Slovenské Divadlo Aréna zpracovalo silný příběh holocaustu

Divadlo Kultura / 22.9.2013

Čeští diváci jej mohli vidět v Plzni v rámci mezinárodního festivalu Divadlo.

V září patří divadlo Plzni, své zastoupení tu našla i Slovenská republika, jejíž divadelníci zpracovali historický příběh našich společných dějin. Bratislavské Divadlo Aréna přivezlo příběh, který vychází ze vzpomínek Hildy Hrabovecké. Právě ona je jedna z  těch, kteří přežili první transport ze Slovenska do Osvětimi. Příběh inscenace Holocaust nás tak zavede do časů, kdy lidstvo utrpělo velké rány.

Příběh, na který by Slovensko nejradši zapomnělo

Přesně tak zní podtitul inscenace, jejímž autorem je Viliam Klimáček. Ten napsal pro Divadlo Aréna hru, která zpracovává těžké historické období sporným a moderním způsobem. Poukazuje tak na toto politické období nevídaným stylem a vyvolává jakousi provokaci i sebeuvědomění si těchto hrozných událostí. V současné době otevírá téma, na které by lidstvo nejradši zapomnělo, ale v žádném případě by zapomenout nemělo.

V popředí Milan Ondrík (Ambróz Králík), za ním Gregor Holuška (Jano Pujdes) a vpravo studio rádia v čele s moderátorem Martinem Hronským. Zdroj: divadloarena.sk

V popředí Milan Ondrík (Ambróz Králík), za ním Gregor Holuška (Jano Pujdes) a vpravo studio rádia v čele s moderátorem Martinem Hronským. Zdroj: divadloarena.sk

V začátku hry se setkáváme s Annou Králíkovou, která se po revoluci vrací do vlasti a chce zpět do svých rukou získat majetek svých rodičů. Hra má tak dvě dějové linie, přesouváme se z doby současné do časů nejtěžších. Anna odchází z jeviště a nám se naskýtá pohled do minulosti. Vidíme kavárnu Růži, jejíž scéna ale působí zmateným dojmem. Všude vládne nepořádek, dominantou jeviště jsou nainstalované bílé „sochy“, které jsou nahé a snad mají značit všechny oběti. Na jedné straně jeviště pak vidíme moderátora rádia, který má své vlastní malé a provizorní studio, právě on se stará o hlášení, šum i další zvuky.

Na festivalu se představilo i Klicperovo divadlo, více si můžete přečíst zde.

V kavárně se odehrávají příběhy různých lidí. Zatímco obyvatelé židovského původu zažívají dramatické situace, ostatní zajímá výnosnost majetku. První část hry se tak týká zejména arizace, což je případ i Ambróze Králíka, otce Anny, která se až později dozvídá, že otec získal kavárnu arizací. Ona tak na restituci majetku nemá žádné právo.

Diváka čeká silný zážitek až v druhé půlce inscenace

První část hry může působit trochu zmateným dojmem. Diváky čekají příběhy několika lidí, které herci navíc představují v delších replikách, a divák se musí opravdu soustředit. Je potřeba být stále na pozoru a nenechat si ujít ani jediné slovo. Přesto je první půle spíše lehčí, jako by bylo těžké ponořit se do tak dramatického příběhu a nechat se jím pohltit. To se ale naprosto změní po přestávce, kdy se všechno otočí. A to doslova. Herci se nachází v hledišti a diváci jsou usazováni na místa, kde předtím stála kavárna Růže.

Zleva Petra Vajdová (Hana Kostolníková), Dana Košická (Róza Rozenfeldová), Rebeka Poláková (Lili Weissová), Zuzana Porubjaková (Ester Rozenfeldová), obě představující Voskovce a Wericha, a Milan Ondrík (Ambróz Králík). Zdroj: divadloarena.sk

Zleva Petra Vajdová (Hana Kostolníková), Dana Košická (Róza Rozenfeldová), Rebeka Poláková (Lili Weissová), Zuzana Porubjaková (Ester Rozenfeldová), obě představující Voskovce a Wericha, a Milan Ondrík (Ambróz Králík). Zdroj: divadloarena.sk

V druhé půlce diváky čeká konečně silný zážitek. Herci pomocí dlouhých monologů vypráví své příběhy v časech holocaustu. Slyšíte tak vyprávění o věznění v koncentračních táborech, o ukrývání se, o útěcích z republiky a konečně vás hra zasáhne. Cítíte tu velkou nespravedlnost a zlost. Klimeček navíc tyto monology pojal nevídaným způsobem, postavy odříkávají slova tak, jako kdyby předčítaly své náhrobní kameny. Sálem jsou tak najednou cítit silné pocity, které stupňuje i vyprávění Hildy Hrabovecké, jejíž hlas se ozývá z rádia.

První část hry by se k druhé mohla nejspíš přiblížit a slíbit podobný zážitek v případě, že by se nenatahovala dlouhými replikami některých postav. Prospělo by i zmenšení prostoru dvou kamarádek, Ester Rozenfeldové a Lili Weissové, které si až zbytečně dlouho hrají na pány Voskovce a Wericha. Zařazení těchto dvou umělců do inscenace může být sporné, za mě spíše rušili a ubírali první polovině na vážnosti.

Holocaust nabízí průměrné herecké výkony, Milan Ondrík však vyniká

Samotní herci pak podávali většinou vyvážené výkony, chvilkami se zdálo, že jsou si všichni na jevišti rovni. Přesto jasným a zřetelným způsobem vynikal zejména Milan Ondrík, který v roli Ambróze Králíka podával energický výkon. Na jevišti tak zářil nejen svým silným hlasem, ale i výrazným pohybem. Strhával na sebe veškerou pozornost a své kolegy spíše upozadil.

Petra Vajdová (Hana Kostelníková) a Milan Ondrík (Ambróz Králík). Zdroj: divadloarena.sk

Petra Vajdová (Hana Kostelníková) a Milan Ondrík (Ambróz Králík). Zdroj: divadloarena.sk

Inscenace Holocaust je v podání slovenského ansámblu povedeným dílem, kterému však přesto něco chybí. Nicméně je nutno ocenit silný příběh, který nepojednává jen o arizaci židovského majetku, ale vzpomíná i na samotné oběti holocaustu. Inscenace tak zajímavým způsobem připomíná historické období, na které bychom opravdu neměli zapomínat.

Inscenace: Holocaust
Autoři: Viliam Klimáček
Divadlo: Divadlo Aréna
Premiéra: 12. prosince 2012 (recenze z představení v rámci festivalu Divadlo, 15. 9. 2013)
Režie: Rastislav Ballek
Herecké obsazení: Zuzana Porubjaková, Dana Košická, Rebeka Poláková, Braňo Deák, Milan Ondrík, Kristína Greppelová, Zuzana Kanócz/Edita Borsová, Petra Vajdová, Gregor Hološka, Martin Hronský
Cena: 9 €

Zdroj perexové fotografie: divadloarena.sk

Petra Boltíková

Petra Boltíková

Mým královstvím je divadlo! Děkuji za Vaši přízeň!

Zanechte komentář