Seznamte se s díly Jana Pelce, která stojí za povšimnutí!

Literatura / 10.8.2013

Kontroverzní román …a bude hůř zná téměř každý. Ale víte, že Olinovy osudy mají také své knižní pokračování?

Jan Pelc (1957, Podbořany) – český prozaik a publicista, dlouholetý emigrant a autor spjatý se spisovateli z okruhu české alternativní literatury před rokem 1989. Do povědomí čtenářů vstoupil dnes již kultovní románovou trilogií …a bude hůř, otevřeně líčící dobu i prostředí jeho dospívání a odchodu do ciziny.

Knižní debut Jana Pelce s názvem …a bude hůř vyšel poprvé v exilu v kolínském nakladatelství Index v roce 1985. V českém prostoru se kniha svého vydání dočkala až po přelomovém roce 1989 v pražské Panoramě a později také v nakladatelství MAŤA, které se stalo výhradním vydavatelem všech Pelcových děl.

První vydání knihy …a bude hůř vzbudilo mezi veřejností nevídaný ohlas a rozpoutalo mnohé, několik měsíců trvající polemiky a diskuze v exilových časopisech. Pelcovo svědectví o osudech zavrhované komunity v čele s legendárním Olinem dodnes přitahuje čtenáře mladší i starší generace tehdejší nelehkou dobou nepoznamenané, ale i pamětníky, kteří se cítí v dnešním chaotickém světě ztraceni podobně jako Pelcovi hlavní hrdinové.

Tragicky laděná novelka

... a to mi nemůžete udělat. Zdroj: kosmas.cz

…a to mi nemůžete udělat. Zdroj: kosmas.cz

Po obrovském rozruchu, který vyvolalo vydání Pelcovy literární prvotiny, se mohlo zdát, že tento spisovatel zůstane typickým „autorem jedné knihy“. V roce 1993 však vyšla kniha s názvem …a to mi nemůžete udělat, jež je dosti vzdálená modelaci fikčního světa, se kterým se čtenáři mohli seznámit v díle …a bude hůř.

Pelc zde opouští své důvěrně známé zázemí a přináší čtenářům neobyčejný příběh z doby, která je jeho vlastní životní zkušenosti značně vzdálená. Ze znečištěného prostředí průmyslového severu Čech nečekaně přemisťuje své postavy do civilizací nedotknuté zapadlé vesničky uprostřed slovenských hor na sklonku druhé světové války. Dílo ovšem není jen prozaickou variací na již mnohokrát zpracované historické téma, ale především hlubokou sondou do psychiky jedince, který svádí vnitřní boj s tlakem nejbližšího okolí i celé společnosti.

Oběti malých lidských dramat

Další z Pelcových děl, jehož název začíná obvyklou aposiopesí (…) a následující spojkou a, je soubor povídek s titulem …a máš mě rád? Zmiňované začátky knih odpovídají autorovu stylu, jehož záměrem je navazovat na dříve vyřčené a dále postupovat v psaní jakoby mezi řečí, nerušeně plout volným proudem hovoru a příběhy ponechávat nedořečené. Tak je tomu i v případě devíti velmi krátkých povídek a jedné minipohádky, v nichž se Pelc po předchozí knize opět vrací se svou typickou ironií a surovostí, aby čtenáře provokoval, děsil, přitahoval a odpuzoval zároveň. Jeho anonymní hrdinové v jednotlivých textech prožívají svá malá lidská dramata, v nichž jsou pouhými figurkami bez schopnosti rozehrát své velké životní role.

Basket Flora vs. Démon zločinu

Po povídkovém souboru, jehož hlavní tematiku utvářely problematické mezilidské vztahy, závislosti a temné stránky lidských charakterů, se autor ve svém dalším díle opět vydal zcela jiným směrem, a to cestou po stopách zločinu. V knize s názvem Basket Flora si vzal na mušku drsné detektivní příběhy s neomylnými vyšetřovateli v hlavních rolích a nutno podotknout, že tak učinil velice neotřelým způsobem, který vyžaduje čtenáře se skutečně velkým smyslem pro humor a notnou dávkou otrlosti.

V podlouhlé místnosti, které vévodila zinková pípa, seděly desítky lidí, šlo-li tak tyto kreatury nazvat. Jen málokterý z nich měl všechny části těla. Tu chybělo oko, tu nos či ucho a ti, co neměli jen ruku, vypadali z nich nejlíp. Tolik jasně zločineckých typů nevlastnil žádný policejní archív na světě.

Výsledná podoba textu, na které se silně podepsala Pelcova volně plynoucí imaginace, zřetelně dokazuje, že se autor při psaní této knihy opravdu náramně bavil a že si rozhodně nekladl za cíl vytvořit věrohodný realistický příběh. Pro milovníky obrázků byl příběh s nepřemožitelným detektivem v hlavní roli převeden také do komiksové podoby.

Olin zpátky doma…

... a výstupy do údolí. Zdroj: kosmas.cz

…a výstupy do údolí. Zdroj: kosmas.cz

Po letech hledání vhodného stylu a tématu se Jan Pelc rozhodl vrátit ke své osobité životní poloze, ke své knižní prvotině, aby na ni navázal a sepsal její volné pokračování. Výsledkem tohoto rozhodnutí je próza s názvem …a výstupy do údolí, jež vyšla v autorově domovském nakladatelství v roce 2000, nikoli však jako další generační výpověď, ale jako zachycení jedné hluboké životní krize, vrcholící neodvratitelným ztroskotáním.

Znovu se tak setkáváme s průšvihářem Olinem, kterého nyní autor zachycuje poblouzněného nečekanými nadějnými vyhlídkami na spokojený život ve ztraceném ráji, z něhož před 15 dlouhými lety uprchl do emigrace. O tom, že se jeho rodná země ze dne na den jednoduše neproměnila v to nejlepší místo k bezstarostnému živobytí, svědčí už paradoxní titul celého díla. A tak se náhle objevuje hned několik varovných signálů, které dávají tušit, že se Olinovy další životní osudy, zvláště pak jeho pokusy o novou existenci neobejdou bez závažnějších komplikací…

Tímto krátkým výčtem však tvorba Jana Pelce určitě nekončí. Přečíst si můžete třeba také román Šmírák, v němž se sexuální zvrhlosti prolínají s rovinou politickou, nebo jeho zatím poslední knihu s názvem Kauai a vydat se tak s autorem na dobrodružnou cestu nejen po Havaji. Volba je jen na vás…

Zdroj perexové fotografie: Andrea Kopečková, Generace 21

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář