Když andělé zaměstnávají lháře

Literatura / 21.8.2013

Pokud jste někdy hledali odpověď na otázku, jak andělé vycházejí se starými božstvy… Tak tady ji máte.

Jakub Cwiek. Zdroj: wikipedie.cz

Jakub Cwiek. Zdroj: wikipedie.cz

Podle severské mytologie je Loki bůh podvodníků, lstivosti a vlastně všech možných šmejdů, co jich jenom lze potkat. A možná i díky tomu to s ním nakonec dvakrát dobře nedopadlo. I přes jeho neslavný konec se jedná o postavu všeobecně oblíbenou. Například komiksová stáj Marvel si původní mýtus poupravila, zamíchala do něj naše americké spoluobčany, ale základní charakterové vlastnosti polobohů relativně zachovala. Herec Tom Hiddleston pak Lokiho na filmovém plátně ztvárnil trochu jako lázeňského šviháka, který je svým okolím nepochopen. To je ale jen začátek seznamu rolí pána lží v literatuře/filmu. Polský autor Jakub Cwiek si Lokiho také přetvořil k obrazu svému. A trefil se rovnou do černého.

Ať se hlídky dobře připraví. Ti od koronera konečně budou mít nějakou práci.

Loki je pořád králem parchantů, ale tentokrát králem čistě pragmatickým s dvěma kolty za pasem a spoustou špinavých triků v rukávu. A stále vypadá jako lázeňský švihák. Teda záleží na tom, za koho se zrovna vydává. Loki je rovněž velice moudrý bůh, takže když Zemi ovládl nový Božský pán a vyslal své andělské armády, aby postupně zlikvidovaly všechna stará božstva, Loki se rozhodl jim s Valhalou trochu pomoci (touha po pomstě za to, že ho přikovali ke skále střevy jeho syna, v tom předpokládám taky hrála nějakou roli).

Z  Valhaly zůstaly kouřící trosky, Ódin a ostatní zástupci severských bohů to buď mají za sebou, nebo jsou na útěku a z Lokiho se stal nebeský poskok. I andělé potřebují někoho na špinavou práci, aby si nezamazali perutě. Jenže není všechno, jak se zdá, Loki má své vlastní plány a ne vždycky skáče, jak okřídlení pískají.

Neustálý kontakt s okřídlenci úplně zabíjí můj smysl pro humor.

Česká obálka prvního dílu série o Lháři. Zdroj: tridistri.cz

Česká obálka prvního dílu série o Lháři. Zdroj: tridistri.cz

Knižní série o Lháři není žádná horká novinka. První dvě povídkové knihy vyšly v roce 2011, navazující román, taktéž rozdělený do dvou částí, spatřil české světlo světa vloni. Ale i přes některé technické nedostatky se stále jedná o sérii, která je pro dlouhé letní nenáročné večery jako stvořená.

V případě Lháře jde totiž hlavně o akční nářez, kde ironické (často až cynické) hlášky a narážky na všemožné i nemožné idoly a pop kulturu lítají zprava doleva. A zvláště v první knize o nějakou hloubku v postavě ryšavce ani nezakopnete. I jednotlivé příběhy mají hodně podobnou strukturu – Loki dostane úkol, nakope někomu zadek a na závěr se vysměje andělům. V druhém svazku se to trochu zlepší. Lhář dostane starořecké božské kumpány – Erose a Bakchuse – a také objekt milostného zájmu. Což ho čtenářům trochu přiblíží, protože co si budeme povídat – naši přátelé o nás řeknou hodně. A interakce mezi dvěma výše zmíněnými bůžky jsou k nezaplacení. Nemluvě o tom, když se vaší přítelkyní stane chráněnka vašeho zaměstnavatele archanděla Michaela, který vám nemůže přijít na jméno. Přináší to vcelku zajímavé a zábavné momenty.

„Někdo se zbláznil určitě,“ odsekl Lhář, šťouchaje nohou do připáleného trupu s dírou místo srdce: „Ale na tvém místě bych netrval na tom, že jde o mne.“

Výborně rozjetá jízda se bohužel s vydáním románu (u nás kniha tři a čtyři) zabrzdila. Cwiek bohužel nedokázal udržet vražedné tempo povídek a komplexnost románového díla ho „zabila“. Děj se mu občas sype pod rukama a postavy moc neví, co mají samy se sebou dělat. Hlášky padají ještě v ostřejším tempu (těžko věřit) a místy si člověk říká, jestli už to autor nepřehání a že by nebylo od věci trochu zpomalit. Závěr série ale zase člověku vyrazí dech…

Závěrečný svazek. Zdroj: tridistri.cz

Závěrečný svazek. Zdroj: tridistri.cz

Zmiňovala jsem technické nedostatky. Cwiek se v podstatě celou dobu naváží do křesťanství, paroduje jej a vysmívá se mu. V tom problém nevidím, ale když už něco zesměšňuji, tak si dám pozor, abych pracovala se správnými fakty. V andělské hierarchii má autor poněkud chaos.

Archanděl sebou škubl při vzpomínce na Monte Carlo, kde Lhář zahalený do svůdné iluze rozšířil pomluvu, že je Gabriel homosexuál.

To není jediný důvod, proč bych knihy nedoporučovala věřícímu člověku. Značné polidštění archandělů by mnohým mohlo pít krev. Kupříkladu archanděl Michael vystupuje jako těžký cholerik, který si od vzteku poměrně často ulevuje zaražením svého planoucího meče do něčího břicha.

Drobné nedokonalosti stranou, humor do popředí, mozek odložit a pak si jen užít divokou projížďku s různými božstvy, anděly a zrzavým králem lži.

Zdroj perexové fotografie: wydawnictwofabryka.com

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář