Těší nás, když můžeme hrát s INE KAFE na jednom pódiu, tvrdí SámSebou

Hudba Kultura / 13.7.2013

V dnešním pokračování seriálu Kapely, které možná (ne)znáte zavítáme k našim východním sousedům na Slovensko a představíme vám kapelu SámSebou!

SámSebou je poměrně mladá kapela, která pochází z obce Jamník, nedaleko Spišskej Novej Vsi. Jejími členy jsou Matúš Fifik (zpěv, kytara), Róbert Faith (vokály, basová kytara), Boris Bendík (vokály, kytara), Marek Fifik (bicí) a František Pavol (textař, manager). Své skladby oblékají do popově-punkového kabátu a v kombinaci s duchaplnými texty vytváří celek, který se vám snadno a rychle dostane pod kůži.

Jak jste se dali dohromady? Co bylo tím prvním impulsem k založení vlastní skupiny?

František Pavol: U zrodu  SÁM SEBOU jsme stáli já, Robert Faith, Matúš Fifik. Od samého začátku jsme se věnovali vlastní tvorbě. Po čase se ke kapele přidal i Matúšův bratr Marek Fifik a kytarista Boris Bendík. Tehdy jsme měli vymyšlené a nazkoušené 3 songy (písničky Dokonalá, Nezmyselný život a Zrkadlo). Písnička Zrkadlo je o našem kamarádovi, který bohužel podlehl rakovině, a právě snaha, aby si ji ještě stihnul poslechnout, nás vedla k tomu, že jsme ji amatérsky nahráli u Roba v garáži, hned na to se datuje oficiální vznik naší kapely (26. 2. 2010). Vymysleli jsme název a jsme tu – SÁMSEBOU. 

Zdroj: archiv kapely.

SámSebou nám ve svých videoklipech dokazují, že se umí odvázat. Zdroj: archiv kapely.

Jak dlouho už spolu hrajete, kde nacvičujete a jak časově náročná je vaše hudební příprava?

František Pavol: Spolu hrajeme už tři roky. Všechno nacvičujeme v naší zkušebně, která se momentálně nachází na Obecním úradě v Jamníku, ale za tu dobu co jsme spolu, jsme stihli vystřídat už vícero zkušeben. Tou nejzajímavější byla asi zkušebna v chlévě u Matúše. Doba a opakování zkoušek se odvíjí od fáze zkoušení, ve které se nacházíme. Pokud se chystáme vydat něco nového (jako je tomu například nyní), zkoušíme třikrát týdně minimálně 2 hodiny. Závisí to však také na tom, čemu se právě věnujeme.

Proč zrovna název SámSebou? Jak jste se k němu dostali?

Marek Fifik: SámSebou nejspíš vznikl z naší touhy nezměnit se (maximálně tak k lepšímu). Nad jiným názvem jsme ani neuvažovali. 

Jelikož se věnujete vlastní tvorbě, zajímalo by mě, jak jste na tom s texty? Kde berete inspiraci a jak dlouho trvá napsat a nacvičit píseň tzv. „od nuly“?

František Pavol: Texty ke všem skladbám jsem psal já, teda kromě sklady Nezmyselný život, kterou napsal Matúš Fifik. Co se týká toho, jak dlouho skladba vzniká, je to individuální. Někdy za půl hodiny vznikne hudba i s textem, jindy nám to zabere mnohem víc času. Některé písničky doznají změn ještě v průběhu jejich nacvičování, a to jak po hudební, tak textové stránce. Například Dievča cez internet bylo napsané rychle, Matúš měl vymyšlenou hudbu a já jsem do toho zbouchnul text v průběhu hodinky. Hudba se potom ještě měnila, ale text seděl, tak jsme ho už neměnili. Nahráli jsme ji po roce od jejího vzniku, ale než jsme ji nazkoušeli do konečné podoby, zabralo nám to asi patnáct hodin čistého času (samozřejmě jsme ji nenacvičovali patnáct hodin vkuse, ale v průběhu celého toho roku).

Minulý rok jste vydali své debutové album Zrkadlo, rýsuje se nějaký nástupce?

Matúš Fifik: Nástupce se opravdu rýsuje, ale nemáme pro něj ještě název. Skladby jsou napsané a právě je nacvičujeme. 

Co považujete za svůj největší úspěch (a teď nemluvíme pouze o hudební scéně)?

František Pavol: Těší nás toho hodně, ale nejvíc, že si občas zahrajeme s INE KAFE na jednom pódiu. V životě jsme toho ještě moc nedokázali, s výjimkou Roba, který se dopracoval k titulu inženýr. 

Stává se, že vás na ulici zastaví neznámí lidé a chtějí po vás autogram nebo společnou fotku?

Robert Faith: Občas ano a potěší nás to. Fanoušci by nám mohli způsobovat takové milé „problémy“ častěji.                                                                                                                                       

Rodiče nás podporují, a to úplně všichni. Nejpatrnější to je ale u Matúšova a Markova otce. (Robert Faith)

Máte nějaký hudební vzor?

František Pavol: Markův vzor je Drišľak, Matúšův jednoznačně Miro Noga, Robův pak Róbert Kazík (hlavně pro jeho plnovous (smích)), Boris je blázen do INÉ KAFÉ a já mám nejraději Elán. 

Jak vypadá typický „koncertní den“? Máte své předkoncertové rituály?

Boris Bendík: Koncertní den se od toho normálního moc neliší, jediným rituálem, který pravidelně opakujeme, je to, že si dáme pár skleniček nějakého alkoholu. Ale to nepokládáme za rituál, spíš to bereme jako takovou chuťovku. 

Našla by se u vás nějaká rada pro začínající kapely, která by jim pomohla prorazit?

František Pavol: Na tuto otázku asi ještě nemáme právo odpovědět, ale až prorazíme, určitě dáme vědět. 

Jedna oddechová otázka na závěr. Je to pár dní, co studentům začaly letní prázdniny, pochlubte se, jaké předměty jste měli ve škole rádi a které jste naopak moc nemuseli?

František Pavol: Můj oblíbený předmět byl vždy dějepis, Marek nejraději chodil na hudební výchovu a pracovní činnosti, Robko měl rád výtvarku, Fafo a Boris měli zase nejraději tělocvik. Všechny nás spojuje nenávist k matematice (smích).

Pokud vás kapela SámSebou zaujala a chcte se o ní dozvědět něco víc, například kdy a kde si je můžete přijít poslechnout, zavítejte na jejich webové stránky, Bandzone či Facebook.

Hrajete vy nebo někdo z vašich blízkých v kapele, která se snaží nastartovat slibnou kariéru?

My vám můžeme pomoct udělat první mediální krůček! Pokud máte odvahu, přihlaste se do našeho seriálu „Kapely, které možná (ne)znáte“ a příště tady může být článek právě o vás! Pište na jitka.holcakova@generace21.cz.

Zdroj perexové fotografie: archiv kapely

Jakub Martinec

Jakub Martinec

Student žurnalistiky a japonské filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Zanechte komentář