Magický realismus – když iluze prostupují skutečností

Literatura / 20.9.2013

Knihy, které vám zamotají hlavu. Pojďme si představit nejlepší díla literárního směru, který vás chytne a nepustí.Magicko-realistická literatura přivádí čtenáře do světa, kde nic není nemožné. Halucinace, sny, mýty či představy se mísí s naprosto všedními záležitostmi lidských životů, čas plyne ve zvláštních intervalech, minulost se zrcadlí s přítomností, prostor i časové roviny se prolínají a i ty nejobyčejnější příběhy tak získávají nový rozměr. Literární hrdinové jsou často determinováni či odsouzeni k neuvěřitelné dlouhověkosti, nebo pro jistotu neumírají vůbec. Svůj úděl však přijímají s naprostou samozřejmostí a ani i v těch nejpodivnějších věcech se nesnaží hledat jakoukoli logiku – taková je magická realita.

Tento atraktivní literární směr zažil největší boom ve druhé polovině dvacátého století v latinskoamerických státech – v místech, kde proběhlo velkolepé míšení kultur a vliv místních tradic z velké části nepominul, se zrodil nejslavnější magicko-realistický román všech dob – Sto roků samoty, dílo kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze. S literaturou tohoto typu se však můžeme setkat i v koutech světa s naprosto odlišným kulturním prostředím, ale společný základ a charakteristické prvky jim jednoduše upřít nemůžeme.

Jaké knihy stojí za přečtení?

Kniha, kterou budete neradi odkládat zdroj:bux.cz

Kniha, kterou budete neradi odkládat.
Zdroj:bux.cz

Gabriel García Márquez – Sto roků samoty

V první řadě je nutné podotknout, že proslulých Sto roků samoty se kultem nestalo jen čirou náhodou – mezi knihy, které je nasnadě čtenářům doporučit, je tedy směle zařadit můžeme. Autor svým osobitým stylem vypráví osudy šesti generací rozvětvené rodiny Buendíú, španělských vystěhovalců žijících po staletí ve fiktivní jihoamerické vesnici. Ve své podstatě se jedná o jakousi kroniku, ale samotné osudy jednotlivých postav nejsou hlavním námětem, kniha sahá mnohem hlouběji.

O mnoho let později, když stál před popravčí četou, vzpomněl si plukovník Aureliano Buendía na ono vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led.

Zdroj: Sto roků samoty

Zní první věta románu a již po jejím přečtení můžeme tušit, že Sto roků samoty je opravdu učebnicovým příkladem magicko-realistické knihy. Jedná se o dílo, které na čtenáře může v prvních chvílích působit poněkud zmateně – záležitosti jako neustálé opakování jmen členů rodiny či prolínání časových linií však mají v knize své místo a bez nich by tento Márquezův počin nebyl tím, čím je.

Pořádná dávka šílenství zdroj: bux.cz

Pořádná dávka šílenství.
Zdroj:bux.cz

Michail Bulgakov – Mistr a Markétka

Dalším uznávaným dílem, spadajícím do škatulky magického realismu, je ruský román s názvem Mistr a Markétka. Autor vytvořil jedinečnou kombinaci fantastického příběhusatiry soudobé ruské společnosti, přičemž břitký sarkastický humor mu rozhodně nebyl cizí. Do Moskvy třicátých let minulého století vtrhne ďábel a způsobí zde nenapravitelnou spoušť, což nenechá chladnými ostatní protagonisty ani čtenáře. Pokud máte silné nervy a jste milovníky originální literatury, peripetie ústřední milenecké dvojice Mistra a Markétky, ďábla a jeho skupiny neobvyklého složení či časoprostorové skoky k Pilátu Ponskému byste si rozhodně neměli nechat ujít.

Günter Grass – Plechový bubínek

Nahlédněte do dospělé duše v dětském těle zdroj:bux.cz

Nahlédněte do dospělé duše v dětském těle.
Zdroj:bux.cz

Kniha s příznačným názvem Plechový bubínek z pera západoněmeckého spisovatele Güntera Grasse je opět trochu jiným šálkem magické kávy – autor rozhodně nezachází tak daleko jako Márquéz s rodinou Buendíú, ale i v tomto případě přicházíme do styku s velmi neobvyklým čtením. Jedná se o tklivý příběh hrbatého trpaslíka Oskara,  který se v den svých narozenin rozhodl zastavit svůj růst, aby se vyhnul nebezpečnému a pokryteckému světu dospělých. Za neustálého bubnování na svůj plechový bubínek a tříštění skleněných předmětů pomocí svého pronikavého křiku zpětně odkrývá nejen svůj život plný podivností, ale i realitu společnosti zasažené válkou.

Haruki Murakami – Kafka na pobřeží

Příjemné čtení pro přemýšlivé knihomoly zdroj:bux.cz

Příjemné čtení pro přemýšlivé.
Zdroj:bux.cz

V jednom ze svých nejpodařenějších počinů nám současný populární japonský spisovatel Haruki Murakami představuje příběh patnáctiletého chlapce jménem Kafka Tamura, který se vydal na útěk před svým nezvratným osudem. Čím více se však snaží oné „věštbě“ uniknout, tím spíše se přibližuje jejímu naplnění, až se nakonec stane to, čeho se tolik obával. Druhá dějová linie je zasvěcena staříku Nakatovi, kterého v dětství záhadná událost poznamenala natolik, že zapomněl číst a psát – zato však nabyl schopnosti kočičí řeči. Ač se tyto dvě ústřední postavy románu nikdy nesetkají tváří v tvář, někde na pozadí stále tušíme jakési propojení, které mezi nimi panuje. Autor Kafkovu cestu za poznáním sebe sama ponechává na pomezí reality a snu a je jen na nás, čtenářích, jaké hypotézy si vytvoříme.

Četli jste tyto knihy? Znáte nějaké další, podobné, které stojí za povšimnutí? Podělte se o ně s námi v komentářích!

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Lenka Vojtíšková

Lenka Vojtíšková

Grafoman, přičemž inspirace roste s klesající hladinou piva.

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Karolína Krajčová

    Určitě tu chybí dvě zásadní knihy – Popraviště od Čingize Ajtmatova a Druhé město (či jiná kniha) od Michala Ajvaze.

    Český autor (Michal Ajvaz) se s magicko-realistickými světy vyrovnává trochu jiným způsobem, než jsme zvyklí u Jihoameričanů (Márquez, Carpentier). Klade vedle reálné skutečnosti tu nereálnou do dvou světů; do dvou paralelních linií v jednom městě. Až postupem knihy dochází k jejich smíšení a vzájemnému ovlivňování.
    Největší plus Ajvazovy knihy? Metaforické kouzlení.

    Popraviště je knihou, která byla na celém východě dlouho zakázána. A to z důvodu, že ukazovala ruské narkomany, pytláky a náboženskou zkostnatělost. Jak se však s těmito problémy vypořádal Ajtmatov, je neuvěřitelné – propracovaný děj s magicko-realistickými prvky, časové smyčky, prostupování reality s fiktivním světem. Vnitřní vize hrdiny naráží na tvrdou realitu, která ho ničí. To je ruský (kirgizský) magický realismus.

    Sto roků samoty je určitě základní kámen tohoto směru, a co o knize bylo napsáno, je přesné. Mistr a Markétka je trochu komplikovanější. Román vznikl dříve, než samotný směr, ale nese už jisté prvky. Předznamenává ho.

    Jinak pěkný článek a pravdivý – jednou objevíte a už vás to nikdy nepustí.

  • wenyfi

    zpravidla něco co je skutečně o „NEČEM“ nemá takovou sledovanost, jako kraviny, které nás od ní odvádějí . . . . . .. Wenyfi