Literární redakce poodhaluje své zamilované knihy

Literatura / 21.9.2013

Škola je tu a učitelé literatury už jistě odtajnili seznamy povinné četby. Naše redakce vzpomíná, jaké knihy ze školních lavic si zamilovala.

Školou povinní právě teď možná sedí nad seznamy knih, které musí do konce školního roku zvládnout přečíst, a rvou si vztekem vlasy. A co teprve maturitní ročníky? Ty už pomalu, ale jistě odpočítávají dny v kalendáři a přemýšlí, zda vůbec stihnou přečíst alespoň polovinu všech knih k maturitní zkoušce z literatury. Zapomenout nesmíme ani na naše vysokoškoláky, ti se totiž budou s příchodem začátku semestru připravovat na stohy doporučené odborné literatury a ještě rádi si s námi zavzpomínají na povinnou četbu ze základních a středních škol.

Na jaké knihy že vzpomínají  redaktorky sekce Literatura?

Redaktorka Lucie. Zdroj: Lucie Kubiczková, Generace 21; najdizbozi.cz (upraveno)

Redaktorka Lucie. Zdroj: Lucie Kubiczková, Generace 21; najdizbozi.cz (upraveno)

Lucie Kubiczková

Když zrají jahody od autorky Branky Jurcové. Žádná jiná knížka ze školních lavic by pro mě nepřicházela v úvahu, ač jsem jich už tehdy četla dost. Četla jsem ji ve třetí třídě a byla to ta nejromantičtější knížka, co jsem kdy zakusila, žádnou jinou dějovou linii prohloubenou téměř neměla. Vzpomínám na ni neustále, mám ji i ve své knihovničce a nikdy mě neomrzí si pár pasáží jen tak pročíst.

Redaktorka a korektorka Andrea. Zdroj:

Redaktorka a korektorka Andrea. Zdroj: Andrea Kopečková, Generace 21; hyperzbozi.cz (upraveno)

Andrea Kopečková

Za mě je to kniha Cantervillské strašidlo a jiné prózy od Oscara Wildea. Jako malá jsem si ji „vypůjčila“ ve strýčkově knihovně, odvezla domů a už nikdy nevrátila. Než jsem dospěla k tomu, abych si mohla přečíst i další, mnohem složitější Wildeovy prózy, mnohokrát jsem si vystačila s kratičkým vyprávěním o Cantervillském strašidlu, kterému jsem naprosto propadla. Nádherný příběh, úsměvný i dojemný, ke kterému se ráda vracím doteď.

P.S. Veršované proroctví o vysvobození strašidla si pamatuju ještě dnes.

collageT

Redaktorka Tereza. Zdroj: Tereza Srbecká, Generace 21; knihy.abz.cz (upraveno)

Tereza Srbecká

Nejzajímavější knížka, která z mých školních lavic vyčnívá, je Malý princ. Poprvé jsem ho přečetla jako pohádku pro děti, za kterou jsem nehledala nic pro dospělé. S každým dalším přečtením a přibývajícím věkem jsem si v něm našla něco nového. A navíc teď už vím, jak vypadá obrázek hroznýše, který snědl slona, protože s fantazií se nejdál dojde.

Redaktorka Klára. Zdroj: Klára Dvořáková, Generace 21; bux.cz (upraveno)

Redaktorka Klára. Zdroj: Klára Dvořáková, Generace 21; bux.cz (upraveno)

Klára Dvořáková

Nejzamilovanější knihou ze školních lavic je knížka Kde padají hvězdy. První setkání s touto knihou proběhlo už ve třetí třídě, v té době si mé srdce však nezískala, a tak zůstala ještě pár let na poličce. Před necelými dvěma roky jsem se k ní však vrátila a nelituji. Příběh o padlých dětských snech mne pohltil, a tak není divu, že jsem knihu četla opravdu všude – na záchodě i ve škole.

A pak že nejsem rebel!

Redaktorka Veronika. Zdroj: Veronika Mahdalová, Generace 21; martinus.cz (upraveno)

Redaktorka Veronika. Zdroj: Veronika Mahdalová, Generace 21; martinus.cz (upraveno)

Veronika Mahdalová

Pro mě jsou ze školních lavic památné dvě knihy. První je My ruského autora Jevgenije Zamjatina, která má velice podobný motiv jako 1984 od Orwella, ale je staršího data. Naše tehdejší vyučující mi ji v podstatě nutila, že mě bude bavit, a měla pravdu. Dodnes patří mezi mé nejoblíbenější knihy. Tou druhou není vlastně kniha, ale celá fantasy série Zaklínač od Andrzeje Sapkowského. Na dva týdny šel mimo mě veškerý školní/sociální/jakýkoli život, dokud jsem se nepřelouskala přes 5 dílů románu a dvě sbírky povídek. Stále se k sérii ráda vracím.

Redaktorka Lenka. Zdroj: Lenka Vojtíšková, Generace 21; bux.cz

Redaktorka Lenka. Zdroj: Lenka Vojtíšková, Generace 21; Zdroj: bux.cz (upraveno)

Lenka Vojtíšková

Vybrat jednu knihu, která by pro mě měla spojitost se školní lavicí, bylo opravdu těžké, neboť na onom místě jsem během, pro mě zbytečných, hodin přečetla knih nespočet. Ale přece jen je tady jedna jediná, která mi v hlavě tak nějak uvízla. Mluvím o skvělém díle z pera pana Bulgakova s názvem Mistr a Markétka. Nejen, že mě tenhle román svým spletencem nadpřirozených jevů a absurdit dovedl za hranice někdy těžko snesitelné reality běžných školních dní, ale také mohu s klidem říct, že mě inspiroval a změnil můj pohled na literaturu.

Redaktorka Zdeňka. Zdroj: Zdeňka Kousalová, Generace 21; bux.cz (upraveno)

Redaktorka Zdeňka. Zdroj: Zdeňka Kousalová, Generace 21; bux.cz (upraveno)

Zdeňka Kousalová

Pro mě asi největším překvapením byla na střední škole kniha Egypťan Sinuhet od finského autora Miky Waltariho. Přiznávám, že v seznamu literatury mě zaujal její název, když jsem ale viděla, jak je tlustá, a zjistila, že je to historický román, nadšení opadlo. Přesto jsem se rozhodla dát jí šanci a to právem, protože mě oslovila a nyní ji čtu znovu.

Redaktorka Hanka. Zdroj: Hanka Fílová, Generace 21; knihy.abz.cz (upraveno)

Redaktorka Hanka. Zdroj: Hanka Fílová, Generace 21; knihy.abz.cz (upraveno)

Hanka Fílová

Asi ve třetí třídě jsme četli Lovce mamutů, čtení nahlas, kdy se střídala celá třída. K tomu se váže jedna vzpomínka. Zrovna jsme četli část, kde jsou Kopčem, Veverčák a Sova u Macochy. Četl spolužák a pasáž měla znít nějak takto: „Sova poodešel k okraji“, přičemž se snažil číst pečlivě a nic nezkazit a četl: „Sova poodešla…,“ i přes učitelčinu opravu četl dál stejně, nedokázal totiž odlišit sovu jako zvíře a sovu jako postavu muže, a proto slovo skloňoval jako „ta sova“, ne „ten lovec Sova“. Dnes si vždy na tuto Štorchovu knihu vzpomenu v souvislosti se „sovou, která poodešla“, a faktem zůstalo, že od té doby jsem přečetla spoustu knih s pravěkou tematikou a  hodně jich bylo právě od Štorcha.

Redaktorka Jana. Zdroj: Jana Jechová, Generace 21; bux.cz (upraveno)

Redaktorka Jana. Zdroj: Jana Jechová, Generace 21; bux.cz (upraveno)

Jana Jechová

Ve škole jsem přečetla několik knih, hlavně v hodinách, které „jsem nepotřebovala“. Avšak mou nejoblíbenější knihou z lavice základní školy jsou Děti z Bullerbynu autorky Astrid Lindgredové. I přes to, že jsem několikrát podstoupila čtenářskou soutěž a tato kniha byla právě oním čtením a mnoha dětem se pak zošklivila, u mě to bylo naopak. Měla jsem ji a mám o to víc ráda.

Editorka a redaktorka Jana. Zdroj: Jana Hybnerová, Generace 21; cbdb.cz

Editorka a redaktorka Jana. Zdroj: Jana Hybnerová, Generace 21; cbdb.cz (upraveno)

Jana Hybnerová

Na základní škole jsem nebyla zrovna nejlepší čtenář, knihy mi nic neříkaly a do čtení mě nutila babička. Pokud bych se však vrátila úplně na začátek svého setkání se s knihou, zavzpomínala bych na knihu, kterou jsme četli společně na pokračování s naší paní učitelkou. Pamatuji si, že číst mě nebavilo, ale poslouchat krátké příběhy od Václava Čtvrtka v knize O víle Amálce a žabce Márince jsem si užívala a do školy se tak těšila.

Také máte své zamilované knihy ze školních lavic, na které rádi vzpomínáte ještě teď? Jaké to jsou? Podělte se o vaše knižní lásky s naší redakcí!

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Jana Hybnerová

Jana Hybnerová

Jsem absolventkou vysokoškolského bakalářského programu Mediální a komunikační studia se zaměřením na Jazykovou a literární kulturu. V současné době se studiu věnují dále, a to navazujícím magisterským studiem Dějin kultury se zaměřením na Dějiny literární kultury. Ráda čtu, píšu a ještě více tvořím hodnotné věci, a proto doufám, že se jednou naše sekce Literatura dostane vysoko a najde si spoustu čtenářů.

Zanechte komentář