Nick Hornby píše lehce o nelehkém – o životě

Literatura / 31.7.2013

Několik vydaných románů, filmové adaptace a tisíce fanoušků. Takový je spisovatel současných společensky laděných románů.

Romány

  • Všechny moje lásky (1995, High Fidelity)
  • Jak na věc (1998, About a Boy)
  • Jak být dobrý (2002, How to Be Good)
  • Dlouhá cesta dolů (2005, A Long Way Down)
  • Po Hlavě (2007, Slam)
  • Julie, demoverze (2009, Juliet, Naked)

Ostatní

  • Contemporary American Fiction (1992)
  • Fotbalová horečka (1992, Fever Pitch)
  • 31 songů (2003, 31 Songs, v USA jako Songbook)
  • The Polysyllabic Spree (2004)
  • Housekeeping vs. The Dirt (2006)

Antalogie

  • Můj oblíbený rok: sbírka fotbalových povídek a esejů
  • The Picador Book of Sportswriting
  • Rozhovory s andělem

Zdroj: wkipedia.org

Přiznám se, že jsem na tohoto autora narazila již před několika lety, tedy v poměrně pubertálním věku, navíc zcela náhodou, a přesto ho  dodnes považuji za jednoho ze svých „kultovních autorů“ na seznamu přečtené literatury. Možná je to právě díky jeho širokému záběru, který zaujme snad každou generaci.

Hornbyho romány s vámi totiž budou vyrůstat. Od obrazů zasazených do života teenagerů, ve kterých se mnohdy poznáte, se přehoupnete k řešení problémů dospělých, krizi vlastní osobnosti, lásce k druhým i nenávisti k životu samému. Jeho jsou výrazy jsou surové stejně jako nahé zobrazení reality všedního života mnohých z nás. Melacholická hořko-sladká pachuť Hornbyho slov tak působí místy až nostalgicky.

Hornby coby antipěvec soudobé společnosti

Jestliže hledáte autora, který vám bude na každé stránce okolo úst mazat med, jak je svět růžový, jste na špatné adrese. Hornby je až úzkustlivě realistický. V některých chvílích by se dalo přemýšlet i o zcela jiném pojmosloví, kdy realistická stránka překračuje hranice směrem k pesimismu. Na druhé straně je třeba si přiznat, že cena štěstí bývá často vykoupena šedými mraky, které se nám jako překážky staví do cesty. A právě těchto šedých okamžiků v našich životech si je Hornby moc dobře vědom a na nich staví většinu svých děl.

Každá z postav se v knize potkává osudovým problémem utvářejícím jeho vlastní identitu. Řešení obvyklých i neobvyklých situací pramenících v naší společnosti se často nenechází tak rychle, jak by si postavy mohly přát. Za to ale čtenář získává skvělou „sondu“ do psychologického i sociálního světa soudobé společnosti. Hornby se dívá svýma očima na svět přísně, ale s notnou dávkou nadhledu, který i z nejvážnějšího problému, jakým je pokus o sebevraždu, těhotenství nezletilé či nemoc, činí nepodstatnou až lehkovážnou vsuvku lidských životů.

V téhle chvíli se vám možná Nick Hornby jeví jako postava zakomplexovaná problémy, jež se snaží svými texty očernit vše, co mu přijde pod ruku. Jeho až beatnické sklony, líbivost v pesimismu je však okořeněná porcí humoru, a tak se z románů nahlížejících na vážná témata stávají spíše dílka tragikomická. Zkrátka a jednoduše, Hornby dokáže psát o nelehkém s obrovskou lehkostí.

Co si přečíst?

Každé Hornbyho dílo je jiné. Zdroj: foter.com

Každé Hornbyho dílo je jiné. Zdroj: foter.com

Anglický spisovatel s fotbalovou krví potěší milovníky sportu stejně jako milovníky právě zmíněných psychologicko-sociálních románů.

Nejoblíbenější kousky redakce jsou tři romány, které se vám zahryznou hluboko pod kůži a jen tak vás nepustí. Kterým začít? Záleží na vás.

Dlouhá cesta dolů je tragikomickým románem o tom, jaké to je přemýšlet o vlastním konci. V právý čas potkat osud v podobě zcela odlišných jedinců, které ale spojuje stejná věc – chuť skočit, utéct před všemi problémy a sebevraždou tak ukojit své roztrhané já. I přes odlišnost každé postavy mezi všemi vzniká něco silnějšího – „přátelství nepřátel“, nenávidí se, ale jeden druhého motivuje k životu. Jak tyhle marné existence dopadnou, si přečtete sami. Ovšem za předpokladu, že vám nebude vadit trochu přímočařejší vyjadřování, kde lítají vulgarismy a postavy pro své odpovědi daleko nechodí. Prostě, pokud vám nebude vadit, že knihu napsal Nick Hornby.

Další knihou, která rozhodně stojí za přečtení, je román Jak na věc. Ten možná někteří budou znát spíše díky jeho filmovému zpracování, kde hlavní roli samolibého „playboye“ Willa Freemana perfektně ztvárnil Hugh Grant. Willovi je šestatřicet, žije spokojeně bez dětí a nějakého pevnějšího svazku, střídá milenky a užívá si svých zděděných peněz. Zapřísáhlý „starý mládenec“ se jednoho dne setkává s trochu podivným Marcusem, malým chlapcem, který žije se svou ještě podivnější matkou se sebevraždenými sklony. Stereotypní „nicnedělání“ Willa se tak rázem mění. Marcus se i přes Willovu houževnatou povahu snaží o jeho přízeň. „Sonda“ do života samotářského svůdce žen vám možná ukáže, že i ten největší Casanova střídající jednu krásku za druhou může mít někde hluboko ukryté srdce.

Otázku, jaké to je, když mladý kluk lítající po celý volný čas na skateboardu musí předčasně dospět, si Hornby položil ve svém románu Po hlavě.  Další kniha, kterou bychom mohli označit nálepkou „Lehce o nehkém, se špetkou humoru“. Sam, kluk v pubertě, se stane otcem. Holku, se kterou má mít potomka, nechce a ani ona nechce jeho. Jak se Sam vyrovná se svým novým údělem?

Zdroj perexové fotografie: foter.com

Jana Hybnerová

Jana Hybnerová

Jsem absolventkou vysokoškolského bakalářského programu Mediální a komunikační studia se zaměřením na Jazykovou a literární kulturu. V současné době se studiu věnují dále, a to navazujícím magisterským studiem Dějin kultury se zaměřením na Dějiny literární kultury. Ráda čtu, píšu a ještě více tvořím hodnotné věci, a proto doufám, že se jednou naše sekce Literatura dostane vysoko a najde si spoustu čtenářů.

Zanechte komentář