Zbyde z Matěje opravdu jen maso od šibenice?

Literatura / 24.9.2013

Co se stane, když se scénárista Kriminálky Anděl pustí do lehce fantastického žánru?

Každý z nás se rodí s nějakým talentem, s tím něčím, co patří jenom nám, v čem vynikáme. Někdy jej objevíme už v raném věku, jindy je to naopak běh na dlouhou trať. Některá nadání pyšně ukazujeme světu a jsme na ně hrdí. Jiná zase skrýváme, snažíme se je potlačit a stydíme se za ně. Jenže i takovéto vlohy nám mohou zachránit život.

 Ne vždy se vyplácí pomáhat

Masoodšibenice_1

Obálka knihy. Zdroj: deus-knihy.cz

Matěj by se mohl představit jako ukázkový příklad člověka, který se ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě. Inu, být přichycen s rukama od krve nad několika kupeckými mrtvolami, to se vysvětluje docela dost špatně samo o sobě. Pokud je tím, kdo vás chytne, osoba rázu spíše násilnického a jako bonus povoláním vojensky-chránícího, potom se to rovná přímé cestě do maléru – v tehdejších dobách zvaného oprátka.

Matěj měl ale příslovečné štěstí v neštěstí, byť by to tak pravděpodobně sám později nenazval, a před provazovou houpačkou byl zachráněn. Někdy se totiž ta varianta, kde se v podstatě stanete nájemným vrahem, sic s jedním zaměstnavatelem a krkem bez smyčky, stane tou horší. Zvlášť pokud si onen zaměstnavatel potrpí na sadismus, maniakální surovost a na první pohled dokáže i v dobrákovi od kosti, jakým je Matěj, vidět skryté vrstvy schopné rychlé a chladnokrevné vraždy.

Matěj se stává členem baronova elitního komanda a brzy se sám postaví před otázku, jak daleko je schopen zajít, aby přežil.

Scénárista literátem

Petr Hudský není na českém literárním poli nováčkem. Čtenáře vzal na projížďku do své fantazie už třikrát a pokaždé svým věrným představil trochu jiný žánr. Se svou zatím posledním vydanou knihou, Maso od šibenice, se vypravil do dob středověku. Nejedná se o výpravu dějinami, autor pouze využil kulisy dob dávno minulých. Příběh i postavy jsou zcela autentické.

Právě ony kulisy jsou nejsilnější stránkou knihy. Petru Hudskému se povedlo vytvořit prostředí, ke kterému není třeba ani moc fantazie, aby si jej čtenář dokázal představit. Vysoké kamenné hradby hradů panstva, krutost a nadřazenost vojáků a chudoba vesnic či jejich strach z neomezené moci vrchnosti.

Ne vždy jde všechno podle našich plánů

[two_third align=“right“]

Petr Hudský vystudoval speciální pedagogiku se zaměřením na vzdělávání osob se zrakovým postižením a osob s poruchami chování. Literárně debutoval souborem povídek s nečekanými konci „Hrubý pytel, hrubá záplata“. Druhou knihou jsou „Kacířské nápady“, které původně vznikly jako divadelní hra, tu v současné době uvádí divadelní společnost „Krutodivadlo Kachny! “. V červnu a červenci 2010 byla hra přijata k hostování na festivalu Drabyna v ukrajinském Lvově. Součástí představení je i krátký studentský film „Kriminál“, který podle jedné z kacířských povídek natočila v létě 2009 posluchačka písecké FAMO Kristýna Klodnerová. Film byl vybrán do šesté „Noci filmových nadějí“.

Zdroj: knihovnicka.net

[/two_third]

Je trochu paradoxem, že postavy, které se příběhem jen mihnou nebo v něm nemají příliš velkou roli, jsou mnohem uvěřitelnější a čtenář si k nim cestu najde mnohem snáz než k postavám hlavním. Ačkoliv Matěj prochází jakýmsi charakterovým vývojem, chybí tam spojka, něco, díky čemu máte chuť hltat jeho životní příběh a přát mu jen to nejlepší. Potenciál mnoha postav zůstal nevyužit, i když vzhledem k délce knihy na nich asi ani do hloubky úplně pracovat nešlo.

Z autorova stylu psaní je cítit obdiv k některým velikánům naší české fantasy/sci-fi literatury. Bohužel mu zatím schází ten stoh popsaných a vydaných listů jako mají oni. A možná i proto nemají hlášky hrdiny takový důraz a nepadají s onou samozřejmou lehkostí.

Petr Hudský je autor, který čtenáři nabídne zajímavé prostředí, zajímavý příběh a věřím, že v budoucnu i výbornou stylistiku textu.

Zdroj perexové fotografie: swordsandarmor.files.wordpress.com

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář