Hola, hola, škola volá

V obraze / 17.8.2013

V době prázdnin jsou studenti zbaveni většiny povinností. O to těžší je návrat do pravidelného režimu. Mozkové závity bývají ztuhlé a představa učení vzdálená.

První týdny adaptace bývají složité, proto si zabrousíme do období, kdy se nás školní povinnosti týkají, a povězme si něco o záškoláctví.

Děti školou povinné?

Na základní škole vám "ulejvání" jen tak neprojde.  Zdroj: photl.com

Na základní škole vám „ulejvání“ jen tak neprojde. Zdroj: photl.com

Vezměme si to pěkně popořadě. Na základní škole se většiny z nás „ulejvání“ netýkalo, problém nastal s dovršenou plnoletostí, která většině studentů dává možnost psát si vlastní omluvenky. Na střední škole se žáci dělili na ty poctivé, kteří vynechají školu, jen když je jim opravdu nejhůř. Sama si vzpomínám na spolužáka majícího v průměru jednu zameškanou hodinu za pololetí. Další část už měla přístup k docházce uvolněnější. Do určitých předmětů chodili jen sporadicky, aby na konci neměli problém s uzavřením klasifikace.

Na druhou stranu, když dotyčný ví, že ho baví fyzika a chtěl by se jí v budoucnu věnovat, proč by měl ztrácet čas na hodinách dějepisu a naopak? Bohužel na středních školách se tento spíše vysokoškolský přístup moc nepodporuje. Kapitolou samou pro sebe jsou předem nahlášené písemky, kdy polovinu třídy napadl záhadný virus a na test se dostavil jen malý vzorek studentů.

Těžký život vysokoškoláků

A co pokračování na vysoké? Předpokládá se, že každý studuje obor, který ho baví, proto bude školu navštěvovat rád. Bohužel existuje mnoho jiných lákadel jak trávit čas jinak než na přednáškách. To se týká zejména slunečných odpolední či pátečních večerů, nemluvě o ranním vstávání. Mnoho studentů dává přednost pracím a brigádám, zde aspoň můžeme vidět rozumnější motiv pro neúčast.

Vstát na přenášku, či se prospat? Zdroj: photl.com

Stačí rozumný přístup

Ano, je pravda, že v některých případech přednáška vydá stejně jako přečtení skript, navíc ušetříte čas. Ono jít do školy není jen o studiu, často se jedná o společenskou událost, kdy potkáte pár známých a dozvíte se, co je nového, proto je dobré tam občas zavítat, už jen pro udržení sociálních vazeb.

Stejně tak je fyzická přítomnost na přednášce k ničemu, pokud ji strávíme chatováním na Facebooku či čtením knížky. Důležitější než samotná prezence je celkový přístup a naše ochota vzdělávat se. Vaše účast na hodinách nikoho na pracovním pohovoru neoslní, za to reálné znalosti už ano.

A jaký student jste vy? Navštěvujete všechny hodiny? Napište nám do komentářů.

Zdroj perexové fotografie: photl.com

Karolina Kolářová

Zanechte komentář



Vaše názory

  • Bonnie

    No, pravda je, že střední byla utrpení. Nejen kvůli tomu, že 90% lidí nepřišlo na písemky a pak to schytávali my, kteří jsme je chtěli psát, hlavně aby už to bylo, ale taky učitelé byli zasedavější a negativnější. Prostě celkově špatní, neschopní a hlavně neochotní.

    Teď jsem na VOŠ, kvůli jednomu takovému zasedavému učiteli jsem dostala za 5 z ekonomie, čímž jsem, v době průměrových příjmaček, přišla o šanci dostat se na vysokou, a to prosím z ekonomie, které jsem z celé třídy rozuměla skoro nejlépe, jen nejsem vysvětlovací typ a neumím se vymáčknout. Prý proto, že jsem měla navíc. A víte co? Jsem tam strašně spokojená. Sice nám občas někdo koukne na absenci, protože výuka VOŠ spadá pod středoškolský systém avšak někde obsahuje kredity, jinde zase přednášky. Přesto vše funguje, žádný učitel nedělá naschvály a do školy normálně chodíme. Těšíme se tam a baví nás to. Učitelé nás rádi vidí a když probereme látku (která prý bývá na 2x delší dobu) zabýváme se věcmi, které nás zajímají, baví.

    Také máme větší prostor v rozhodnutí se, čemu se chci věnovat víc. Učitel na předpisy v elektrotechnice snadno pochopí, že jako holka se věnuji spíše marketingiu, multimédiím a programování. Naopak se odemě chce víc z té druhé strany.

    Dobrý systém na naší VOŠ je také procentuelní systém hodnocení. Každý předmět má svou laťku (matika 30% úspěšnost, předpisy v elt 70% úspěšnost, atd.) Každý test je bodově ohodnocen, všichni víme přesný počet bodů ze všech testů a tudíž si sami snadno spočteme, že když jeden test napíšeme špatně, tak kolik potřebujeme bodů, aby jsme prošli. V takovémhle systému není také možné zasedání nebo nadržování. Prostě to tak je. Navíc neexistuje, že by jsme o písemce nevěděli, nebo psali 2 testy denně. Vždy se nás zeptají, kdy nic nepíšeme. Je to logické, čím víc testů, tím méně se toho naučím a na VOŠ a ani na SŠ by nemělo jít o výsledek testu a stres, ale o to, jestli z toho něco budu mít. Rozumět tomu problému.

    Trochu jsem se rozepsala, ale proč tento procentuelní systém není už na středních školách?

  • Karolina Kolářová

    Vím, že některých středních školách se pokoušeli zavádět alternativní styl hodnocení žáků (např slovně, procentuálně apod.), ale spíše se jednalo o soukromé zařízení, já s tímhle zkušenosti nemám, takže to nemůžu přesně posoudit, ale já na střední jsem s klasickou stupnicí problém neměla. Spíše jde o celkový přístup učitelů, snažit se aktivně zapojit žáky do výuku, pokusit se jí udělat zábavnou a neklást přehnané nároky na ty, u kterých je vidět, že preferují jiná odvětví. Rozumné mi přijde dělení na přírodovědnou a humanitní větev, potom i méně technickým studentům odpadne stres z velkých nároků v jejich neoblíbených předmětech a naopak. Samotné hodnocení se pak spíše stává dodatečnou záležitostí.