10 věcí, které mi vysoká škola zatajila

V obraze / 29.9.2013

Jsou věci, na které vás školní lavice nepřipraví. Naštěstí pak přijde život – ten nejlepší učitel.

Nedostali jste se letos na výšku? Nevadí. Začněte rovnou plnit lekce školy života – až to zkusíte zase za rok, budete mít před nevědomými spolužáky náskok. Pro školou povinné doporučuji číst jen na vlastní nebezpečí – osnovy psané praxí v žádném sylabu nenajdete.

Po škole přijde vystřízlivění. Ale to nevadí.

A k čemu mi tedy je, že znám teorii relativity? Zdroj: Freedigitalphotos.net

A k čemu mi tedy je, že znám teorii relativity? Zdroj: Freedigitalphotos.net

Přechod ze studií do pracovního života přináší spoustu nových vjemů, vzletů a pádů. Ale i značné vystřízlivění, že nic není tak, jak vám po dlouhá léta vtloukali do hlavy. Začnou se ve vás bít dvě já. Ale žádný strach. Netrvá to dlouho, v novém světě se brzy zorientujete.

Máte podobnou zkušenost? Možná jste jako já za těch pár let vypozorovali desítku základních fenoménů, o kterých vám škola ve své bezelstnosti neřekla. Nevadí, o to zajímavější jízda to byla, když jsme se učili metodou pokus-omyl, co říkáte?

1. V reálu využiji zlomek toho, co mě škola naučila.

Vysokoškolské vzdělání poskytne dobrý základ k osobnímu rozvoji, rozšiřuje obzory a vypadá dobře na papíře. Nic víc, nic míň.

Využitelnost znalostí záleží na škole, kterou jste studovali, a zaměstnání, které začínáte vykonávat. Poznatky, které jste nabyli během studií, rozhodně nejsou k ničemu (a minimálně nehumanitní obory je shledají užitečnými). Berte je spíš jako příjemnou nástavbu k pracovním zkušenostem, které nyní nasbíráte.

2. Můj názor nikoho nezajímá.

No já nevím, nás to ve škole učili tak a tak.“ Proboha, chcete se dožít zítřka?! Tuhle větu za žádných okolností neříkejte. Jestli chcete přežít ve světě dospělých, troška pokory by neškodila. Nemyslete si, že jste zblajzli veškerou moudrost světa jen proto, že jste kandidovali do akademického senátu vaší školy a přečetli i nepovinnou četbu uvedenou v sylabu.

Naučte se základní pravidlo pro přežití hned zkraje (ušetří vám spoustu zbytečných nervů): „Nikoho nezajímám, dokud neřeším jeho problém.“

Starší ročníky, se kterými se v práci také setkáte, možná neslyšely o nových technologických vychytávkách, ale svými roky praxe by vás přetlačily v páce jedna dvě. Ač nyní zvedáte oči v sloup, máte se od nich hodně co učit. Zaručeně je také časem něčím obohatíte, ale pro začátek se prosím vyvarujte chytračení.

3. Můj příběh taky nikoho nezajímá.

A pak jsem taky sbírala podpisy na petice, to vás nezajímá? Zdroj: Freedigitalphotos.net

A pak jsem taky sbírala podpisy na petice, to vás nezajímá? Zdroj: Freedigitalphotos.net

Že jste na škole vedli diskutérský kroužek? Čistili české lesy od odpadu? Plánovali párty pro zahraniční studenty? To je všechno moc hezké, ale spíš u kafe s vrstevníky. Potenciální zaměstnavatel/klient sice může ocenit váš zápal a akvititu, ale i zde platí pravidlo „pokud neřeším něčí problém, nezajímám ho.“ Neznamená to však, že je lepší sedět během studií s rukama v klíně.

Já do životopisu nacpala školní časopis i Erasmus. Zájem veškerý žádný. Všichni se mě spíš ptali na zkušenosti z call centra a spolupráci s jazykovkou, tedy věci mimo můj obor. Pokud se někomu hodí nějaká vaše dílčí zkušenost do krámu, většinou vás zaujatě vyslechne. Sami také poznáte, která z mimoškolních aktivit přímo souvisí s poptávanou pracovní pozicí. Tu ostatní omáčku si nechte, až se v práci líp zabydlíte. Nebo ji publikujte na blogu, třeba inspirujete další.

4. Ani mé CV nikoho příliš nezajímá.

Čtvrtý poznatek souvisí s výše řečeným. Nejde jen o to, jak prodat nedostatek praxe. Naučila jsem se, že když chci práci snů – kterou mi mimochodem VŠ sugestivně slibovala (a pan děkan o ní tak zaníceně mluvil při promocích), musím zatraceně pohnout zadkem.

Budujte důvěru, přátelství a kontakty. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Budujte důvěru, přátelství a kontakty. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Smiřte se s tím, že většina pracovních pozic bývá inzerována mimo hlavní komunikační kanály. Spíše než online servery sledujte facebookové skupinyTwitter firem a osob z oboru. A hlavně neseďte. Objíždějte konference, akce, semináře, zkuste neplacenou stáž. Zaprvé potkáte zajímavé lidi a zadruhé se neskutečně posunete ve svém oboru. Kontakty a skulinky, které tímto získáte, se nedají penězi zaplatit.

5. Nikdo mi nic nedá zadarmo.

Na škole vám možná prošlo pár zápočtů bez valné přípravy. A učitelé byli placeni za to, že poslouchali vaše bláboly. V reálu bohužel nic nepřichází na zlatém podnose – naučila jsem se, že musím sakra makat, abych se někam dostala. Když vidíte něčí úspěch, zpravidla jsou za ním léta dřiny. Téma skvěle pojal herec Ashton Kutcher při předávání cen Teen Choice Awards. Mrkněte, proč příležitost často vypadá jako dlouhodobá píle:

6. Nejsem tak hrozná. Ale ani ne tak dobrá.

Co mě hodně trklo, bylo zjištění, že jazyková vybavenost (i mladých) Čechů je spíš průměrná. Rozhodně nejsem přesvědčena o vlastní bezchybnosti, nicméně v oboru (a na pracovištích obecně) jsem se setkala jak s jazykovými mágy, tak velkým množstvím kolegů polo-angličtinářů. Na vině je do jisté míry nastavení vzdělávacího systému.

Ale napadl mě ještě jeden důvod. Ona totiž brněnská Fakulta sociálních studií (stejně jako pražská FSV, právnické, ekonomické, lékařské a jiné fakulty) často vytváří iluzi přespříliš talentované konkurence. Nejen co se týče jazyků, ale i dalších dovedností. V praktickém životě pak potkáte jak geniální lidi, nad kterými nezbývá než smeknout, tak spoustu jiných, kteří by na sobě mohli ještě trošku máknout. Učte se od těch prvních a inspirujte ty druhé. Měřte se však vždy jen sami se sebou. S tím souvisí i další bod:

7. Je tak snadné žít v předsudcích. A tak těžké vykouknout ven.

Vpusťte do svého světa jiné názory. Maximálně půjdou druhým uchem ven. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Vpusťte do svého světa jiné názory. Maximálně půjdou druhým uchem ven. Zdroj: Freedigitalphotos.net

Nikdy nezapomenu na jeden seminář, kde vyučující prozradil, že překvapivě „existují i jiné segmenty společnosti než my, vysokoškolšsky vzdělaní.“ Škola totiž vytváří umělé prostředí, kde geniální spolu s průměrnými dosahují určité hranice vědomostí. A akademická obec se tváří, že takto vypadá i model reálného života.

Není tomu tak. V reálu skutečně existují lidé, kteří volí červenější strany než vy – a přestože jejich politické pohnutky nikdy nepochopíte, neznamená to, že jsou méně znalí než vy. Titul nerovná se inteligence. Kadeřnice může mít širší obzory než absolvent s červeným diplomem. Zdravotní sestra větší ambice než liknavý doktor. Poznala jsem desítky úspěšných podnikatelů, kteří nemají školu. Jednoduše jí nechali a nebo se s ní ani neobtěžovali – viděli smysl života jinde. A dnes nás, vysokoškoláky, učí tajemství úspěchu.

Je tak jednoduché někoho odsoudit pro nedostatek „vědomostí.“ Nedělejte podobné chyby jako valná část populace. Nesvazujte se předsudky. Dívejte se kolem sebe a vyslechněte i jiné názory. Když se s nimi ztotožníte, fajn, když ne, vypusťte je druhým uchem ven. Svět kolem vás si zaslouží, abyste ho vnímali v celé jeho šíři.

8. Svět nezměním vykřikováním polopravd.

Že jste někde něco přečetli je sice chvályhodné, ale svět nečeká, až obhájíte diplomku a budete mít čas ho konečně spasit. Nevnucujte ostatním svůj názor – spíš se koukejte soustředit, abyste si žili spokojeně vy sami. Každý má svůj život, svou pravdu a své problémy.

Tak nakonec to vystřízlivění mělo smysl, nemyslíte? Zdroj: Freedigitalphotos.net

Tak nakonec to vystřízlivění mělo smysl, nemyslíte? Zdroj: Freedigitalphotos.net

Také jsem si myslela, že je na mě někdo zvědavý a dokážu „make the difference.“ Přišlo kruté vystřízlivění. Do doby, než jsem si uvědomila, že ten svět kolem sebe měním. Dovytvářím ho svým každodenním působením. Horou nepohnete, pokud budete vykřikovat o svých velkých plánech. Začněte činit. Pracujte na nich. Krůček po krůčku, den za dnem.

9. Život nedává rovné šance

Škola, ač vás často naštve nějaká nespravedlivost, vytváří pocit, že život ctí romantické zákony „fair play“. Všichni mají stejnou startovní pozici a učitelé by měli dát všem stejnou šanci. Život na takové výmysly nemá čas.

Smířte se s tím, že existují daleko úspěšnější/slavnější/krásnější lidé než vy. Nestěžujte si, že spolužačka dostala protekční místo. Že soused zdědil barák. Žijete snad jejich životy? Jeďte si svou cestou, dělejte vše, jak nejlépe dokážete, učte se z chyb a plňte si vlastní sny.

10. Cesta je cíl. A práce = vaše nejlepší vizitka

VŠ je o naplnění zadání a odevzdání seminárky v deadlinu. V reálném životě to takhle nefunguje. Jasně, taky můžete práci odfláknout na poslední chvíli, abyste měli splněno. Ale daleko se s tímto přístupem nedostanete.

Čím dřív si uvědomíte, že co do práce dáte, se vám mnohonásobně vrátí, tím lépe. Neděláte to pro výdělek na ten daný měsíc. Makáte tím na své budoucnosti. Je dobré mít svou vizi a vědět, kam jdete. Plnit si dílčí cíle. Při tom totiž zjistíte, že právě ta cesta je váš životní cíl.

Zdroj perexové fotografie: Freedigitalphoto.net

Zdroj videa: Youtube.com

Pavla Lokajová

Pavla Lokajová

Copywriterka, redaktorka a věčná životní idealistka. V hlavě se mi neustále rodí nové nápady. Píšu články, které bych sama chtěla číst. Stephena Kinga považuji za mistra slova, z Marquezových knih čerpám moudrost pro každý den.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Jan Markel

    Ahoj, článek super – více než pravdivý. Já osobně VŠ nemám a myslím, že po 9 letech praxe jsem o kus dál než drtivá většina absolventů – kteří se ke mě do práce s železnou pravidelností hlásí na pozici prodavače, aby posléze důležitě podepsali smlouvu „Ing. xy“ ;-). Život je holt boj. Jen bych nesouhlasil s tím, že nikoho nezajímají životní příběhy a kdo daný člověk je – alespoň za sebe můžu říct, že tomu tak není. Pokud máš poskládat tým, musí tě hodně zajímat i osobnost daného člověka. Nicméně prioritou je to, že umí makat a nebojí se toho 🙂