Voxel

Srdce se nemýlí, vzkazuje Voxel

Hudba / 8.7.2013

Rozhovor s talentovaným zpěvákem Václavem „Voxelem“ Lebedou nejen o jeho hudbě, ale i o tom, proč se snaží žít okamžikem. 

Voxel se narodil v roce 1992 v okrese Nový Jičín, vystudoval Masarykovo gymnázium Příbor a nyní studuje Západočeskou univerzitu v Plzni. Zúčastnil se několika pěveckých a talentových soutěží jako X Factor, TalentmaniaČeskoslovenská Superstar. V roce 2012 se stal Objevem roku v cenách TV Óčko. Jeho hity jako V síti, Hitmaker a Superstar se po nastoupení na sólovou dráhu staly velmi populární.

Kdy poprvé sis řekl, že chceš zpívat? Co tě k tomu vedlo?

Nějak přirozeně to vyplynulo. Ve třinácti mě kluci v kapele vlastně vybrali, abych zpíval, a v té době jsem z toho zrovna dvakrát nadšený nebyl. Nakonec to ale rozhodlo o mojí budoucnosti a o tom, co teď dělám.

Můžeš nám něco říct o té kapele? Funguje ještě? 

Kapela fungovala pět let, pak už to dál nešlo. Všichni měli v plánu se rozutéct po republice a jít na školy. Já chtěl v hudbě pokračovat.

Kdy poprvé jsi napsal nějakou píseň a jak dopadla?

Ve zmíněných třinácti. Byl to song 25 Hours a na internetu je taky dohledatelná. Pamatuju si, že jsme měli v kapele takovou radost z prvního songu, že jsme se strašně opili (smích).

Kolik písní jsi už přibližně napsal?

V kapele asi třináct a teď pro „sólovku“ podobné množství. V kapele jsem dělal anglické texty, teď u projektu „Voxel“ děláme songy společně spolu s kamarádem Pokáčem, který se soustředí na texty.

S kým bys v budoucnu chtěl něco nahrát nebo nazpívat?

Upřímně – neřeším to, co přijde, tak přijde, co se děje, děje se za nějakým účelem. Razím poslední měsíce filozofii, že „vše je tak, jak má být“ a dělá mě šťastným.

"Razím filozofii, že vše je tak, jak má být."

„Razím filozofii, že vše je tak, jak má být.“

Máš nějaký vzor?

Duchovním vzorem je Jaroslav Dušek, Don Miguel Ruiz nebo Eckhart Tollé. Zahraničním hudebním vzorem mi je Jason Mraz nebo Matisyahu, domácím Tomáš Klus.

Kde nacházíš inspiraci pro své texty?

Jak jsem řekl, s texty mi pomáhá kamarád Pokáč. Nejčastěji to bývá tak, že složím hudbu, mám vizi, o čem má song být, a Pokáč to dokáže dát krásně do rýmů.

Na kterou svou píseň vnímáš nejpozitivnější reakce?

K mé velké radosti je to poslední singl a videoklip k songu TRIP, který teď začínají pomalu nasazovat rádia.

Čeho si nejvíc ceníš u svých fanoušků?

Důvěry ve mně, jejich energie, motivujících zpráv a komentářů a také toho, když jen neposlouchají na internetu, ale i dojdou na koncert.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

To, že jsem se našel. Že jsem si dovolil změnit se a uvědomil si, co tím, že dělám hudbu už pro víc lidí než jen pár známých v okolí můžu ovlivnit, že můžu lidi motivovat. Hrozně mě to naplňuje…

Když máš chvilku volna, jakou hudbu si nejčastěji pustíš?

Tu svoji (smích).  Rád zrelaxuju u klasiky (ChopinMozart), zavzpomínám na punkrockovou éru (Green Day, Blink, Sum41) nebo se inspiruju u folkovějších interpretů (KlusNohavicaXavier Baumaxa).


Jak vnímáš média? Máš s nimi nějaké špatné zkušenosti?

Musím „zaklepat“, že ne. Obecně bez médií by se hudba o hodně hůř dostávala k lidem. Obecně mi není blízký bulvár, ale ani tomu se člověk nevyhne a může ho využívat ve svůj prospěch.

Kde by ses chtěl vidět za 10 let?

Nevím, nechci se vidět a nepřemýšlím nad tím. Je zajímavé, jak často se na tuhle otázku lidi ptají. Přitom je podle mého strašně důležité se neupínat jak na minulost, tak na budoucnost. Místo toho ale žít přítomným okamžikem.

Co bys vzkázal mladým lidem, kteří by taky chtěli začít zpívat?

Ať dělají jen to, co cítí srdcem, že dělat věci dle rozumu nebývá vždycky správné. Srdce se nemýlí.

 

Zdroj všech fotografií: Facebookový profil Václava Voxela Lebedy

Andrea Ježková

Andrea Ježková

Studentka oboru Mediální komunikace na SOŠ pro administrativu EU v Praze. Baví mě horory (jak knižní tak filmové), psí sport agility a poslech hudby.

Zanechte komentář