Naučte se odpouštět

Osobní rozvoj Vztahy / 6.8.2013

Je odpuštění něčím, co potřebujeme ke svému životu? Je to projev slabosti, nebo síly? Pojďme společně objevit odpuštění jako něco, co může změnit náš život!

Vždy, když se bavíme o odpuštění, bruslíme na tenkém ledě, případně tančíme na ostří nože. Odpuštění je totiž téma značně křehké a to hned z několika důvodů. Každému z nás bylo totiž v životě někým ublíženo. Ať už chtěně či nechtěně, hodně nebo málo. Jednoduše jsme onou bolestí nějak zranění či ochromení. Někteří fyzicky, ale každý z nás určitě vnitřně. A vždy, když se setkáváme se zraněním nebo bolestí, musíme jednat opatrně. Proto ta křehkost tématu odpuštění. Každý z nás také určitě zranil. Ať už vědomě či nevědomě, víc či méně. Neseme si s sebou životem břemeno, které může zatěžovat naše svědomí.  A někdy dokonce víc než těžká krosna nebo pár kilo navíc. Ty totiž můžeme shodit, ale před svým nitrem jen tak neutečeme. A jistě jsou mezi námi i tací, kteří svou bolest, případně své svědomí potlačili. Ať už úmyslně nebo vlivem okolností, žijí v přesvědčení, že odpuštění se jich netýká. Že oni jej nepotřebují. 

Cesta životem s vnitřním zraněním či špatným svědomím je ale nemožná. Podobně jako kdybychom se vydali na dlouhou cestu s neléčenou zlomenou nohou a nebo zbytečně těžkým batohem. Nepůjde se nám dobře a co víc, nebudeme mít vůbec nic ze všech krás kolem. Chceme-li žít svůj život naplno a šťastně, potřebujeme odpuštění. Odpuštění je lék, který má sílu uzdravit!

 

reconciliation-4_l

Odpuštění je lék, který potřebujeme. Zdroj: www.foter.com

Proč potřebuješ odpuštění?

Ať už si neseme zranění a nebo jsme zranili, ať už si to přiznáme či ne, odpuštění prostě potřebujeme k vyrovnanému životu. Když je totiž někdo zraněný a neustále se topí v sebelítosti a obviňování lidí, osudu či sám sebe, hořkne. Jako by se mu kalil zrak a nebyl schopen vidět svůj život a svět v jeho kráse. Nemyslím tím nějaký laciný nebo hraný optimismus. Ale takový člověk není schopen naděje a lásky. A pokud je, tak ne zcela. Kam však vede život bez lásky a naděje? Do ulity. Bez možnosti rozvinutí se, přijímání a darování. Stejně tak člověk, který zranil.

Nést tíhu viny, osočování či odsuzování je neúnosné. Někdo může sice namítnout, že takový člověk si tento pohár musí vypít do dna. Myslím si však, že na světě je jen hrstka skutečně zlých lidí. Někteří z těch co zraňují úmyslně tak činí ne proto, že by skutečně svobodně chtěli. Ale proto, že jsou sami zranění a žijí v ulitě neodpuštění, která je tlačí a nutí je k chování, které by třeba bez svého zranění nikdy nedopustili. Neodpuštění vůči sobě či lidem okolo může působit jako virus předávající se pořád dál a dál. Kdo byl zraňován, bude zraňovat sám.  Stejně tak však může působit i odpuštění. Komu bylo odpuštěno nebo kdo si odpustil, může tento uzdravující lék dávat dál.

[one_fourth align=“right“]

Komu bylo odpuštěno nebo kdo si odpustil, může tento uzdravující lék dávat dál.

[/one_fourth]

Jak se naučit odpouštět?

Jak se tedy vydat na cestu odpuštění? Je určitě dobré uvědomit si, že je to běh na dlouhou trať. K odpuštění či přijetí odpuštění člověk může někdy dospět až po mnoha letech. A jelikož je to vždy záležitost více než jednotlivce samotného, vše je ještě komplikovanější. Takže je dobré být realistou a vědět, že výsledky neuvidím okamžitě. A pokud uvidím, tak budu příjemně překvapen. Prvním krokem je moje osobní rozhodnutí. To bývá nejtěžší, protože i když někomu chceme odpustit, naše emoce se mohou stavět proti.

Vztek, zloba či pocítěná nespravedlnost nás mohou natolik paralizovat, že bychom odpuštění nebyli schopni nikdy. Ale my odpustit chceme, a proto je odpuštění záležitost rozhodnutí. Zcela racionálně, navzdory všem svým emocím se prostě rozhodnu proto, že nebudu pokračovat v koloběhu zla, které mi někdo způsobil, že prostě nebudu dál tím, kdo bude živit onu hořkost v sobě i mezilidských vztazích. Toto moje rozhodnutí k odpuštění sice neuzdraví všechny mé rány a už vůbec nemusí změnit člověka, který mi ublížil. Ale stane se jedna zásadní věc. Osvobodím se od celé té zlosti  či ublíženosti a nenechám se jimi ovládat. Budu se moci volně nadechnout. Budu opět schopen naděje a lásky.

national-sorry-day-australia-says-sorry_l

V některých zemích se slaví Den odpuštění. zdroj: www.foter.com

Když neodpustím…

Krom všech výše uvedených výhod, jako jsou svoboda, vyrovnaný život, schopnost znovu žít lásku, vidět naději a krásu kolem, o které se připravím, se může přihodit spousta nepříjemných věcí. Je vědecky dokázáno, že lidská psychika je úzce spojena s tělem. A psychosomatické choroby tento fakt jen potvrzují. Žije-li člověk v neustálém napětí, vyčítání, jednoduše v neodpuštění vůči někomu jinému či sobě samému, způsobuje to v jeho těle značný stres. Ten se pak může projevit i na jeho fyzickém zdraví.

Člověk, který neodpustil nebo který odpuštění nepřijal, se také v životě často zasekne na jednom místě, na které se různými oklikami či cykly znovu vrací. Není schopen se posunout dál. Někteří lidé tak neustále žijí ve své minulosti či v obavách z budoucnosti a jejich vlastní život jim uniká mezi prsty, protože nežijí přítomností. Často taky nejsou schopni navázat nové vztahy a nebo se jim tyto vztahy rychle bortí na podobných věcech, které v jejich vlastním životě neprošly uzdravujícím procesem odpuštění. Odpuštění je prostě něčím, bez čeho nemůžeme kvalitně žít.

[one_fourth align=“left“]

Odpuštění musí být bezpodmínečné, jinak není vůbec. (Benedikt XVI.)

[/one_fourth]

Několik rad na konec

 Jestli jsi právě zjistil(a), že odpuštění potřebuješ dát a nebo dostat, udělej všechno pro to, aby se tak stalo. Projev jej tomu „svému“ člověku, který tě zranil, i když o to třeba nestojí. Omluv se a popros o odpuštění, i když o tom tvá „oběť“ nechce ani slyšet. Udělej první krok. Pokud budeš čekat, že se to nějak samo vyřeší, nedočkáš se. Protože o tom, jak kvalitní vnitřní život budeš mít ty sám, rozhoduješ jen a pouze ty. Nikoliv ti druzí. Možná to budou měsíce, možná roky a nebo celý život. Ale vydáš-li se na cestu odpuštění sobě i druhým, můžeš si být jist, že to je ta nejlepší investice, kterou můžeš podniknout!

 Zdroj perexové fotografie: www.foter.com

Alžběta Kalábová

Alžběta Kalábová

"Tajemství radosti je věřit, že je nám vždy dáno to nezbytné k tomu, abychom byli šťastní." (M.Delbrel)

Zanechte komentář