Studenti na Vysočině: Jedl tohle jídlo Bohuslav Martinů?

Na talíři / 23.8.2013

Má to dobový šmrnc a je to rychle na stole, co je to? Jídlo v restauraci U Loubů.

Vysočina je ideální na letní trampování po kopcích. Sice zjistíte, že téměř všude je chráněná krajinná oblast a stanování je tam zhola nemožné, zároveň si ale dáte dobře ‚do těla‘ a každou chvíli vám bude kručet v břiše. Někde nevědí, co s tím, U Loubů je ale opak pravdou. Vždyť v této restauraci uprostřed vesničky Tři Studně na Vysočině údajně jedl i Bohuslav Martinů při schůzce s dirigentkou Vítězslavou Kaprálovou. Jeden ze sálů se jmenuje přímo po něm.

Pozn.: Ve Třech Studních se totiž známý skladatel nejen stavil, ale na místní studánky složil také skladbu Otvíraní studánek, ke které napsal text Miloslav Bureš. Chvála Vysočině!

restaurace U Loubů

Zvnějšku působí budova sympaticky, i když možná trošku fádně. Zdroj: Eliška Studená, Generace 21

Restaurace U Loubů vypadá zvenku domácky a dovedete si představit, že takhle nějak vypadala v první polovině 20. století, za časů Bureše a Martinů. Prostorný interiér zdobí sloupy a obrazy z Vysočiny, např. od Leopolda Musila. Stoly jsou čisté, jednoduše prostřené a trošku netrpělivý číšník přijde během pár okamžiků.

zevnitř U Loubů

Uvnitř je to ale úplně jiný šálek kávy. Zdroj: Eliška Studená, Generace 21

Jídelní lístek je U Loubů rozsáhlý. Mile překvapuje tím, že začíná obsahem menu, tudíž můžete podle čísel hned nalistovat svou oblíbenou stránku. Když však otočím první stranu s obsahem, vedle polévek na mě najednou vybafnou dezerty, což vypovídá o „originalitě“. Všímám si i relativně nízkých cen, což spolu se systematickým roztříděním pokrmů tvoří předpoklad pro příjemný zážitek odpovídající naší studentské kapse. Snad si i dobře pochutnám. A co si tu asi dával Bohuslav Martinů, mě zajímá.

Z menu jsme si objednali:

  • Zvěřinová polévka se zeleninou a nudlemi
  • Česneková polévka
  • Vesnický (vepřový) biftek s česnekem, křenem a hořčicí + domácí opékané brambory
  • Vepřová játra ‚Starosta‘ se slaninou, česnekem a šlehačkou + domácí opékané brambory

Objednám zvěřinovou polévku, ve které však neplave žádné maso, vidím jen – sice mraženou, ale musím uznat, že dobrou – zeleninu, správně uvařené nudle a usazený kal z uvařeného… Čeho vlastně? „Je to směs,“ odpovídá číšník. „Jelen, srnka,…“ Nejspíš co bylo zrovna po ruce. Chuť polévky je mírně nakyslá, zároveň příjemně nasládlá a poznávám nezaměnitelnou vůni jalovce a dalšího ‚zvěřinového‘ koření. Škoda, že sama zvěřina chybí.

zvěřinová polévka

Zvěřinová polévka – trochu srnky, trochu jelena, prostě průměr. Zdroj: Eliška Studená, Generace 21

Česneková polévka je na tom o poznání lépe. Hodně česneku, sýr, šunka, opečený chléb. Tady se opravdu nešetřilo. Vývar je jednoznačně domácí, chutná skvěle.

česneková polévka

Česnekové pohlazení. Zdroj: Eliška Studená, Generace 21

Posléze přichází na řadu vesnický biftek z vepřového masa s česnekem, křenem a hořčicí.  Správně nazván vesnickým, a to ze dvou důvodů. Prvním je už samo označení biftek pro vepřové maso – má to být spíš steak. Porce masa je sice nezvykle kulatá, stále se ale jedná o steak. Za druhé, slovem vesnický nejspíš kuchař ospravedlňuje kombinaci hořčice, křenu a česneku. Přiznám se, že toto spojení ve mně vzbudilo zvědavost.

Ale po několika soustech si uvědomuji následující: Steak na česneku. Lahůdka. Přidáme křen a jedná se o příhodné ozvláštnění prostého kousku masa – pokud se steak připraví správně. Hořčice ale pokrm degraduje na úroveň hospodskou. Možná je to podvědomým předpokladem, že hořčice má ochutit nevýrazný párek, okyselit klobásu. Vepřový steak však také bohužel jaksepatří ochutí. Proč? Chceme výborný steak, proč tam cpát hořčici. A když už, tak ne do celé šťávy z masa, ale pouze na dochucení, na špičku lžičky.

Abych ale nebyla nespravedlivá, nesmím samotnému masu upřít šťavnatost a přiměřenou propečenost, což je věda. Hořčice by ale měla z okolí vesnického bifteku zmizet, a tím snad povýšit pokrm na vynikající steak.

vesnický biftek

V hořčici máčený vepřový steak jsem ochutnala pod názvem Vesnický biftek. Zdroj: Eliška Studená, Generace 21

Vepřová játra jsou nejlepší k pivu. To jsem zjistila po seznámení s játry ‚Starosta‘, které číšník přináší se slaninou, česnekem a šlehačkou. Jedná se o malé kostky, které kuchař udržel šťavnaté, zjemnil slaninou a domácí smetanovou šlehačkou, které však rozhodně mohl přidat víc. Napoprvé chutnají delikátně, charakteristicky příjemně nahořkle a k opečeným bramborům dobré odrůdy ideální. Za chvilku začíná ale v ústech převažovat silná hořká chuť. Přirozeně, rychlá játra z pánve. Světe, div se – zachrání to stará dobrá Plzeň 12°. Slad, i když hořký, chuť jater neutralizuje a mění v příjemně perlivé sousto. Ale vždyť to znáte – zkuste si doma osvědčená játra na pivu, cibulce a slanině.

interiér restaurace u loubů

Velkému sálu dominují sloupy. Zdroj: Eliška Studená, Generace 21

Hodnocení: Celkově jídlo U Loubů nadmíru chutnalo. Nic nebylo připálené, ingredience (téměř) správně zkombinované. Až na dvě přehlušující chutě – hořkou játrovou a kyselou hořčičnou. Suma sumárum můžu tvrdit, že za cca 360 Kč se v podniku dobře a vydatně najíte a určité nedostatky bohatě vyváží přednosti jídel. Přesně to, co my studenti máme rádi.

A Bohuslav Martinů? „Kdoví, jestli tu vůbec byl,“ poukazuje číšník na možnou mystifikaci. Ach, určitě si ale dal výbornou česnečku. A dirigentka Vitulka třeba játra se šlehačkou. Naivitě se meze nekladou, říkám si, když odcházím z podniku, kam se určitě ještě někdy vrátím. Už jen proto, že voda v obdélníkovém umyvadle na toaletách zde stéká z malého skleněného koryta místo z kohoutku, což je boží.

Zdroj perexové fotografie: Eliška Studená, Generace 21

Eliška Studená

Eliška Studená

Jsem ve fázi hledání sebe a ženy ve mě, vaření mi k tomu poskytuje voňavou a kreativní cestu. Pomáhá mi, já jeho prostřednictvím pomáhám lidem kolem. Objevuji chuť jednoduchých pokrmů, prostých čistých chutí potravin, hledám to pravé ořechové i makové. Ovlivňujeme to, co nám vyjde z rukou, i svou náladou, myslí? Mým cílem je udělat si z jídla meditaci, klid, prožitek, láskyplné dílo. Držte mi palce, ať se to zdaří.

Zanechte komentář