Olomoucký Kamenný mlýn nabízí průměrnou hospodskou kuchyni

Na talíři / 12.7.2013

Máte-li hlad a chcete mít jídlo rychle na stole, zajděte do restaurace Kamenný mlýn v Olomouci. Nečekejte však žádný převratný zážitek.

Restauraci Kamenný mlýn jsem navštívila na doporučení olomouckých studentů, kteří se sem chodí po škole svlažit dobrým pivem a zasytit jídlem. To, jaké kvality, jsem se rozhodla vyzkoušet na vlastní kůži. Kdysi jsem si v něm objednala polední menu a pamatuji si, že jsem si pochutnala. Místní podnik jsem proto podrobila svému současnému kritickému oku.

vchod do kamenného mlýna

Vchod do Kamenného mlýna je nenápadný, ale láká na dobré jídlo.

Nenápadný boční vchod do podniku jsme nemohli minout, když jsme šli z Dolního náměstí na Třídu Svobody. Budova, která se nachází na rohu ulice Mlýnské, pochází z roku 1752 a původně sloužila k vojenským účelům. Později zde byla hospoda, vinárna a posledních několik let celkem slušná restaurace, řekla bych spíše opět hospoda.

Není to proto, že by neměla nekuřáckou část nebo by se jednalo o místní nalévárnu. Interiér restaurace je vcelku útulný, česky obyčejný, laděný příjemně do oranžova. Chodí se sem najíst podnikatelé i studenti, denní menu zde totiž nabízejí na důstojné úrovni a za rozumnou cenu kolem 80 Kč i s polévkou. Z minutek se dá najíst opravdu vydatně. Kvalita jídel a servírování bohužel až tak neodpovídá mému pojetí slova restaurace a jídelní lístek skýtá až přílišné množství jídel, která navíc připomínají porevoluční stravování.

jídelní lístek

V menu si vybíráte z mnoha jídel.

Pivo zde točí dobře, my si objednali kvasnicového Bernarda a za 30 kč jsme dostali slušný nadmírák s vysokou čepičkou. Řecké Frappé bylo trochu horší. Možná to bylo tím, že už jsem si zvykla na české vymoženosti v podobě čokoládového toppingu a zmrzliny na dně sklenice, které chyběly. Ale i káva, ze které frappé napěnili, byla obyčejná, bez zvláštní chuti. Pěna ale zaplnila většinu sklenice a led příjemně osvěžil, což se dá určitě považovat za plus.

frappé

Frappé si dáte za rozumnou cenu a osvěží.

Z nabídky jsme si objednali hned několik jídel. Nemuseli jsme dlouho čekat a obsluha byla rozhodně milejší než játrové knedlíčky v kuřecím vývaru, které nám v kuchyni očividně připravili ze zmraženého polotovaru. Alespoň vývar se zdál domácí, v polévce byl i dostatek nudlí. Spíše negativní dojem z polévky však naprosto dorazila mražená zelenina ve vývaru. Doporučuji spíše podnikovou česnečku, která je sice nejspíš z kostky, ale dostanete k ní výbornou topinku, šunku a sýr a má silnou chuť.

polévka kuřecí

V chutné polévce bylo hodně nudlí a podávala se v hezkých miskách. Mínusem byly knedlíčky z mrazáku.

Vepřový řízek jsme dostali s čerstvými žampiony, šťáva kolem však byla slanější, než by bylo nutné. Místo slova ‚řízek‘, které stálo v menu, se mi na jazyk spíš vkrádá slovo ‚plátek‘. Maso samotné chutnalo spíš vysušeně a kuchař jej posypal zbytečným množstvím koření, které by spíš potřebovaly gratinované brambory. Kuchař mohl zvolit méně sladkou odrůdu, při přípravě se navíc kousky stihly rozvařit. Na povrchu však byly dobře opečené a chutnal na nich i sýr, který se příjemně roztékal. Za cca 140 Kč nešlo o nejhorší úroveň pokrmu, leccos by se však dalo vylepšit.

Olomoucká specialita s tvarůžky, slaninou, šunkou a sýrem by uspokojila velké hladovce. Na stole nám přistály koláčky, které vypadaly jako lívanečky, ale po prvním ochutnání jsme si řekli, že chutnají až příliš po kvasnicích. Když jsme si chtěli vedle tvarůžků užít i šťavnatou slaninu uvnitř, měli jsme bohužel smůlu. Jako příloha nám postačila jen zeleninová obloha, kterou mohu u obou chodů považovat za skvělou. Červená řepa byla dochucena pálivou zálivkou s olejem, takže krásně klouzala v ústech. Ostatní zelenina vypadala čerstvě a bylo jí opravdu hodně. ‚Tradiční‘ česká obloha, kterou už v lepších gastronomických podnicích nenajdete, zde tedy překvapivě vyvážila nedostatky pokrmu a mě jako milovníka zeleniny potěšila.

interiér restaurace

Vnitřek restaurace je pěkný na pohled.

V příjemné restauraci jsme se za rozumnou cenu hodně najedli, což určitě potěší mnoho strávníků. Vím ale, že podnik má rozhodně na víc, má se v čem zlepšovat. Mým návrhem by bylo například zúžení nabídky jídel, čímž by kuchaři měli prostor věnovat jim lepší péči.

Pokud budete mířit do Kamenného mlýna, možná bude lepší vybírat z hotovek v poledním menu, mezi kterými určitě něco skvělého najdete. Zkuste třeba takové klasiky jako svíčkovou či moravského vrabce. Vždyť k dobře natočenému pivu patří dobrá a klasická česká kuchyně.

Zdroj fotografií: Generace 21, Eliška Studená

 

Eliška Studená

Eliška Studená

Jsem ve fázi hledání sebe a ženy ve mě, vaření mi k tomu poskytuje voňavou a kreativní cestu. Pomáhá mi, já jeho prostřednictvím pomáhám lidem kolem. Objevuji chuť jednoduchých pokrmů, prostých čistých chutí potravin, hledám to pravé ořechové i makové. Ovlivňujeme to, co nám vyjde z rukou, i svou náladou, myslí? Mým cílem je udělat si z jídla meditaci, klid, prožitek, láskyplné dílo. Držte mi palce, ať se to zdaří.

Zanechte komentář