Cestovatel Bob aneb Hotelbusem po celém světě

Cestování / 25.9.2013

Že nevíte, co si pod pojmem hotelbus představit? Nevadí, rozhovor s cestovatelem Bobem Stupkou vám vše vyjasní.

Bohumil Bob Stupka je cestovatelský nadšenec, který má toulání v krvi již od mládí. Letos je jeho již osmnáctá sezona za volantem hotelbusu. Za tu dobu procestoval velký kus světa a poznal krásy blízkých i vzdálených koutů naší zeměkoule.

Co si pod pojmem „cestování hotelbusem“ představit?

Cestování hotelbusem je vlastně poznávání skvělých míst za pomoci domova na kolečkách. Na palubě hotelbusu má každý svoje lůžko, své místo u stolku a k tomu stravu ve formě plné penze. Třikrát denně jídlo jako od maminky. Díky tomu se uspoří spousta času, protože odpadá nutnost být na určitou hodinu na hotelu, neboť tam čeká ubytování, kuchař, personál a další. Rovněž ráno, než se ostatní na hotelu připraví na cestu a přesunou do autobusu, uplyne spousta času. To my už dávno poznáváme nová místa a obdivujeme přírodní či historické zajímavosti.

A také se z kolektivu stává parta, kamarádi a přátelé nezřídka na celý život nebo minimálně na dlouhou dobu. Důležité je, že nerozhoduje věk a fyzické dispozice. Pro každého máme pochopení, čas i vysvětlující a milé věty tak, aby se každý cítil opravdu jako doma.

Jak takový hotelbus vypadá?

Je to autobus, ale pro menší počet lidí než jsme normálně zvyklí. V Evropě máme autobusy, vlastně hotelbusy, pro 18 nebo 20 lidí. Na poznávání vzdálených krajů Jižní a Střední Ameriky nebo Afriky máme vozy pro 15 osob. V každém voze je lůžko, které je dostatečně velké i pro delší postavy, ale také dvojlůžka pro dvojice nebo jednolůžka pro ty, kteří cestují sami. Ke standardnímu vybavení patří jednoduché WC, kuchyně, kde posádka připravuje stravu 3x denně, lednice na potraviny s mrazícím boxem, mikrovlnná trouba, DVD přehrávač s obrazovkou, možnost dobíjení baterií do foťáků, kamer, mobilních telefonů, tabletů… Prostě všechno, co potřebuje cestovatel k tomu, aby se cítil naprosto spokojen jako na každé jiné dovolené v hotelu.

Hotelbus, jímž cestovatel Bob Stupka cestuje po světě.

Hotelbus, jímž cestovatel Bob Stupka putuje po světě.

Mimo to je možné si na palubě hotelbusu zakoupit po celou dobu pobytu kávu, čaj, pivo, víno nebo i svůj oblíbený drink po celodenním toulání se za krásami navštívené země. V nových vozech už je samozřejmostí klimatizace, a proto jezdí hlavně do vzdálených destinací, kde dbáme na maximální pohodlí a pohodu při těchto delších cestách.

Jak jste se k tomuto povolání dostal?

Tak trochu náhodou. Pracoval jsem v restauraci, která byla před uzavřením, a nevěděl jsem, co budu dělat, až skončí. Jedna kamarádka mi říkala, že její tatínek jezdí u cestovní kanceláře a potřebují řidiče. Tak jsem se tam došel zeptat a byl jsem hned přijat. A už jezdím devatenáct sezon a nemohu si způsob tohoto cestování vynachválit. Cestovní kancelář se dříve jmenovala Aqua Club a dnes je to Pangeo Tours, s dvaadvacetiletou tradicí. To už je také výdrž.

Cestoval jste už dříve?

Já jsem spíše trempoval a toulal se po Čechách a Slovensku. Ale způsob cestování hotelbusem má s tímto pobytem v přírodě hodně společného. Určitá nezávislost a nespoutanost s časem a časovým režimem, možnost tvořit program podle počasí a dalších faktorů ovlivňujících dění v daném dnu, to je ono. Prostě člověk je tzv. svým pánem, ale nic se nesmí vynechat a ošidit, aby se na nic nezapomnělo. Takže mám cestování již od mládí v krvi.

Kam všude jezdíte a kde jste byl nejdále?

Jezdím po celé Evropě, na Blízký východ, do severní i jižní Afriky, do Jižní a Střední Ameriky, na ostrovy ve Středozemním moři, na Island…  Je toho hodně a také bych ještě hodně destinací chtěl navštívit. Moje nejdelší cesty jsou asi do Jižní Ameriky, na Ohňovou zemi. Ta se nachází na nejjižnějším místě jihoamerického kontinentu, na ostrově Tierra del Fuego. Z Evropy je hodně vzdálen i Island a země jako Turecko, Sýrie, Libanon a Jordánsko. Těch vzdálených míst je hodně.

Kam vedla vaše první cesta hotelbusem?

To vím naprosto přesně. Jel jsem na ostrov Sicílie. Itálii jsem již znal, tam jsem byl několikrát s kapelou hrát nedaleko Milána. Ale na ostrov, to byla naprosto nová zkušenost. I cesta trajektem v té době byla pro mě novinkou. Od té doby jsem byl na Sicílii již mnohokrát, ale vždycky si vzpomenu na svoji první cestu sem.

Je nějaký zážitek, na který byste nejraději zapomněl?

Tak jako všude, i při této práci se někdy stanou nepříjemné věci. A protože bych na ně chtěl zapomenout, tak se stalo. Na nic se nepamatuju.

A naopak, na který příjemný zážitek nikdy nezapomenete?

Příjemný zážitek je pokaždé, když odcházejí lidé z prožité dovolené s rozzářenýma očima a už plánují, kam pojedou příště. Pak je také obrovská spousta malých zážitků, ze kterých se skládá celá mozaika, a to je nádhera, která člověka naplňuje. Úžasným zážitkem byla moje první návštěva Machu Picchu poté, co jsme prošli Inckou stezku a před svítáním jsme seděli na travnatém svahu a čekali jsme, až bude nad tímto zázrakem vycházet slunce. Neskutečný a velmi silný pocit, který se nedá opakovat.

Projížďka v Peru.

Projížďka v Peru.

Nebo když jsem stál pod nejvyšším vodopádem na světě, Salto Angel. Téměř kilometr vysoký vodopád ve Venezuele je opravdu krasavcem a koupání v laguně pod ním patří k opravdovým špičkovým cestovatelským zážitkům. Bylo by toho více, ale tohle je asi to nejsilnější, i když bych nerad na něco zapomněl.

Jakou zemi máte nejraději?

Mám více oblíbených míst, ale asi největší srdeční záležitostí je Jižní Amerika a Island. Ovšem Afrika má také obrovské kouzlo a sílu. Neuměl bych se rozhodnout a říct, která je nej… Objevování Jižní Ameriky bylo velmi dobrodružné a napínavé a poznamenalo mě hodně. Tam se vždycky těším a srovnávám to s dobou před patnácti lety, a že je co srovnávat. Island je zase okouzlující svou drsností, vulkány, ledovci… a Afrika? Už jen možnost vidět tu obrovskou škálu zvířat a pestrou přírodu. Tak to vidíte, líbí se mi vlastně všude. Jako z pohádky, já jsem všude zdejší.

Chtěl byste tam žít, nebo se do ní vždy jen rád vracíte?

Jsem spokojený a šťastný se svojí rodinou, životem i místem, kde žiju. Žít chci i nadále tady a do těchto zemí se budu vždycky moc rád vracet a to i mnohokrát. Rád poznávám zvyky, lidi a přírodu více či méně vzdálených zemí. Je zajímavé srovnávat různá místa a životní styl jiných zemí. A to by měl každý, mnohdy by si vážil toho, co u nás máme a přestal by zbytečně na všechno nadávat.

Co pro vás cestování znamená?

Já bych bez cestování snad ani nemohl existovat. Pořád jsem natěšený na každou cestu a je mi jedno, jestli jedu „jenom“ do Rakouska nebo do Jižní Ameriky. Člověk se musí pořád dívat, jezdit s otevřenýma očima a potom uvidí hodně zajímavých věcí.

Mezi kaktusy v Argentině.

Mezi kaktusy v Argentině.

Také to oprošťuje od takového toho koukání se sousedovi do talíře a sledování, co kdo má a nemá. Když vidím, jak dokáží prostě a nenáročně žít lidé v Andách, leckdy se ptám, na co máme tolik zbytečných věcí. A to je právě to porovnávání různých životních stylů. Cestování mi prostě dává klid, pohodu, naplňuje mě pocitem poznání a odnaučuje závisti a zbavuje dalších zbytečných vlastností. A vidím to i na ostatních lidech, kteří jsou zcestovalí a poznali jiné kultury a národy. Cestování je kořením života, uklidňuje a poučuje a to je super.

Chystáte se nyní někam?

Chystám a zase se hrozně moc těším. Před pár dny jsem se vrátil z téměř tříměsíční cesty po Faerských ostrovech a hlavně po Islandu. To byla opět nádhera. Mám plno krásných fotek a právě se je chystám roztřídit a přebrat. Letos bylo hodně vody, a tak jsou vodopády bohaté a příroda se opět předváděla v tom nejkrásnějším severském světle. Až budou zpracované, dám je na www.cestovatelbob.cz, pak budou ke zhlédnutí.

Na začátku října odlétám do Jižní Ameriky, kde navštívím dvě země, Argentinu a Chile. Pojedeme až na Ohňovou zemi, navštívíme nejjižnější město kontinentu, Ushuaiu, která je hlavním městem regionu Tierra del Fuego. Krásné národní parky Fitz Roy, Los Alerces, Torres del Paine, Huerquehue a další. Budeme na poloostrově Valdés pozorovat velryby a také, a na to se velmi těším, ochutnáme vynikající „argentinské stejky“, které si i sami připravíme.

Prostě s hotelbusem se dají zažívat tak krásné chvíle, na které se potom hodně dlouho vzpomíná. Důkazem toho jsou ohlasy na stránkách cestovní kanceláře Pangeotours, kde po celou dobu s hotelbusem cestuji a doufám, že ještě dlouho budu.

A co vy, neláká vás vyrazit do světa netradičním hotelbusem?

Zdroj všech fotografií: Bob Stupka

Eliška Marková

Eliška Marková

Cestování, fotografování, běh a politika, to je moje!

Zanechte komentář