Když nebe nemá dno a lidská touha bojovat nezná hranic

Literatura / 29.7.2013

Rakovina. Děsivý fenomén, o kterém se nejen hojně mluví, ale také píše. Stejně tak jako v poslední knize české autorky Hany Andronikovy.

Hana Andronikova vstoupila do literatury v roce 2001 úspěšným románem Zvuk slunečních hodin. Za tuto prózu s chytlavým tématem holocaustu si vysloužila nejen přízeň širokého okruhu čtenářů a kritiky, ale také Literární cenu Knižního klubu a prestižní ocenění Magnesia Litera. Po tomto románu vydala autorka povídkový soubor Srdce na udici. V roce 2010 se Hana Andronikova vrátila na literární scénu s autobiografickým dílem nazvaným Nebe nemá dno.

Již úvodním prologem, odehrávajícím se v prostředí zlínské nemocnice, se čtenáři dává najevo, že text nebude jen pouhou reportáží zaznamenávající životní osudy hlavní hrdinky, ale především jejím osobitým vnitřním monologem. Už v první části knihy se objevuje nejdůležitější motiv, který celým textem prostupuje od začátku až do konce – smrt.

Zprávu o boji se zákeřnou nemocí otevírá krátká připomínka umírání hrdinčina otce, jež bezprostředně rozehrává kolotoč životních eskapád a s nimi spojených niterných pocitů hlavní představitelky, které jsou pak čtenáři naservírovány na následujících bezmála 200 stranách. Ty byly vymezeny ústřední postavě k tomu, aby se na nich s vypětím všech sil vyrovnala se dvěma zásadními zlomy ve svém životě – se ztrátou milovaného otce a s vlastní smrtelnou chorobou, která se rozhodla nečekaně zaútočit.

Tak trochu jiná léčba

Tyto pohnuté události se pro Amu, hlavní hrdinku a zároveň alter ego Hany Andronikovy, staly silným impulsem k podniknutí dříve neplánované výpravy do amazonského pralesa, v němž se rozhodla pomocí alternativní medicíny najít duševní rovnováhu a fyzickou sílu k překonání rakoviny prsu, jež jí byla lékaři diagnostikována. Ama tedy svůj boj s krutou nemocí nerozehrává na nemocničním lůžku, nýbrž na cestě do peruánské džungle, kde na ni již čeká šaman se spoustou tamních léčebných praktik a magií a také blahodárná síla přírody.

Bohem zapomenutý kraj. Zdroj: foter.com

Bohem zapomenutý kraj. Zdroj: foter.com

S nově nabranými silami a odhodláním zvítězit nad nepřízní osudu se Ama po několika měsících vydává zpět do civilizace, a to přes nehostinnou a vyprahlou Nevadskou poušť. V ní se stává horlivou cestovatelkou a zainteresovanou objevitelkou nových možností, které přináší život v pustině mezi tamními indiány. Všímá si krás všedního dne a dovede se nadchnout povrchní maličkostí a kýčem. Vše je prosycené pokorou, kterou Ama cítí i v konečcích prstů. Je si vědoma, že je nutné přijmout svůj osud a směřovat kroky dále cestou, kterou jí před časem předepsali lékaři – cestou chemoterapie.

Mezi životem a smrtí…

Chemoterapie. Zdroj: foter.com

Chemoterapie. Zdroj: foter.com

Z okouzlení severoamerickými prériemi hlavní postava rychle vystřízliví v okamžiku, kdy se ocitá mezi chladnými nemocničními stěnami, za nimiž odevzdaně podstupuje léčbu klasickou medicínou. Vypravěčka otevřeně a bez příkras líčí průběh chemoterapie a veškeré následky, které s sebou přináší. Nevolnost, fyzické vyčerpání na hranici tělesných možností, ztráta vlasů a divoké, strach nahánějící sny. V to vše s rychlostí světla proměňuje její život, nyní závislý pouze na silných lécích, infuzi a obětavé pomoci matky. Ke konci léčby ale v sobě Ama již nachází známky klidu a vyrovnanosti, cítí, že může konečně volně dýchat a že život pulzuje v pravidelných rytmech celým jejím zázračně uzdraveným tělem.

S nově načerpanou energií a znovuobjeveným životním elánem se Ama vydává na svou poslední výpravu, tentokrát na Blízký Východ do Izraele. Naplněná vnitřní harmonií a vírou poznává, že právě tato cesta bude tou, která ji konečně dovede k nalezení pravého duchovního smyslu života. Konec příběhu je tak poprvé prosycený humorem, radostí z nepřeberných možností lidského bytí a nadějí, že svět není tak černý, ale naopak může být vždy lepší, než se zpočátku mohlo zdát.

 

… tuto knihu věnuji mojí mámě a všem matkám, které kdy byly, jsou a budou.

Tak zakončila Hana Andronikova své dílo naplněné intimitou a nejhlubšími osobními prožitky. Ačkoli není tato kniha dle mého názoru kvůli své nápadné intertextualitě čtením oddechovým a určeným pro masového čtenáře, své příznivce si jistě najde, neboť je vnitřně zcela prostoupí silným příběhem o smrti a znovuzrození.

Literární hrdinka Ama nad krutou nemocí zvítězila. Hana Andronikova však svůj životní boj s rakovinou prohrála 20. prosince 2011 v pouhých 44 letech.

ANDRONIKOVA, H. Nebe nemá dno. Praha: Odeon, 2010. ISBN 978-80-207-1337-7

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Andrea Kopečková

Andrea Kopečková

Zanechte komentář