Upír kam se podívám

Literatura / 20.7.2013

Starý dobrý Drakula se v hrobě musí obracet…

Knihy žánru Young Adult. Zdroj: nosegraze.com

Knihy žánru Young Adult. Zdroj: nosegraze.com

I když ne všichni čtenáři holdují lehce brakové fantaskní literatuře, pojem upír, ten znají všichni. Homo vampyrus, postava původně používaná poměrně úzce vyprofilovanou skupinou autorů, se v posledních letech stala hlavním hrdinou nejednoho románu a žánru. Viňme z toho Stmívání a zářícího Roberta.

Najít v dnešní době na pultech knihkupectví knihu, kde se upír bezhlavě nezamiluje do studentky střední školy a neodhodí kvůli ní svou veškerou přirozenost a je opravdu upírem, jak má být – těžký to boj. Spousta autorek využila díru na trhu a hlad po takovýchto lehce nebezpečných a často nepochopených stvořeních. Chudák hrábě Drakula by asi zaplakal, kam to jeho potomci dotáhli…

„Začala citovat z nějakých knih, co se jmenovaly Svítání, Soumrak, Prokletá a podobně. Nic z toho, co říkala, nedávalo kloudný smysl, ale každopádně ty texty znala prakticky nazpaměť.“ (M. Žamboch, Visio In Extremis)

Dá se tedy mezi množstvím nádherných, s pekáčem buchet na břiše, více či méně citlivých, ochranitelských, po krvi své vyvolené nelačnících krvesajů najít i pár takových, co na slunečním svitě nezáří, místo veverky si raději zakousnou člověka a jejich náklonnost ke středoškolačkám se rovná náklonnosti k dobrému obědu? Díky Drakulovi stále takoví existují…

I když je pravda, že ani ortodoxnější upíři už nejsou, co bývali. Se současným světem splynuli docela bez potíží, ve většině případů vlastní tučná konta, spoustu bouchaček, někteří ze zákulisí dokonce řídí svět. A jsou podstatně zábavnější. Upíři jsou všeobecně pro spisovatele lákavou komoditou. Hrdina, který přežije téměř jakýkoliv masakr, má něco do sebe. 

„Jsme stoprocentně cool parta. Johann v kutně, Kay s prázdnýma očima v letním outfitu od Gucciho, Bér, který v sobě nikdy nezapře policajta, Martin jako typický koňák a Darek, který si k mému úžasu vzal na výpravu za vražednou jeptiškou žabky.“ (Smrt u archanděla, P. Neomillnerová)

Jiří Kulhánek, Noční Klub. Zdroj: legie.info

Jiří Kulhánek, Noční Klub. Zdroj: legie.info

Jako první se podívejme, jak to vypadá s našinci, protože příběh zasazený do temných pražských uliček má své kouzlo. Perfektním příkladem je série Tina Salo od Petry Neomillnerové. Tina nespadá do kategorie křehotinek, naopak vede své území (Česko) železnou, rudě nalakovanou rukou. Vulgarismy, výkružky či rychlé řešení problémů palebnou silou ji rozhodně nejsou cizí. A to vše při klapání jejích jehlových podpatků.

O mnoha knihách se dá říci, že jsou kultovní. Ale málokterá má mezi tuzemskými fanoušky tak výsadní postavení jako Kulhánkův Noční klub. Tobiáš, který k upírství přišel jak slepý k houslím, se tou těžší cestou naučil, že krásným míšenkám se nedá moc věřit. Jeho záliba v glocích, rozhovory s tím druhým, krvavé projížďky Prahou/Čínským mořem/Japonskem podpořená Kulhankovým typickým břitkým černým humorem, rozhodně stojí za věnování času.

„Byli to obyčejní lidé, tak nevím, jestli viděli i mě, každopádně kulky z glocku jim prorazily čela a pokryly zeď standardní impresionistickou freskou na téma mozek v rudé.“ (Noční klub, J. Kulhánek)

Když už je zmíněn Kulhánek, je nutno zmínit i Miroslava Žambocha, jednoho z nejplodnějších českých autorů fantasy/sci-fi/těžko někdy zařadit, co to vlastně napsal. Zubatcům věnoval hned dvě knihy – Líheň, sloužící jako pocta výše zmíněnému Nočnímu klubu, a Visio In Extremis. Ani tyto knihy nejsou příliš vhodné pro lidi omdlévající nad větším množstvím krve. Žamboch si docela libuje v abstraktních rudých barvách a rozstříknutých mozcích na zdi.

Prví česká obálka Anity Blakeové, Zdroj: deti-noci.cz

První česká obálka Anity Blakeové, Zdroj: deti-noci.cz

Z českých autorů by byla škoda nezmínit Jenny Nowak a její sérii Knihy o Vladu Draculovi, které nás provedou fiktivním životem knížete od jeho dětství až do 20. století.

Pro další dávku upírských špičáků netřeba chodit daleko – stačí se podívat k našim polským sousedům. Andrzej Pilipiuk se proslavil hlavně díky své sérii Jakub Vandrovec alias zabiják čehokoliv nadpřirozeného. Andrzej ale neusnul na vavřínech a v jeho portfoliu můžeme najít sérii Sestřenky o třech krásných ženách, kde dvě přežívají díky kameni mudrců a jedna díky pravidelné dávce krve. Zajímavější je ale kniha Upír z činžáku – tak trochu parodie na většinu upírovin. Protože co jiného se dá čekat od knihy zasazené do Polska v době socialismu, kde upíři patří do tvrdě pracující dělnické třídy a svou nebezpečnou pověst si udržují pomocí dobře skrytých boxerů.

Kde my máme Petru Neomillnerovou, Amerika se pyšní Laurell K. Hamilton. Petra akorát zatím nepíše tak rozsáhlé ságy… Laurell má na svědomí opravdu dlouhou sérii Anita Blake, která stále svou 22. knihou není ukončená. Českého překladu se zatím dočkalo jedenáct dílů a jsou tací, kteří tvrdí, že pozdějšími částmi bylo inspirováno 50 odstínů šedi… Nutno říci, že Anita sama není upírka, ale v živnostenském listu má napsáno „Popravčí upírů“. A i v soukromém životě se jim horko těžko vyhýbá, inu, jde to těžko, když si z vás upíří vládce města chce udělat svoji družku.

 Willie: „Ty jo, strašně rád bych si zapálil.“

Anita: „Nikdy bych si nepomyslela, že upíři mají nervové tiky.“(Provinilé slasti, L. K.Hamilton)

Promo poster k 1. sérii True Blood, Zdroj: geeksshow.us

Promo poster k 1. sérii True Blood, Zdroj: geeksshow.us

Upíří bratři nejsou jediní, kdo se dočkal televizního zvěčnění. HBO je známé svými nákladnými a dobře propracovanými produkcemi všech možných žánrů a období. A upířina jim v seznamu chyběla. Takže když producentům padl zrak na sérii spisovatelky Charlaine Harris Pravá krev, věděli, že mají v rukávu předlohu pro další úspěšný televizní seriál stvořený právě pod hlavičkou HBO. Jen bych vás ráda varovala – v určité chvíli už má seriál a kniha společné jen jména hlavních postav a nějakou základní dějovou linii.

Knih s klasickou upírskou tématikou najdeme hodně, některé rychle upadnou do zapomenutí a jen se na ně v policích práší. A pak jsou zde i takové, které vytahujeme znovu a znovu. K těm druhým se řadí dnes již klasická hororová série Nekroskop britského autora Briana Lumley. Série ukazující, že ani upíři nejsou v bezpečí před špiony SSSR, kteří touží po jejich schopnosti.

Vybrali jste si svého upíra na léto?

Zdroj perexové fotografie: images.fanpop.com

Veronika Mahdalová

Veronika Mahdalová

I'm almost never serious and I'm always too serious. Too deep. Too shallow. Too sensitive, too cold-hearted. I'm like a collection of paradoxes...

Zanechte komentář