Museli jsme odložit start, ale ani to nás neodradilo od cesty, říká Martin

Cestování / 1.8.2013

Dva kamarádi projeli Srbsko, Slovensko či Českou republiku. Nyní se chystají prozkoumat Turecko…

Nic není nemožné. O tom nás může přesvědčit dvojice mužů, Martin a Michal, kteří se rozhodli projet Turecko ve starém Formanu. Pověděli nám o tom, jak probíhají přípravy na cestu a dokonce i o tom, jak se někdy může pokazit vše, co jen jde. Ovšem ani to je neodradilo a svého snu se nevzdávají.

http://regex.info/blog/2009-07-11/1253

MARTIN „Chettak“ LELEK

Narodil se v roce 1983 v Hradci Králové, nyní bydlí v Dobrušce. Povoláním grafik. V expedičním voze je řidičem, letovodem hexacoptery a navigátorem. Ovládá základy AJ. Zároveň je amatérským fotografem a kameramanem. Spolupracuje na natáčení a střihu videa. Spoluautor scénáře. Zajímá ho historie, modelařina a sem tam trochu sportu. Hlavně adrenalinového.

Co vás přivedlo na myšlenku uspořádat cestu do Turecka ve starém autě? Byl pro vás někdo vzorem?

Martin: Dan Přibáň. Ono už to celé vlastně začalo před několika lety, kdy jsme ve starém žigulíku projeli kolem celé ČR. Tehdy to byl spontánní nápad objet ČR co nejblíže u hranic. A tak jsme ji objeli. Tenkrát jsme jeli ve třech a sbírali první zkušenosti s čímkoliv, co vůbec nepřipomínalo klasickou dovolenou.

Michal: Ano, a poté následovala Expedice na Duklu a malé odskočení do Srbska při další cestě.

Martin:  Ale to už je dávno. Až vloni o prázdninách jsme s Michalem viděli kluky z Transtrabantu, jak projeli Hedvábnou stezkou a celou Afriku. Tak jsme si řekli, že by nebylo špatné se taky zase někam vydat. Slovo dalo slovo a začali jsme po bazarech shánět dalšího expedičního žigulíka.

http://regex.info/blog/2009-07-11/1253MICHAL „SalWador“ VERNER

Narodil se v roce 1982, bydlí v Dobrušce. Povoláním DTP operátor. V expedičním voze je řidičem, navigátorem a kameramanem. Ovládá základy AJ a NJ. Zároveň je amatérským fotografem a kameramanem. Spolupracuje na natáčení a střihu videa. Spoluautor scénáře.

Michal: Problém byl v tom, že tyto vozy alespoň v nějakém slušném stavu nejsou. Nejbližší žigulík v kombíku byl asi dvě stě kilometrů daleko a netvářil se jako pojízdný. Takže prvotní nadšení, že někam vyrazíme, lehce opadlo.

Martin: Prostoje jsme ale vyplnili teoretickou přípravou. Při plánování cesty jsme se rozmýšleli, kam vyrazíme a shodli jsme se na tom, že jsme ještě nebyli v Asii. A proto první volba padla na Turecko. Takže do Vánoc jsme měli nastudované cestopisy a trabantí Hedvábnou stezku jsme znali téměř nazpaměť.

Michal: A k tomu jsme si mimoděk přidali ještě Hanzelku se Zikmundem, Expedici Lambarené… Ty dokumenty jsou nádherné a málokdo prožije to, co ostatní cestovatelé. Z fotek po čase člověku zůstanou jen mlhavé vzpomínky, a proto jsme se taky rozhodli něco natočit.

05

Nakonec vyhrál Forman, Maluch byl přeci jen moc malý…

Proč jste si vybrali auto značky Škoda Forman Solitaire jako expediční?  Co vás k tomu přimělo?

Michal: Ono to vlastně bylo bleskové rozhodnutí. Čas plynul neskutečnou rychlostí a my byli stále bez auta.  A někdy v lednu přišel Martin s tím, že zkusíme najít něco jiného než žigulíka. V plánu byl i Maluch, ale toto prťavé autíčko si na sebe bohužel neobléknu. Tak jsme nakonec skončili u dalšího jednoduchého stroje.

Martin: Forman. To že to bude Solitaire, to byla spíše náhoda. Prostě byl k mání a byl blízko. Nám šlo hlavně o to, abychom sehnali auto do deseti tisíc. To byla jedna z našich podmínek. Jsme přeci nízkonákladová expedice. Slovo dalo slovo a nakonec jsme pro něj v únoru jeli. Shodou nešťastných okolností ten samý den zemřel náš kamarád, takže to pro nás byl dosti smutný začátek příprav na cestu. Bylo to o to horší, že se měl na přestavbě auta podílet. Proto jsme formana pojmenovali po něm, aby v tom všem cirkusu jel alespoň pomyslně s námi.

Jak probíhá příprava na cestu? Co vše je potřeba zařídit?

Michal: Příprava cesty se teď protahuje, protože musíme auto nejdříve opravit. Jak již mnozí četli na našich stránkách a Facebooku, podařilo se nám z formana udělat favorita. Jižní spojka nás nemá ráda. Auto je o něco kratší. Bohužel, stalo se. Naštěstí hned na začátku, kdy je ještě možnost ho opravit. Už k Jarynovi (forman) máme sentimentální vztah, proto se bráníme jeho sešrotování a pořízení nového vozu. Každopádně k tomu je potřeba povolanějších, než jsme my. Proto auto nyní stojí v servise, kde na něm po večerech a ve svém volnu dělají.

Občas se pokazí vše, co jen může.

Občas se pokazí vše, co jen může.

Martin: A jelikož se celá oprava stále protahuje, byli jsme nuceni odložit start expedice. Čeká nás ještě spousta práce.  Musíme na Jaryna zpět namontovat na zakázku vyrobený držák na kola, hotový box na střechu a dodělat vnitřek auta. A samozřejmě připravit auto na lakování a polepy. Naštěstí se nemusí jezdit nikam daleko, protože mechanik nám auto rovnou přelakuje. Polepy si však děláme kompletně sami.

Co se týče dalších příprav, tak probíhá intenzivní shánění veškerých podkladů k místům, která bychom chtěli navštívit. Už máme k dispozici několik map, vytištěný podrobný itinerář cesty, abychom si to co nejvíce usnadnili. Dále bylo potřeba vybavit nás. Takže nechybí spacáky, karimatky, nářadí vhodné pro opravu auta, několik druhů osvětlení. Bylo nutné vyřešit nabíjení notebooku a bateriových článků pro kamery a další záznamová zařízení, jelikož se chystáme z cesty přivézt co nejvíce filmového materiálu a něco z toho sestříhat. Nic profi, spíše pro naši radost a radost těm, kterým se to bude líbit.

06

Vše, co není potřeba, musí pryč.

Z auta šlo ven vše, co se nehodí. Ze zadního sedadla zůstala jen část, z prostoru za řidičem jsme zřídili technické centrum. Takovou malou pracovnu. Jinak o pořízení pasu, jakožto fotokopií všech dokladů mluvit snad nemusíme.

Michal:  A nezapomínej ještě na zesílený „šusplech“ pod motor, abychom ho ochránili před nárazy zespodu. Také přídavná světelná rampa, která bude na boxu na střeše, několik držáků na kamery a podobně. A shánění sponzorů taky není procházka růžovým sadem. Vzhledem k tomu, že jsme museli odložit start, pár z nich nám odřeklo spolupráci. Ani se jim nedivím, nesplnili jsme, co jsme slíbili a nedodrželi dohodu, i když to nebylo úmyslné. Bohužel ztráta důvěry nás stála docela dost. Takže doufáme, že to teď dopadne dobře a konečně dostojíme svých závazků.

Shánění sponzorů není procházka růžovým sadem.

Částečným zadostiučiněním bylo naše odskočení na pomoc povodní postiženému Litoměřicku, konkrétně do obce Křešice. Spolupráce s organizací ADRA byla naprosto bezvadná a všem, kteří se na tom podíleli, bychom ještě jednou chtěli poděkovat. Mělo a má to skutečně smysl! Nesmíme také zapomenout na pár „věrných“, kteří nám pomáhají i přesto, že jsme neodjeli. Nevím, jestli to můžeme říci, ale je to Pneuservis Dvořák z Lázní Bělohradu, firma NÁSTROJE CZ s.r.o. z Kyjova a Miloš Munzar, který se nám stará o auto. A v neposlední řadě několik dalších kamarádům, kteří nám poskytli nezištně náhradní díly.

Co všechno máte v plánu projet? Jaký je váš plán?

Martin: Cesta má celkem trvat 17 dní a povede přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Bulharsko až do Turecka. A to vše se zastávkou v Indiji. Tak se jmenuje jedno městečko v Srbsku. Proniknout do Turecka máme v plánu u Edirne a potom se stočíme dolů na jih k Canakkale, kde oficiálně za pomocí trajektu překročíme pomyslné hranice mezi Evropou a Asií. Dále nás to táhne přes jižní pobřeží k východu.

turecko

Trasa, kterou by Michal s Martinem rádi zdolali.

Cestu nám zkříží Trója, pak přes několik místních památek dorazíme do Izmiru a posléze do Urly, kde máme kamaráda ze střední školy. Další den ráno vyrazíme k východu do Pamukkale, kde chceme naplno využít hexacopteru. Odtud už pojedeme na nejjižnější místo naší cesty, přes horské cesty do Saklikent Canyon, Chimerae a Antalye.

V Antalyi se rozloučíme s pobřežím a už nás to potáhne pouze do Niğde. Poslední zajížďka na nejvýchodnější část naší cesty do Cappadokie…

Michal: I když Dan Přibáň nás nabádá, abychom dojeli až k jezeru Van a pod Ararat, takže se může stát, že si to ještě trochu protáhneme. Každopádně bychom rádi co nejvíce poznali místní kulturu, obyvatelstvo a stravovací návyky. Prý tam velice dobře vaří.

Martin: To je pravda. Ale nakonec se stejně musíme vrátit. Takže naše cesta po téměř deseti dnech naposledy změní směr a kolem Ankary a s malou zastávkou u Černého moře dojedeme do Istanbulu, kde bychom se chtěli alespoň jeden den zdržet, i když by si zasloužil více.

Michal: A pak už nás čeká jen cesta domů.

07

Ve výpravě má své místo i hexacopter.

Plánujete nějaký slavnostní odjezd? Pokud ano, odkud a kdy?

Michal: Slavnostní odjezd měl být 4.7 v Dobrušce. Ale nemělo to být nic velkého. Jen takový komorní, s přáteli. A hlavně měl být hned po práci, abychom nahnali ještě jeden večer volného času. Bohužel, jak jsme již říkali, opravy auta se stále protahují, takže odjezd je prozatím odložen.

Martin: Každopádně jakoukoliv změnu a čerstvé informace vždy včas zveřejníme na našich Facebookových a WWW stránkách, takže příští odjezd se už snad povede.

Zdroj všech fotografií: archiv 4ManGo

Martina Baierová

Martina Baierová

Editorka sekce Cestování a šéfredaktorka portálu, která se snaží jít vždy za svým snem. A hlavně se nevzdávat, že jo.

Zanechte komentář