Na běhu je nejlepší absolutní nespoutanost, říká vytrvalec Martin Both

Sport / 17.10.2013

Autor:

Nejen o vytrvalostních sportech, ale i o tom, jak s nimi začít, jsme si popovídali s Martinem Bothem, vytrvalostním běžcem a triatlonistou.

S Martinem se známe už několik let a nedávno jsme se potkali na jednom běžeckém závodu. Jelikož se běhu a dalším sportům věnuje na výrazně vyšší úrovni než já, požádal jsem ho, zda by se se čtenáři Generace 21 nepodělil o svoje zkušenosti. S potěšením souhlasil a výsledný rozhovor rozhodně stojí za přečtení.

Jak dlouho vlastně běháš a jak ses vůbec k běhání dostal?

Běhat jsem začal rekreačně někdy kolem roku 2011. Tehdy jsem na tom nebyl po těle moc dobře a jen tak jsem vstal od počítače a jednoho večera se rozběhl. Běžel jsem asi jen něco málo přes kilometr, ale měl jsem dost. Poté jsem šel běhat znovu a znovu, až jsem tomu propadl a zhruba po půl roce jsem si koupil první boty. To už jsem byl schopen uběhnout i pár kilometrů v kuse.

Od roku 2012 jsem začal závodit. Jako první závod jsem bez jakýchkoliv zkušeností zvolil maraton. Od té doby se objevuji na startech nejrůznějších závodů u nás i v zahraničí. Díky běhu jsem se kompletně změnil a poznal spoustu dobrých přátel. S nadsázkou říkám, že mě zachránil.

portrét

Martin Both

Rodák ze Vsetína se běhání začal věnovat až po čtyřiadvacátém roku života. Dnes zvládá i ty nejnáročnější závody, jako je Ironman nebo ultramaratony. Se skromností se ale neoznačuje za žádné zázračné dítě, spíše tvrdí, že jde jen o to začít. Touto cestou může jít každý.

Vím, že krom půlmaratonů máš v záběru Ironmana – triatlon – co z toho u tebe vede?

Kromě snad všech variant běžeckých závodů se občas účastním i ultraběhů na tratích delších než maratonská distance. Obvykle to byly závody maximálně o délce 100 km. Z běhu mám nejoblíbenější právě čistý silniční maraton, ve kterém se mi zatím daří nejvíce. Dlouhý triatlon mám rád pro jeho pohybovou rozmanitost, komplexnost a další aspekty, které na závodníka klade. Z tohoto důvodu u mě jednoznačně vede!

Co vůbec Ironman obsahuje?

Ironman je nejdelší a nejtěžší variantou triatlonu, při kterém musejí závodníci překonat vlastní silou 226 km dlouhou trať. Čili obsahuje plaveckou část dlouhou 3,8 km, cyklistiku 180 km a závěrečný maratonský běh 42,2 km. Mezi tyto tři disciplíny jsou vklíněna ještě dvě depa, kde dochází k přípravě a převlékání mezi disciplínami. Je to skutečně velká výzva a fakt, že v každé disciplíně se závodník může setkat s různými situacemi i komplikacemi, z něj činí jeden z nejnáročnějších sportů, kterých se člověk může zúčastnit. Pro ten pocit v cíli to ale stojí za to!

Která část je pro tebe osobně nejtěžší?

Touto nejtěžší disciplínou je stále ještě plavání. Nikterak mi nevadí, mám ho rád, ale je třeba stále ještě hodně trénovat.

Ironman je rozhodně pro otrlé, smekám. Pojďme zpátky k běhu – jaký nejdelší závod jsi běžel?

Můj doposud nejdelší závod byl běh na 12 hodin, který jsem absolvoval v Plzni. Tyto ultraběhy mohou být velmi obtížné na pohybový aparát. Oproti dlouhému triatlonu jde o stále stejný pohyb po tvrdém povrchu. Proto si myslím, že takovéto běžecké počiny jsou z fyziologického hlediska obtížnější než například již zmíněný Ironman.

A na který závod vzpomínáš nejraději?

Martin má aktuálně v záběru cca 30 závodů ročně - běhá se tedy i když je chladno. Zdroj fotografií archiv M. Botha.

Martin má aktuálně v záběru cca 30 závodů ročně – běhá se tedy, i když je chladno. Zdroj: archiv M. Botha

Nikdy nezapomenu na svůj první závod v životě. Byl to maraton v Českých Budějovicích, kam jsem se vydal společně s ikonou českého dlouhého triatlonu Petrem Vabrouškem, který mě má tak trochu na svědomí. Byl to právě on, kdo mě přivedl do našeho zlínského klubu a postupně se stal mým dobrým přítelem. Tenkrát se mi navíc podařil zaběhnout napoprvé neuvěřitelný čas a byla z toho dokonce i první medaile. Určitě však také rád vzpomínám na prvního absolvovaného Ironmana, který následoval za nedlouho, nebo ultraběh. Zkrátka na ty první úspěchy se nedá zapomenout.

Kdy ses cítil v rámci závodů nejvíc na dně? Říkal sis vůbec někdy, že se na to vykašleš?

Samozřejmě pár takových situací jsem už zažil. Většinou to bylo převážně z důvodu nějakého drobnějšího zranění nebo křečí, kdy se už nedalo pokračovat. Odstoupení vždy zamrzí, ale zatím závodím opravdu hodně (zhruba 30 závodů ročně), takže jeden či dva nedokončené závody v roce nejsou žádnou tragédií. Nicméně na dně jako takovém jsem ještě myslím nebyl. Snad nejhůře po těle mi zatím bylo po již zmíněné dvanáctihodinovce v Plzni, kde se běželo kompletně po tvrdém asfaltu. To mě nohy bolely opravdu hodně.

Když porovnáš organizaci závodů u nás a v zahraničí – vidíš rozdíl? Na jaké úrovni je podle tebe český sport, konkrétně běhání?

Za sebe mohu říci, že u nás máme opravdu mnoho organizačně výborných závodů a máme to štěstí, že každý víkend si můžeme vybírat z pestré nabídky závodů. Vždy záleží na přístupu pořadatele a lidí okolo, kteří závodu dají jakousi tvář. Teď mám na mysli spíše lokální, avšak velmi známé závody. Něco jiného jsou velké komerční městské běhy, kterých se prakticky neúčastním a to i přesto, že organizace je na profesionální úrovni.

Nabízí se také srovnání se zahraničím. Například v triatlonu nemůžeme absolutně konkurovat po finanční stránce, případně počtem sponzorů a dle toho startovní listina včetně zázemí a organizace vždy vypadá. Co se týče českého běžeckého sportu, tak máme momentálně jedny z nejlepších rychlíků na dráze. Což je dobré, protože atletika je v médiích velmi sledována. U vytrvalostních běžců je situace zřejmě horší, než byla před lety a to i přesto, že vybavení, tréninkové a regenerační metody jsou dnes na daleko vyšší úrovní.

Dnes je daleko více možností, co dělat ve volném čase, a také spousta dostupných jiných sportů. Další věcí je dnešní konzumní společnost, kde je velmi těžké a pro většinu dokonce nemožné zvolit ten správný životní styl. Z těchto důvodu je naše běžecká základna nevyhovující.

Máš nějaký sportovní sen, který by sis chtěl splnit?

Jednou mě napadla myšlenka, že bych se mohl zúčastnit Ironmana a maratonu na každém světadíle. Pokud by se to podařilo, budu rád. Evropu si už tedy mohu odškrtnout. Samozřejmě, že největším snem nebo spíše přáním je pokračovat v těchto sportech ve zdraví, jak nejdéle to jen půjde.

Krom maratonu a plavání obsahuje triatlon i 180 km na kole. Zdroj: wikimedia commons.

Krom maratonu a plavání obsahuje Ironman i 180 km na kole. Zdroj: Wikimedia Commons

Co bys doporučil lidem, kteří chtějí s běháním začít?

Netřeba váhat, stačí jen jedenkrát vyběhnout, a pak to člověka polapí samo. Ještě se nestalo, že by běh někoho o něco ochudil. Naopak, na běhu je nejlepší ta absolutní nespoutanost a variabilita. Je to přesně ta aktivita, kterou si každý může naplánovat podle sebe. Nejste omezeni otevírací dobou na bazénu nebo pracovní dobou v zaměstnání. Zkrátka vyběhnout můžete kdykoliv a jak daleko to bude, záleží čistě na úvaze běžce. Pokud vezmeme v potaz, že běžecká výbava je velmi levná a dostupná, jedná se o jeden z nejideálnějších sportů, který je přirozeně vhodný snad pro každého.

Může se vůbec amatér dostat na vrcholovou úroveň, nebo je prostě potřeba začít od malička?

V některých sportech je to teoreticky možné, ale v atletických disciplínách je to těžké. Je zde sice šance, že talent se dá dohnat větší pílí při tréninku, ovšem takových skrytých talentů bylo vždy jako šafránu. Většinou každý z těch velkých jmen něco v mládí provozoval nebo přešel z podobné disciplíny, případně si přidal další. Všiml jsem si například, že velké množství špičkových triatlonistů jsou bývalí plavci. Nicméně nějaký ten sportovní základ v útlém věku je jeden z předpokladů. Mně toto všechno chybí, jelikož jsem se začal pořádně hýbat až ve čtyřiadvaceti. To mi ovšem vůbec nevadí, jelikož si všechno užívám.

Přejeme hodně úspěchů, sil a pohodových závodů bez zranění.

Zdroj perexové fotografie: Wikimedia Commons

Jan Markel

Jan Markel

Chronický ironman s touhou posouvat hranice snění i bdění, fyzických i psychických sil, zarputilý optimista, který věří, že když něco děláte dostatečně dlouho a intenzivně, tak zblbnete, pardon, naučíte se to alespoň na průměrné úrovni. Věří, že lze dokázat cokoliv a s oblibou to dokazuje. Je velmi ješitný, proto často googlí sám sebe. K smrti rád vyplňuje profily nudnými informacemi.

Zanechte komentář