bylo to trošku hektičtější, ale představení se povedlo a diváci byli spokojeni, což potvrdily i standing ovation.

Na Hluboké jste hrál Casanovu dvě léta. Jdou tyto dvě verze nějak porovnat?

Zde na Broadwayi je příběh trošku jiný než na Hluboké, protože v hlubocké verzi máme Casanovy tři – Giacomo Girolamo Casanova de Seingalt nejstarší, Giacomo (desetiletý Casanova) a já jsem prostřední Casanova neboli Girolamo (Casanova v nejlepších letech), který vlastně odehrává a zpívá příběhy, které vypráví starý Casanova. Takže to je trošku změna oproti broadwayské verzi, kde jsou Casanovové jen dva. A druhým rozdílem je bezesporu prostředí divadla. Další rozdíly bych nezmiňoval a doporučil bych, aby diváci zhlédli obě verze představení a posoudili sami.

Jak moc si jste s Girolamem podobní?

Každý muž by si určitě přál být alespoň chvilku v kůži Casanovy, ale mně stačí být pouze v roli (smích).

S muzikálem Casanova jste se podíval až do jihokorejského Daegu. Jak se vám hrálo pro 2 000 diváků?

Byl to úžasný zážitek. Vedle Soulu se jedná o druhé největší město Jižní Koreje. A právě zde jsme hráli ve Státní opeře hlubocké představení Casanovy. Jiné prostředí, jiní diváci, kultura, jídlo, mentalita, ale stálo to za to. Zážitek na celý život.

Letos v létě jste kromě Casanovy hrál ještě v muzikálu Rent. Jaké to bylo hrát v jiném než rodném jazyce?

No, byla to pro mě obrovská zkušenost. Přece jen angličtina není můj rodný jazyk. Reagovat na někoho, kdo na vás nemluví česky, je zvláštní. Tak to byla první věc. Druhá věc je, že Rent je dost osobité dílo. Je to podle mého názoru diametrálně jiné než většina muzikálů zde v České republice. Je to opravdu osobité dílo, které mělo velice dobré ohlasy diváků, takže z toho mám velkou radost.

Jan Kopečný jako Benny Coffin v muzikálu Rent. Zdroj: Jan Kopečný

Jan Kopečný jako Benny Coffin v muzikálu Rent. Zdroj: archiv Jana Kopečného

Benny Coffin, vaše postava z Rentu, je velice zvláštní postava.  Jaký vlastně je?

Je to vlastně jediná záporná postava. Ale ve finále není přímo negativní, je tak nějak uprostřed. Všichni ostatní jsou velice pozitivní, milí, přátelští. On je takový businessman (smích).

Vaše první muzikálová zkušenost byla role prince v muzikálu Sněhurka a sedm trpaslíků.  Jak na toto účinkování vzpomínáte?

Je to už dlouho (smích). Bylo to takové hození do vody, protože jsem opravdu žádnou muzikálovou zkušenost neměl. Takže jsem přišel a režisér povídá: „No to není jenom o zpívání, musíš taky hrát. Musíš tu roli nějak ztvárnit a ne se tam jenom postavit jako Honza Kopečný a zazpívat si.“  Když mi to režisér sdělil, tak mě to trošku vyvedlo z míry, ale byla to od něj velká pomoc. Připadal jsem si nesvůj, proč mám něco hrát, když zpívám (smích). Do muzikálu jsem nastoupil až po jeho uvedení v Českém Krumlově, ale největším úspěchem byla právě šňůra vystoupení na Slovensku, kterou jsem si moc užíval.

Na příští sezonu se na Hlubokou vrací Romeo a Julie. Jak se těšíte?

Těším se strašně moc, protože Romeo a Julie je nádherný muzikál. Úžasná hudba Zdeňka Bartáka, texty Eduarda Krečmara a překlad Jiřího Joska je výborný a k Shakespearovi snad ani nemusím nic dodávat. Hlavně je to  moje první titulní role, tudíž i srdeční.

Jan Kopečný (Romeo) a Ivana Plachá (Julie) v muzikálu Romeo a Julie. Zdroj: Jan Kopečný

Jan Kopečný (Romeo) a Ivana Plachá (Julie) v muzikálu Romeo a Julie. Zdroj: archiv Jana Kopečného

Jste z jižních Čech, nepřemýšlel jste proto někdy o účinkování v Jihočeském divadle?

Přemýšlel, nepřemýšlel. Ano, spekuloval jsem nad tím, jestli ano, či ne.  Ale Jihočeské divadlo se zaměřuje především na operu, činohru a balet. Muzikál jako takový se tam v podstatě nehraje. Opera, to není úplně můj šálek čaje. Spíše nějakou operetku, ale prozatím jsem neslyšel o projektu, který by mě vyloženě lákal.

Prozradil jste, že byste si rád zahrál Raula ve Fantomovi opery. Chystáte se v říjnu na konkurz?

Chystám se určitě. Já jsem vůbec nečekal, že tento muzikál bude někdy v Čechách prezentován, protože  je to tak obrovské a nákladné dílo, tudíž český divák nedokáže nějakým způsobem naplnit očekávání producentů, ale věřím, že se to podaří a bude to úžasný zážitek.  A  postava Raula je samozřejmě jeden z mých snů.

Jaká je, kromě Raula, vaše vysněná role?

Tak jak už jsem říkal, Romeo byl úžasný, teď třeba Casanova. Vedle Raula bych si určitě rád zahrál nějakou postavu v Jesus Christ Superstar, ať už Jidáše nebo Ježíše samotného. To je další takový sen. Dále například Tři mušketýři od Michala Davida, konkrétně role D’Artagnana, popřípadě Athose.

Vaše základna fanoušků je veliká. Neobtěžuje vás to někdy?

Tak samozřejmě jsou někdy chvíle, kdy člověku přijde, že otázky mně kladené jsou už moc osobní, ale v 99,9 % je to příjemné a fajn. Jsem rád, když můj projev, ať už zpěvem, nebo herectvím, osloví nějakého diváka.

Na listopad se chystá opět Klíč králů. Těšíte se?

Ano, těším. Klíč králů je něčím osobité a tak trochu zvláštní dílo. Vždycky jsem nervózní, abych nic nezkazil. Mám zde jeden výstup, kdy si hraji na Efine, což je hlavní čarodějka, a to je pro mě trošku oříšek. Napodobit ženu, ženské pohyby, to není tak úplně jednoduché.

Já bych náš rozhovor zakončila možná trošku netradičně.  Jak se vlastně máte?

Já se mám hezky, především pracovně. Velice se těším na konkurz do nového muzikálu Janka Ledeckého Iago, protože spolupráce s ním v muzikálu Hamlet byla úžasná. Dalším konkurzem bude Fantom opery. Ještě jsem obdržel pozvánku na konkurz do muzikálu Romeo a Julie, který bude uváděn v pražském divadle U Hasičů. A čeká mě koncert s Big Bandem Metroklub, kde budou jako hosté některé známé osobnosti, ale prozatím je nebudu prozrazovat (smích).

 

Pokud chcete Honzu Kopečného vidět naživo, zajděte se podívat na některý z muzikálů. Ještě na podzim ho budete moci vidět v Klíči králů, Casanovovi nebo na některém z koncertů Big Band Metroklubu.

Zdroj perexové fotografie: archiv Jana Kopečného

Eliška Řeháková

Eliška Řeháková

V divadle jsem častěji, než by se mému okolí líbilo... Ale já to tam miluju.

Zanechte komentář