Geisslers Hofcomoedianten: Opulentně sousedská úprava Romea a Julie

Divadlo Kultura / 15.9.2013

Uvedení neprofláknutějšího milostného příběhu všech dob si vždy žádá fantazii, aby se vyhnulo propadáku. Jak to zvládl geisslerský ansámbl? 

Romeo a Julie. Láskyplná tragédie, která jako magnet přitahuje ke zpracování více než pět století nejen divadelní režiséry, ale také filmaře. Tragický příběh veronských milenců se na nás hrne ze všech stran, v letošním roce se dočkáme dalšího filmového zpracování. Děj, který je neustále přetvářen, posouván do jiné (po)doby, dokonce i do zvířecí říše. Ve stejnojmenné animované pohádce byli Romeo a Julie představeni jako pár tuleňů. Není se čemu divit, naše očekávání jsou leckdy k novým zpracováním pesimistická a nečekáme nic nového. Geisslers však dokázali všechny předsudky překonat a přinášejí zábavnou a neokoukanou úpravu slavné lovestory v režii Petra Haška.

Ač jsme ve Veroně, oba rody sdílejí jeden cihlový anglický dvojdomek. Nemusíme být ani tak nutně ve Veroně, protože tam žije přece Romeo a Julie. My však sledujeme příběh Romia a Juliety. Tato hra byla nalezena ve vídeňské Národní knihovně bez titulní strany a jednoduše se jí říká Romio und Julieta. Hra byla v několika provedeních uváděna právě hereckými kočovnými společnosti a objevila se i v repertoáru Eggenberských dvorních komediantů působících na zámku v Českém Krumlově. Tuto hru pak přeložila Jana Altmannová a pro šest mladých herců upravil Jakub Maksymov, Petr Hašek a samotní Geisslers.

Montekovicihla

Mundigové. Zdroj: mestskadivadlaprazska.cz

Dům odděluje pouze hlavní zeď. Přestože se oba rody snaží podle knížecí vyhlášky smířit, převládá u nich nenávist, především se nenávidí domácí mazlíčci – Tybalt a Merkucio. Ano, Geissleři se ve své barokní adaptaci vypořádají s malým počtem herců po svém. Když se pak Tybalt zakousne do Merkucia, nezbývá nešťastnému Romiovi než psa Juliety zardousit. V tom momentě vystaví milenci zeď mezi sebou samými a již se živí, po vykázání Romia z města, neshledají.

Scéna, kterou navrhla Kristýna Šrolová, je jasná a srozumitelná. Cihlový domeček, který sdílí obě rodiny, je polepen plakáty z již proběhlých premiér hry a lehké kulisy se pár pohyby promění z domu na kostel a zase zpět. Zajímavé jsou i kostýmy vedlejších postav, které jsou vytvořeny z papíru, a tak se Sofia Adamová snadno převlékne z postavy pátera do představitelky chůvy a zase zpět. Překvapivě se ani během představení neničí a nevydávají žádný rušivý zvuk, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vedlejší postavy jsou sladěny do černé a bílé, jsou tak podobně kontrastní jako nenávist obou rodů. Ústřední dvojice je oblečena barevně, podobně jako většina dnešních teenagerů. V černé barvě se představují až v závěrečné scéně jakožto čerství nebožtíci. Scénografie celé inscenace působí jako podomácku vytvořená, nízkorozpočtová, má však své kouzlo a k příběhu se vyloženě hodí.

Kapoletovi. Zdroj:mestskadivadlaprazska.cz

Kapoleti. Zdroj:mestskadivadlaprazska.cz

Co samozřejmě nejvíce vyniká, je energie, kterou herci do svého sedmdesátiminutového představení vloží. U Geisslerů se setkáte s nadanými mladými herci, neokoukanými, kteří se na scéně vyřádí nejen herecky, ale i v činnostech, které jsou jim blízké. Alena Bazalová coby matka Kapoletová je například obdarována pěveckými dovednostmi, není pak divu, že každou druhou repliku odzpívá, podobně jako její sekundující protipól, matka Mundigová, kterou ztvárňuje Kristýna Matějová. Dvojrole, kterou zahraje Bartoloměj Veselý je sice malá, ale divácky velice vděčná a zábavná, Veselý ji pak ozvláštní i svou hrou na ukulele. Chůvě alias Sofii Adamové nechybí bodrost a společně s Alenou Bazalovou asi nejvýrazněji hraje s přehnanou gestikulací a mimikou, která však k barokní frašce patří. Vedlejší postavy zároveň hrají i na klávesové foukací harmoniky, kterými doprovází přeložené trubadúrské písně od Vladimíra Mikeše.

Hlavní představitelé, Michaela Váňová a Ondřej Rychlý, se vydatně vztekají, tančí a zvládají i menší taneční akrobacii. Ve svém barevném světě, který obklopují cihly a ve kterém jim není souzeno žít společně, upadají do hypnózy, ze které je již nikdo neprobudí.

Romio a Julieta do kapsy, jak by se mohlo hodinové představení jmenovat, možná bude čelit vlně předsudků a záplavě dalších zpracování oblíbené shakespearovské látky, jedná se však o povedené a především skvěle provedené zpracování, které si zaslouží divákovu pozornost.

Inscenace: Romeo a Julie (ve)dle Romia und Juliety
Autor: Anonym podle předlohy Williama Shakespeara
Divadlo: Divadlo ABC
Premiéra: 5. srpna 2013 v Mikulově
Režie: Petr Hašek
Herecké obsazení: Michaela Váňová, Ondřej Rychlý, Kristýna Matějová, Alena Bazalová, Sofia Adamová, Bartoloměj Veselý
Cena: 150 Kč

Zdroj perexové fotografie: facebook.com/geisslers

Tereza Kosáková

Tereza Kosáková

Milovník divadla, dobrého jídla, ironie, kavárenského povalečství, tance, tulipánů, Pixaru, kvalitní hudby, O. Wildea, dopisů a dalších rozličností.

Zanechte komentář