Se Shakespearem jsem se mockrát nesetkala, říká Vanda Hybnerová

Divadlo / 2.8.2013

Autor:

Přečtěte si rozhovor s Vandou Hybnerovou, představitelkou rolí Hippolyty a Titanie ve Snu noci svatojánské.

Nemusíte být milovníky divadla, abyste znali Vandu Hybnerovou. Absolventka DAMU nejenže hrála a hraje v mnoha pražských divadlech, ale několikrát se objevila i na televizních obrazovkách (například v seriálu Ulice). V současné době si na ni můžete zajít do Divadla Palace, kde hraje v inscenacích Prachy!!! a Miláček Anna. A pokud nevydržíte do konce divadelních prázdnin, máte jedinečnou možnost zajít tuto držitelku Ceny Thálie obdivovat na Letní shakespearovské slavnosti, kde účinkuje ve hře Sen noci svatojánské.

Bydlíte na venkově, kde má člověk přece jen větší kontakt s přírodou. Člověk si tam spíše uvědomí, že letní noci opravdu mají své magické kouzlo. Máte nějaký osobní zážitek s tímto kouzlem? A použila jste jej při vytváření své role?

Odpověď na tuhle otázku by mohla vydat na malou esej. Před časem jsme se s rodinou přestěhovali z města do opravdové přírody. Výhody města využíváme, což je trochu alibismus, ale jinak všechno přizpůsobuju svému životu v přírodě. Žiju mezi zvířaty a se zvířaty, jsou to v současné době moji nejmilovanější společníci. Bez ironie, pokrytectví, lži a stres nechávám na D1. Žiju podle počasí a vnímám roční období, zní to jako klišé, ale ve městě je všechno hotové, dokonalé. Tady doma jsem velký pozorovatel a obdivovatel toho, jak se to samo děje… No, a protože bylo jaro a všechno kolem se zamilovávalo, toužilo po párování, tak se mi moje Titanie dobře učila. Seděla jsem u rybníka, koukala na kačera, jak topí v milostném aktu svoji družku pod vodu, a opakovala jsem si verše, jejichž cílem je oslavovat city, vztahy, lásku a milování. A Hippolyta je Amazonka s lukem a šípem, drsná bojovnice, s tou bych se chtěla v budoucnu ztotožnit i v soukromém životě. Nemít strach.

Shakespeare je monument světového divadla. Co znamená pro vás osobně?

Monumentů je mnoho. Já jsem se mockrát se Shakespearem nesetkala. Jednou to bylo veliké fiasko, nepodařené představení plné klišé a nudy a podruhé to byl Krobotův Hamlet, po kterém se mi moc stýská… Byla jsem nejstarší Ofélie v dějinách českého divadla. Tedy asi… Ale nevnímala jsem to tak, že se skláním před monumentem a ani v tomto případě to tak není. Režisérská dvojice Skutr jsou mladí pánové, kteří též nestaví mistrovi piedestal, ale bavíme se hrou, tématem. Divadlo pod širým nebem vyžaduje spoustu kompromisů a podstatná je vizuální podoba a forma, hereckého řemesla si tu asi moc neužijeme. Je to spíš trochu jako soutěž, kdo dohraje nejdál, ale těším se.

Co pro vás znamená hrát v prostoru Nejvyššího purkrabství na Pražském hradě?

Mám Prahu ráda a tedy i Pražský hrad, celé dětství jsem se na něj koukala z okna a pak denně chodila do školy přes Karlův most. Je to místo magické, tedy spíš bývalo, je plné nádherné architektury a umění, bude mi ctí být denně vedle tolika mistrů.

Pánové Kukučka a Trpišovský jsou pověstní svým neortodoxním přístupem k divadelnímu představení. Jak se vám s nimi spolupracuje?

Už si občas trochu připadám, že patřím do starého železa, jsou tu noví herci a herečky a já už jsem trochu retro, takže jsem měla obavu, abych pány režiséry nevyděsila, ale snad se tak nestalo. Miluju pohybové divadlo a hlavně mě baví dělat nové věci, takže lidová píseň jako sexuální vábení mě v Shakespearovi mile překvapila.

Vanda Hybnerová Zdroj: Viktor Kronbauer, shakespeare.cz

Vanda Hybnerová Zdroj: Viktor Kronbauer, shakespeare.cz

Hrajete ve Snu noci svatojánské dvojroli Hippolyty a Titanie. Jak je to náročné?

Chápu to zdvojení. V představení je takových dvojrolí víc. Postavy nesou podobná témata. Není náročné hrát dvě postavy, ale opodstatnit ten záměr.

Jak se vám na jevišti spolupracuje s Davidem Prachařem a ostatními kolegy a kolegyněmi na pódiu?

S Davidem hrajeme několikátou sezónu francouzskou komedii a docela se sebou navzájem na jevišti bavíme. Doufám, že i ten maratón čtyřiceti představení zvládneme s humorem. Na ostatní se těším, jsme kolegové, tedy ta starší parta, a mladé budu pozorovat a doufat, že si pak zajdeme po představení na víno.

Hrála jste v Kupci benátském ve Vinohradském divadle a ztvárnila jste Ofélii v Hamletovi v Dejvickém divadle. Jaká Shakespearova hra či postava by vás ještě lákala?

Nelákají mě postavy. Lákají mě témata. Záleží na tom, v jakém životním rozpoložení se nalézám. Teď mi téma lásky a touhy vyhovuje. Toho není v životě nikdy dost.

Kromě herectví se věnujete i režii. Troufla byste si na Shakespeara?

Režii se nevěnuju, nejsem režisér, jen občas dělám projekt jako koncept. Neumím manipulovat s lidmi. Je to prostě tak, že když mi chybí práce, nebo mám touhu se nějak vyjádřit, tak nečekám, až mě někdo osloví a začnu sama a občas někoho přesvědčím ke spolupráci. Je to dialog.

Vy v létě obvykle působíte ve vašem pojízdném divadelním fotoateliéru. Podaří se mu vyjet i letos?

Náš Theatrephotoatelier le petit cheval je moje láska. Letos už jsme několikrát vyrazily fotografovat a vždycky nás to naplní radostí. Budeme přes léto na několika místech, stále si vymýšlíme nová témata a já s radostí doplňuju fundus. Moje dcery se děsí toho, až to bordelárium plné zbytečností jednou zdědí. No, aspoň něco po mě zůstane, když moje herecká profese je tak pomíjivá.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ RECENZI: Na Hradě se sní sen komický, erotický, magický

Rozhovor poskytla Agentura Schok, shakespeare.cz

Zdroj perexové fotografie: Viktor Kronbauer, shakespeare.cz

Generace21

Generace21

Zanechte komentář