Parkour aneb Když si s gravitací neděláte hlavu

Sport / 23.9.2013

Autor:

Podívali jsme se na zoubek stále oblíbenějšímu sportu, který vlastně není sportem, ale jen těžko zařaditelnou disciplínou – parkouru.

Divili jste se někdy při sledování akčních filmů, co všechno dokážou kaskadéři v některých scénách? Jak proboha proskočí Jackie Chan pokladním okénkem v bance? Přemýšleli jste, kolik animátorů záběr upravovalo, když hlavní hrdina doslova vylétl po zdi, aby následně přeskočil na vedlejší budovu? A co když žádný? Lidé vyznávající svobodu pohybu jsou i mezi námi, byť jejich filozofie je odlišná od předvádění se – jejich filozofie je parkour.

Co že to ten parkour vlastně je?

David Belle na New Yorker festivalu. Zdroj: wikimedia commons

David Belle na New Yorker festivalu.

David Belle se začal věnovat parkouru zhruba v osmdesátých letech 20. století. V roce 1998 definovali společně s členy skupiny Yamakasi název tohoto umění. V témže roce Belle skupinu opustil kvůli rozdílným pohledům na parkour a jeho filozofii.

Jedná se o umění francouzského původu, jehož smyslem je dostat se z bodu A do bodu B rychle, plynule a efektivně za použití vlastního těla. Jde v podstatě o umění zdolávat překážky, ať už ve městě, nebo v přírodě, a pohybovat se naprosto svobodně.

Jen těžko se pro tuto disciplínu hledá zařazení – zejména pro její filozofii ji nelze zařadit mezi sport, přitom se jedná o fyzické cvičení, které rozvíjí nejen tělo, ale i mysl. Přestože vyžaduje fyzickou sílu, vytrvalost a pružnost, je velký důraz kladen na efektivitu pohybu, tedy na to, aby byl pohyb úsporný a s minimálním výdajem energie.

To zní jako regulérní sport, v čem je háček?

Původní myšlenka parkouru, které se drží i jeho zakladatel David Belle, je věnována rozvoji člověka po fyzické a psychické stránce. Až dušínovsky čistá myšlenka si klade za své „být silný, abych byl užitečný“. Cvičit, abych se dokázal v každé situaci pohybovat sebejistě a vyrovnaně. Předávat toto umění dál, aby nezaniklo. A nesoutěžit – to je asi největší třecí plocha. Jakékoliv poměřování sil, překonané vzdálenosti či snad exhibice pro ovace davu se naprosto příčí původní myšlence tohoto umění. Sami traceuři, jak se označují ti, co provozují parkour, pak prohlašují parkour spíše za životní styl.

Free running na scéně

Jenže – v roce 2003, po odvysílání pořadu Jump London se Sébastienem Foucanem (jeden z prvních členů Bellovy skupiny) nastalo velmi rychlé šíření parkouru po světě. A spolu s medializací přišlo nevyhnutelné – exhibice, show a akrobacie. Vznikl tak samostatný proud nazývaný free running. Na rozdíl od parkouru klade větší důraz na estetičnost pohybu než na jeho efektivitu. Nouze tedy není o salta, přemety a další vychytávky – mnohdy ani nejde o to, překážku překonat, ale vypadat u toho zkrátka skvěle. Na videu níže vytvořili free runneři klip na motivy známé hry Assassin’s Creed.

Jak můžu začít?

Výhodou parkouru je, že nepotřebujete žádné extra vybavení, stačí běžecké boty. A začít můžete v jakémkoliv věku. Důležité je především dostat se do fyzické kondice. Na prvním místě je tedy posilovna a běhání. Teprve poté může člověk začít trénovat jednotlivé způsoby překonávání překážek. A trénovat a trénovat. Nechoďte hned někam skákat. A skákejte jen to, na co víte, že máte. Méně je někdy více. Při pravidelném tréninku se člověk dostane nejen do lepší fyzické kondice, ale i do psychické pohody – překonávání překážek ve fyzické podobě se tak promítne do myšlení, že budete lépe zvládat i psychicky vypjaté situace.

A ať už se rozhodnete pro parkour, anebo se vaše kroky vydají cestou free runningu, určitě zjistíte, že svoboda pohybu je nádherná věc.

Zdroj všech fotografií: Wikimedia Commons

Jan Markel

Jan Markel

Chronický ironman s touhou posouvat hranice snění i bdění, fyzických i psychických sil, zarputilý optimista, který věří, že když něco děláte dostatečně dlouho a intenzivně, tak zblbnete, pardon, naučíte se to alespoň na průměrné úrovni. Věří, že lze dokázat cokoliv a s oblibou to dokazuje. Je velmi ješitný, proto často googlí sám sebe. K smrti rád vyplňuje profily nudnými informacemi.

Zanechte komentář