Kolik toho člověk musí obětovat, aby zavřel Krvavé brány?

Literatura / 11.9.2013

Odpradávna se ví, že s některými věcmi si není radno zahrávat. Co se ale stane, když se dobrých rád neposlouchá?

Česká obálka Krvavých bran. Zdroj: fantomprint.cz

Česká obálka Krvavých bran. Zdroj: fantomprint.cz

Mnoho z nás se na svět kolem dívá s příslovečnými klapkami na očích. Přehlížíme věci, které nedokážeme vysvětlit jasným selským rozumem nebo moderní vědou. Magie je pro nás krásná pohádka, bytosti jako upíři či vlkodlaci zase výmysl z legend. Co když se toho ale za oponou našeho světa skrývá mnohem více?

Hrdinové světem překvapení

Will Gul, Ind a florista, patřil do určité doby mezi ty čistě pragmaticky založené osoby. Ačkoliv své indické dědictví ctí, božský panteon uznává a věří v něj, ani on si však nedokáže představit, kam až ho zavede rozhodnutí postarat se o jednu nádhernou usedlost vlastněnou excentrickým miliardářem a posléze v ní uspořádat večírek, který bude mít nedozírné následky.

Saskia Langová se také řadila mezi zcela pragmatické lidi. Přesto je v ní víc, než se na první pohled zdá – Saskia totiž žije dvojím životem. Veřejnosti nastavuje tvář majitelky úspěšné restaurace. Některé večery se z ní ale stává Rapír, členka tajné šermířské unie, která v jejich žebříčku stojí zatraceně vysoko. Nikdy by nevěřila, že návštěva jednoho nevinného večírku, pořádaného právě Gulem, změní nejen její život, ale i ji samotnou a její vidění světa.

Když hrdinové nejsou tak úplně lidští…

Krvavé brány nejsou jen o dvou lidech, kteří čelí obrovskému nebezpečí. Právě naopak. Do příběhu se zamotává stále více postav, které mohou či nemusí být důležité a ne všechny lze tak zcela nazývat lidmi.

Markus Heitz není pro české čtenáře fantastiky žádným cizincem. Heitz se nezaměřuje čistě na jeden žánr, ale často mezi nimi přeskakuje. V českém překladu mu již vyšly tři série – Ulldart, Legendy Alfů a Trpaslíci, ve kterých se plně oddal žánru fantasy. Ve dvoudílném Ritusu se snoubí historie s městskou fantasy. A samostatně stojící román Krvavé brány je zase kombinací městské fantasy a thrilleru stříknutého hororovými prvky. Čtenáři anglicky mluvící se mohou cítit ochuzeni, z německého originálu se anglického překladu zatím dočkala jen série Trpaslíci.  Aspoň jednou máme v něčem náskok.

Justine si doslova a do písmene prošla peklem. A ne tím, jaké všichni známe, kde si démoni dělají z lidí pečínky. Justine si zažila vlastní soukromé peklo. A přestože spadá do řádu lykantropů, ještě navíc těch šarmantních francouzských, tak to nebyl žádný med. Dáma přišla tou horší cestou na to, že s démony se obchodovat nevyplácí. Ne nadarmo se ale říká, že záchrana mnohdy přichází nečekaně a ve chvíli, kdy to nejméně očekáváme.

Maître, šermíř třicet let nikým neporažený. Maître, osoba tajemnější, než samotné Karpaty. Maître, muž, jenž má nezdravý zájem o Saskii a její nově nabyté schopnosti. Maître, kterého ani tak nezajímá možný konec našeho světa, jako návrat do svého vlastního.

Někdo se může zpočátku cítit odrazen velkým množstvím dějových linií. Ty se ale postupně splétají, objasňují až do velkého finále. Román Krvavé brány se sice může pochlubit poutavým příběhem, ale to, co ho činí ještě o stupínek zajímavějším, jsou postavy. Těch, jak už bylo zmíněno výše, zde proběhne docela velké množství. Každá má ovšem svůj určitý úkol, ať už větší či menší, a některé vás nemile překvapí, jak velkou nakonec hrají v celém příběhu roli. A ty postavy, u kterých je hlavní role dána už samotnou anotací, se vám dokonce zakousnou až pod kůži.

I když je děj zasazen do poměrně krátkého časového úseku necelých dvou měsíců, tak lze u Willa i Saskie pozorovat naprosto fascinující charakterový vývoj. Autor si dobře uvědomoval, že jeho hrdiny musí ovlivnit nejen obrovský stres, pod kterým se nachází, ale i přítomnost pekelných artefaktů a ne zcela dobrovolně nově nabyté magické schopnosti. Nemluvě o tom, že častá setkání s tvory, o kterých do té doby v tom lepším případě jen četli v knihách, jejich psychice také nesvědčí.

Času na záchranu je málo …

„Nemůžeš každého zachránit,“ prohlásila vážně. „Možná ti teď připadá nesnesitelné, že jsi ho obětovala, ale věř mi, bylo to správné rozhodnutí.“ Stejně jako Will vede i Saskia, náruživá šermířka, úplně obyčejný život. To se změní v okamžiku, kdy v turnaji nastoupí proti tajemnému Maîtremu: ten jí rapírem způsobí hluboké řezné rány, které se brzy poté změní v cejch. Saskia netuší, že po ní její sok pátrá už po staletí – neboť v ní dřímá dar, který teď Maître hodlá využít pro své účely. Ovšem mladou ženu nikdo nepřipravil na její temný talent, a tak nechtěně rozráží dveře, které nikdy neměly být otevřeny. Než Saskia pochopí, co se s ní děje, ocitá se společně s Willem na útěku před démonovými služebníky, kteří ji chtějí zneužít pro své vlastní zájmy. Oba mladí lidé musejí zapomenout na vše, co dosud považovali za skutečné, dobré a špatné, aby dokázali přežít – a dostává se jim právě tak nečekané jako neobvyklé pomoci.

Zdroj: fantomprint.cz

Krvavé brány patří mezi knihy, které zaujmou již od prvních stránek. I když se příběh může zdát svým bojem proti silám pekelným jako lehké klišé, rozhodně tomu tak není. Markus Heitz v literárních vodách už plave nějaký ten pátek a tedy ví, jak ťukat do klávesnice tak, aby se neutopil.  Možná i proto, ačkoliv má děj spád rychlejší, než je Usainův běžecký rekord, ho stíhá korigovat takovým způsobem, aby se z něj nestala jen prostoduchá akční řežba, ale kvalitní četba. 

Rychlost děje je ale naprosto pochopitelná. Když hrozí zkáza světa a hrdinové mají na jeho záchranu nějaké dva měsíce, na zdržování a sáhodlouhé popisy není moc času. A jako bonus jsou hnáni z jednoho konce planety na druhý, pod nohy jim osud hází klacky vskutku pekelné a věci, kterými si musejí procházet, by člověk nepřál ani svému největšímu nepříteli. Statičnost a nuda tady opravdu nehrozí. Frázi „me gusta“ by zde nikdo opravdu nepoužil.

Když se chybička vloudí…

Při četbě jsem válčila jen se dvěma věcmi. První byl častý výskyt francouzských úsloví a vět. Je jasné, že se jednalo o zachování autenticity charakteru dané postavy. Ne vše se ale dalo odvodit od situace, a proto by dobrým řešením pro čtenáře byly poznámky pod čarou.

Druhá věc, která knihu lehce táhne dolů, se objevila u českého textu. Občas se v něm mihl nějaký ten překlep, což  příběhu moc neprospívá.

I takhle mohl vypadat šermířský souboj mezi Saskií a Maitrém. Zdroj: foter.com

I takhle mohl vypadat šermířský souboj mezi Saskií a Maitrém. Zdroj: foter.com

 

Krvavé brány bych neváhala zařadit mezi tu kvalitnější fantastickou literaturu, která u nás v poslední době vyšla. Strhující děj, zajímavé postavy, větší kapka nadpřirozena a lehký krvavý opar slibují milovníkům fantasy tvorby velice příjemný zážitek. A nejen těm. Proto se nebojte a vydejte se s Willem, Saskií a Justine na honbu za artefakty, které pokud nenajdou včas, způsobí příchod sil pekelných na naši poklidnou matičku Zemi.

Ve spolupráci s nakladatelstvím Fantom Print.

Zdroj perexevé fotografie: foter.com

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář