Vypráví, aby léčil

Literatura / 6.9.2013

Takový je vrač – člověk, který dovedně namíchá pravdu se lží a vy tak snadněji zapomenete na svou bolavou duši.

…díky působení vrače nebo herce přechází diváka bolest, v daném okamžiku, duševní a mnohdy i fyzická. Neboli vrač nemá za úkol nic jiného než odvést naši pozornost z jednoho objektu, například bolavého břicha, na jiný objekt: na samo vyprávění.

(Ryšavý, M. Vrač)

Z režisérského křesla... Zdroj: foter.com

Z režisérského křesla… Zdroj: foter.com

V knize Martina Ryšavého je takovýmto pozoruhodným vypravěčem Dimitrij Ivanyč Gusev – bývalý ruský režisér, v současnosti živící se, po zkušenosti metaře, jako dispečer moskevských komunálních služeb.

Svůj životní příběh, sahající od raného dětství až do přítomnosti zralého muže, podává českému příteli a posluchači v jedné osobě téměř pábitelským způsobem. Nepřerušován (snad jen odbočkami, k nimž zalétává jeho mysl), zcela ovládán nepřetržitým proudem vědomí doslova chrlí fakta, z nichž dohromady skládá celý svůj fikční svět.

Hrdinství, politika, sex i alkohol

Jakkoli je román Vrač především příběhem Gusevovým, nalezneme v něm i spoustu dalších epizodních historek, týkajících se hrdinových příbuzných, nejbližších přátel a osudových žen. Velká část vyprávění je například věnována Jurkovi Bgaševovi, novodobému ruskému bohatýrovi, který dvanáctkrát vítězně přežil svou vlastní smrt. Ale nejen kolem bojů o holé přežití se vždy točí na východě svět – jsou to také neodmyslitelné politické taškařice, které necitelně zasahují do životů prostých občanů, nesčetné sexuální avantýry všeho druhu a v neposlední řadě také všudypřítomný alkohol. O tom všem může Gusev sáhodlouze hovořit…

Velká životní inscenace

... rovnou na ulici. Zdroj: foter.com

… rovnou na ulici. Zdroj: foter.com

Nesmíme však zapomenout ani na divadlo – fenomén, jemuž Gusev zasvětil hodnou část svého života. Opakované přijímačky na GITIS, roky studií, následné působení v regionálních či experimentálních divadlech a obrovská úcta k velikánům ruského (nejen) dramatu.

A tak není s podivem, že se v díle častokrát setkáme se jmény jako Čechov, Bulgakov, Puškin, Gorkij či Pasternak a že tu najdeme i osobité analýzy slavných her, jako je např. Strýček Váňa nebo Mistr a Markétka. To vše doplňují Gusevovy pozoruhodné úvahy, které čtenáře mnohdy nutí k hlubokému zamyšlení – třeba ta o pocitu vlastní důležitosti, o nutnosti sdílení vlastní radosti, o vyplněných přáních a konečně i o nemožnosti přežít…

… s tím, co chceš, obvykle dostáváš i to, co nechceš, i vyložené vítězství mívá nějakou stinnou stránku – minimálně tu, že vždycky je tu ještě něco, na co nemáš. Tak se stáváš zajatcem, rukojmím, trosečníkem na ostrově silného chtění, který je spojen se závistí. Znáš přeci bajku o lišce a hroznech?

(Ryšavý, M. Vrač)

Martin Ryšavý (nar. 1967) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK a FAMU, kde působí jako vedoucí katedry scénáristiky a dramaturgie. Je autorem filmů Sibiř – duše v muzeuAfoňka už nechce pást sobyKdo mě naučí půl znaku a Malupien, Olšový spas. Knižně vydal „kapesní ságu“ Lesní chodci a v Edici Revolver Revue román Cesty na Sibiř, který v roce 2009 získal cenu Magnesia Litera v kategorii próza. (Zdroj: obálka knihy Vrač)

Román Vrač vysloužil svému autorovi Magnesii Literu i v roce 2011. A co vy – už jste zkusili s V/vračem na chvíli zapomenout na svá trápení?

RYŠAVÝ, M. Vrač. Praha: Revolver Revue, 2010.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář