Jak těžké je bojovat za lepší život?

Literatura / 14.9.2013

Koncentrační tábor, tíživá atmosféra 50. let, vykonstruované politické procesy, smrt milovaného muže… to vše Heda Margoliová-Kovályová zažila.

Zase jsem se viděla, jak celý den a celou noc klečíme na kolenou, rozervaných až na živé maso o tvrdou písčitou zem, a při tom podepíráme ty, které omdlely, protože kdo se zhroutil na zem, ten už nevstal. To bylo tenkrát, když se jedno děvče pokusilo o útěk a celý Osvěčim musel klečet tak dlouho, dokud ji nedopadli. A když ji dopadli, svolali apel a před očima všech jí zlámali ruce a nohy a pak teprve ji odnesli do plynu.

(Margoliová-Kovályová, H. Na vlastní kůži)

Návraty „domů“

Heda Margoliová se synem a manželem. Zdroj: Andrea Kopečková, Generace 21.

Heda Margoliová se synem a manželem. Zdroj: Andrea Kopečková, Generace 21

Hedě Margoliové, tehdy ještě Blochové, se útěk z tábora smrti podařil. Svoboda, o níž se milionům lidí, kteří se ocitli ve stejné situaci jako ona, ani nesnilo, byla najednou na dosah. Ale jak s ní naložit, když přicházíte zpět do „normálního“ života jen s holýma rukamazpackanou minulostí a téměř každé dveře se před vámi zavírají?

Milé a známé tváře vystřídaly na každém kroku přísné pohledy německých vojáků, pod nimiž se naděje na šťastný návrat bortila jako vratký domeček z karet. I přesto se Hedě podařilo nalézt spřízněnou duši…

Podepsat, nebo zůstat nepřítelem strany?

Obětavost, vlastenectví, vytrvalost, rovnost mezi všemi občany a nezlomná víra ve vítězství… Přesně tak se jevil život v Sovětském svazu, který měl jít naší zemi příkladem po prožitých válečných hrůzách. Že to všechno byla jen snůška lží, odhalili lidé se zlomenými idejemi až příliš pozdě. Podepsali, protože doufali v lepší budoucnost, v prostý a spokojený život bez koncentračních táborů a jiného zabíjení… Jak rychle se zanedlouho snesla vlna smyšlených obvinění na Rudolfa Margolia, nestačila Heda ani postřehnout, zato jejich dopad pocítila až příliš krutým způsobem. Najednou se ocitla opět zoufale bezradná, jen s malým synem, bez finančního zabezpečení, zato se zástupem slídících v patách.

Sama proti všem

Rudolf Margolius. Zdroj: Andrea Kopečková, Generace 21.

Rudolf Margolius. Zdroj: Andrea Kopečková, Generace 21

Jako žena zrádce národa se Heda takřka přes noc stala velmi nepohodlnou osobou. Nemožnost najít zaměstnání, a tudíž získat alespoň nějaký finanční příjem, šla ruku v ruce se zhoršujícím se zdravotním stavem. Za žádnou cenu ale nechtěla mlčet. Ještě z posledních fyzických i duševních sil stále dokázala bojovat – za čest, za pravdu, za lidské přesvědčení, za spravedlnost…

Je až kupodivu, jakou hrůzu mají tito lidé činu ze slov. Žádný skutek není tak hrozný, tak hanebný, aby se ho neodvážili, žádný je neděsí a neruší jim pokojný spánek, pokud se o něm nezačne mluvit, pokud se nepojmenuje pravým jménem. Ale slovo je jediná zbraň bezbranných.

(Margoliová-Kovályová, H. Na vlastní kůži)

Na vlastní kůži. Zdroj: kosmas.cz

Na vlastní kůži. Zdroj: kosmas.cz

První vydání knihy Na vlastní kůži vyšlo v roce 1973 v exilovém nakladatelství 68 Publishers u manželů Škvoreckých. Následně bylo přeloženo do značného množství světových jazyků a dočkalo se obrovského ohlasu. U nás dílo vyšlo poprvé roku 1992 v nakladatelství Československý spisovatel a další dvě vydání z let 2003 a 2013 jsou již záležitostí nakladatelství Academia.

Na vlastní kůži – to je mimořádně silný příběh, který vás zcela pohltí a nepustí. A to nejen při jeho samotné četbě, ale i dlouho po ní…

MARGOLIOVÁ-KOVÁLYOVÁ, H. Na vlastní kůži. Praha: Academia, 2003.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář