Jste připraveni vstoupit do Panoptikonu?

Literatura / 22.9.2013

Centrum pro mladistvé delikventy je vskutku pestrou galerií. Zloděj, prostitutka, zoofil, HIV pozitivní, narkomanka… Seznamte se!

Patnáctiletá Anais Hendricksová má stejné zájmy jako ostatní dívky v jejím věku. Zajímá se o kluky, kosmetiku, módu i hudbu a dle nepsaných teenagerských pravidel úspěšně háže za hlavu veškeré školní povinnosti. Přesto se od většiny svých vrstevníků zásadně liší. Na svém kontě má totiž zhruba čtyřicet nejrůznějších obvinění, útěky i návraty z pasťáků a pěstounských rodin, bohatou zkušenost s drogami všemožného druhu i bouřlivý vztah s pedofilním kriminálníkem. Po posledním excesu se Anais dostává do Panoptikonu – nápravného zařízení pro mladistvé delikventy, kteří jsou pod bedlivým dohledem obávané strážní věže…

Panoptikon je označení pro specifický druh budov, které navrhl anglický filozof, zakladatel utilitarismu a sociální teoretik Jeremy Bentham. Návrh se zakládá na koncepci kruhového stavení, v jehož středu je postavena strážní věž, z níž mohou dozorci kohokoli pozorovat, aniž by byli oni sami viděni. Základní plán navržený pro přísně střežené věznice byl později stejně použitelný také pro nemocnice, azylové domy, sanatoria, nápravná zařízení apod.

Život z Petriho misky

Anais, která nikdy nepoznala ani jednoho ze svých biologických rodičů, trpí utkvělou představou, že její zrození bylo záležitostí laboratorního experimentu. Jako pokusný tvor si připadá v podstatě celý svůj dosavadní život.

Jsem součástí experimentu. Bylo to tak jaktěživa. Je to daný, prostě fakt, ale taky svoboda. Hlídají mě. Nejenom ve škole, ve zprávách ze sociálky, u soudu, v lochu, sledujou mě všude. Když visím za nohy na nejdelší větvi dubu. To můžu dělat celý hodiny a nechat při tom veškerý svý přání plynout kolem. Sledujou mě, když koukám na měsíc. Jeho děsivá blízkost mi vůbec nenahání hrůzu. Jsou u toho, když se peru, když šukám, když si to dělám.

(Fagan, J. Panoptikon)

Snaha uchránit poslední zbytky vnitřní svobody a soukromí se zrcadlí v Anaisině uzavřenosti, která vytváří nepropustnou vrstvu mezi ní a výchovným personálem Panoptikonu. Křehké vztahy navazuje hrdinka pouze se svými stejně nenapravitelnými „spolubydlícími“, kteří na jistý čas vytvářejí její novou rodinu. Vzájemná pospolitost je však vystavěna na příliš tenkém ledě, který pro nikoho neznačí jistotu ani bezpečí…

Na létající kočce přímo do Paříže

Jestliže se v nejtěžších chvílích vzdáme i svých snů, ztrácíme všechno. Anais Hendricksová však dokáže snít naplno. Jednoho dne se touží vznést na kočce s velkými černými křídly nad střechy domů a zamířit vzdušným prostorem přímo do francouzské metropole. Tam, již s novou identitou, pracovat v útulné kavárně, venčit psa, jíst čokoládové croissanty, navštěvovat galerie, psát básně a pročítat všechny knihy, které jí přijdou pod ruku…

Podaří se Anais skoncovat s minulostí? Zdroj: foter.com

Podaří se Anais skoncovat s minulostí? Zdroj: foter.com

Detailní znalost prostředí, slovníku a psychických pochodů „zkažené“ mládeže i praxe sociálních pracovníků je v textu na první pohled znát, stejně tak jako smysl pro vylíčení surových a naturalistických scén. Sama autorka skutečně prožila některé životní osudy své hlavní hrdinky na vlastní kůži. Dětství a léta dospívání strávená v institucionální péči, věčná stěhování, trojnásobná změna jména. I přesto lze o míře autobiografičnosti pouze polemizovat, zatímco o jedinečné síle a bezprostřednosti příběhu můžeme mluvit s naprostou jistotou.

Jenni Fagan. Zdroj: bux.cz

Jenni Fagan. Zdroj: bux.cz

Básnířka a prozaička Jenni Fagan se narodila ve skotském Livingstonu a žije v Londýně. Vystudovala tvůrčí psaní a kromě poezie vydala dva povídkové soubory. Její román Panoptikon se objevil na prestižním seznamu Waterstones 11 – nejlepší debutová díla roku 2012. V recenzích román vyzdvihli například spisovatelé Ali Smithová či Irvine Welsch.

Zdroj: obálka knihy

Pokud máte v oblibě kultovní díla jako My děti ze stanice ZOO, Memento či Trainspotting, neměl by vám Panoptikon určitě uniknout!

FAGAN, JENNI. Panoptikon. Praha: Odeon, 2013.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář