Jsem vděčná za tuto dobu

V obraze / 15.8.2013

A to i přesto, že mě spousta věcí štve.

Minulý týden se naše redaktorka Janča zamyslela nad rozdíly v cestování, studiu a nákupy naší generace a rodičů či prarodičů. Při čtení článku se mi vybavilo pár situací a diskuzí, které jsem shodou okolností nedávno vedla.

První byla s kamarádkou na víně, kam se za námi stavil její tatínek zase se svým kamarádem. Řeč se stočila na rok 1989 a sametovou revoluci. Vyprávěli nám, jak vše probíhalo u nás na malém městě. A to mě přivádí k otázce, kolik z vás ví, jak probíhala zrovna u vás? Co vaši rodiče dělali v době revoluce? Co prarodiče? Bez ohledu na to, zda byli ve straně či nikoliv, zda to pro ně byl dobrý krok, či ne.

Jsem jednou z těch, která ví o době před dvaceti, třiceti i padesáti lety hodně a jsem si jistá, že to budou vědět i moje děti. Je ale stejně tak informovaná naše generace? Našich mladších sourozenců? Přemýšlela jsem, jak je to vůbec možné. Rodiče se zřejmě spoléhají na školu a dějepis, jenže látka minulého století se probírá vždy v posledním ročníku, kdy leckdy není čas, navíc před maturitou.

Učitelé mají pocit, že tato látka je přece studentům známá, vždyť tomu není tak dávno a každý zná dějiny své země. Omyl, nezná. Zná pouze letopočty a fakta. Nezná názor učitele, a když ho nezná z domova, má pouze mlhavou představu o dějinách své země.

Druhá situace, kdy jsem si uvědomila rozdíl mezi touto a „minulou“ dobou, byla na dovolené. Navštívila jsem poprvé Bulharsko a nemohla se nepousmát, když jsem v obchodech se suvenýry narážela na keramiku, která se po tolik let objevovala v našem obýváku. Když jsem se vrátila domů, hned jsem vyprávěla rodičům, jak jsem jim mohla přivést do páru keramický střevíc a maminka prohlásila: „No jo, nic jiného se nevozilo. Vždyť kam jsme jinam mohli jet.

Dnes si můžete přivést cokoliv odkudkoliv. Vlastně si to ani nemusíte vozit, stačí sednout k internetu, párkrát kliknout a zakoupíte zboží z celého světa. Ne jako když si moji rodiče jeli do Německa pro televizi a tajně ji vezli v kufru auta.

Jsem vděčná, že žiji v téhle době. V době 21. století. Jsem vděčná, že si mohu vybírat v obchodě z tolika množství, jsem vděčná, že mohu cestovat, studovat a sama si určit, jak budu žít.

Uvědomuji si však, že jsou i některé věci, které nebyly tak úplně k zahození. Ale o tom zase příště.

Zdroj perexové fotografie a videí: youtube.cz

Alice Jendelová

Alice Jendelová

Jsem holka plná protikladů. Ačkoliv už věkem přes 20, stejně milovnice pohádek, Hello Kitty a hlavně Harryho Pottera. Ačkoliv už ne studentka, stejně sběratelka lepíků, notýsků, zvýrazňovačů a všelijakých dalších roztomilostí a nutností z papírnictví. Ačkoliv milovnice domova a svého klidu, stejně cestovatelka celým srdcem s mnoha cestovatelskými sny. A ačkoliv kuchtička, co mnohokrát něco připálí a zaneřádí celou kuchyň, stejně redaktorka sekce Na talíři. ♥

Zanechte komentář