Každý máme své stropy

Literatura / 10.9.2013

Po dvanáctileté tvůrčí pauze vyšel v roce 2012 Zuzaně Brabcové, autorce bestselleru Rok perel, nový román. A jmenuje se příznačně – Stropy.

Příběh redaktorky Emy Černé, hlavní hrdinky dvousetstránkové prózy, je zasazen do prostředí psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích, kam se Ema nedobrovolně dostává za jediným účelem – detoxem. Snaha zbavit Emu silné závislosti na lécích, pomocí nichž hrdinka uniká daleko za hranice tíživé reality, se však od samého počátku stává během na dlouhou trať. Již v sanitce, která pacientku do léčebny převáží, se Ema cítí jako vězeň, který je spoután omezeným prostorem, z něhož je nutné co nejrychleji uniknout…

A zatímco Zrzek stiskl zvonek na dveřích pavilonu číslo 8, před nímž se to podivné procesí zastavilo, vzhlédla Ema naposledy, s bušícím srdcem na nebe nad sebou. Mraky, šeď, nic moc. A přece: náhle se kus mraku urval jak kra a s děsivým praskotem a skrze prostor ztuhlý v led se vydal na cestu. Vypij je, zhltni ty mraky a vsrkni vší silou: protože teď už tě čekají jenom stropy.

Zdroj: Stropy – Zuzana Brabcová

Toxo, nebo alko?

Emina závislost. Zdroj: foter.com

Emina závislost. Zdroj: foter.com

Na oddělení horního detoxu se Ema ihned po příjmu seznamuje se svými „spolubydlícími“. Ženy různého věku, vyznání, sociálních tříd a samozřejmě každá se svou závislostí. Všechny jiné a zároveň tolik stejné. Zoufalé, ovládané, zničené, ale ve skrytu duše doufající a po svém bojující. Na jediném pokoji si navzájem vrůstají pod kůži a společně prožívají své fyzické i psychické pády i vzestupy.

Síla vzpomínek

Rybka, máma, Dita. Tři středobody Emina vesmíru, které ji i za chladnými zdmi léčebny dovedou držet při životě  – alespoň tedy ve vzpomínkách. Emina mysl se opakovaně navrací k důležitým momentům života, což čtenáři umožňuje přiblížit se hrdince blíž a poodhalit tak tajemství jejích komplikovaných mezilidských vztahů nebo lépe rozluštit, co se skrývá za neútěšnými vnitřními monology. Chaos však nastává tam, kde se stírají rozdíly mezi sny, fantazijními představami a skutečností, všude tam, kde se hrdinka nechává naplno strhnout proudem svého vědomí a ocitá se daleko za periferií bohnického „akvária“.

Příběh zahalený metaforou

Z. Brabcová - Stropy. Zdroj: bux.cz

Z. BrabcováStropy. Zdroj: bux.cz

Na konci příběhu většinou nalezneme jeho rozuzlení. Kdo by však čekal v knize Zuzany Brabcové silně vypointovaný závěr, možná by mohl být zklamán. Próza sama o sobě se ani nepyšní nijak ojedinělým dějem, ale to, co ji činí výjimečnou, je naprostá dokonalost autorčina jazyka. S naprostou lehkostí jsou vedle sebe kladeny výrazy spisovné a civilní s hrubými vulgarismy, podobně jako zcela volně přecházejí pasáže textu z první do třetí a místy dokonce i do druhé osoby. I nejprostší skutečnosti jsou sdělovány v těch nejrozmanitějších metaforách, které logicky gradují při líčení Eminých halucinačních stavů. Všudypřítomná personifikace pak už jen posiluje dojem, že vše na této zemi existuje z jistého a nezpochybnitelného důvodu.

A čas byl hluchý a vlekl se jako ta bába s nůší. Dlouho jsem stála u okna, chřestícího větrem, a pozorovala Zahradu. Tam dole se rozkráčely sloupy deště a šněrovaly si to od kaštanu ke kaštanu, nějaká žena rozevřela deštník a dala se s malou holčičkou do běhu. Dítě se s údivem ohlédlo za nahými jezdci, kteří právě přecválali kolem na prasatech, a vzhlédlo k nebi, z něhož se teď v trsech rozpršeli ptáci.

Zdroj: Stropy – Zuzana Brabcová

Román Stropy byl letos spolu s knihami Jiřího Hájíčka, Sylvy Fischerové, Jiřího Kratochvila, Anny Blažíčkové a Jakuby Katalpy nominován na prestižní ocenění Magnesia litera za prózu a… zvítězil.

BRABCOVÁ, Z. Stropy. Brno: Druhé město, 2012.

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář