Pod nekonečnou oblohou čeká postapokalypsa

Literatura / 15.7.2013

Co se stane, pokud porušíte dávná pravidla psaná budoucností?

Nadějná futuristicko-postapokalyptická trilogie nejen pro dospívající čtenářky z pera autorky Veroniky Rossi sice už na knihkupeckých pultech nějaký ten pátek  leží, to ale není důvod, proč bychom se prvnímu dílu nepodívali společně na papírový zoubek. Ač se jedná o trilogii, česká produkce zatím přináší pouze první dvě knihy ze série. Na tu třetí si ještě nějakou chvíli budeme muset počkat.

Pro koho kniha vlastně je?

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná spíše o knihu zaměřenou pro náctileté dívky. Pokud bychom však chtěli určit přesnou hranici, pro koho je kniha určena, asi bychom se nad tímto tématem trochu zdrželi, neboť řekněme si upřímně, čtou knihy primárně určené pouze pro cílovou skupinu jen oni? Knihu bych tedy předem neškatulkovala a pro odhození do koše, doporučila si ji nejprve přečíst (na koš je vždy času dost).

Budoucnost podle Veroniky Rossi

Kniha Pod nekonečnou oblohou před nás servíruje talíř plný nejrůznějších laskomin budoucnosti. Za stovky let se svět bude dle Rossi výrazně lišit od toho, ve kterém pobýváme. Když se však nad její kompozicí budoucnosti zamyslíme, zjistíme, že se vlastně nezmění vůbec nic. Rossi pouze současnou podobu světa vyhrocuje a převádí do extrémů. Už dnes máme mezi sebou škatulky, které z jedněch dělají bohaté, z druhých ty chudé. Tento základní rys si autorka do své knihy půjčuje a pracuje s ním.

Autorčin svět bude odrazem našich současných dní. I my sami se v současné době pouštíme do boje s přírodou, svéhlavě ji ničíme a myslíme si, že jsme nadřazený druh. Podle Rossi takový nadřazený druh, který se vyvinul v rámci technologického posunu, bude existovat a určovat chod dění.

Lidé tohoto druhu se změní v články zábavního systému, ve kterém neexistuje nemoc, nebezpečí, špína. Pro pobavení se s přáteli už nepotřebujete daleko chodit, stačí vám pouze váš kyberprostor zabudovaný skrz oko v hlavě, díky němuž si budete virtuálně užívat na jakémkoliv místě. Představte si to jako starý dobrý komunikační portál, xchat, spousta místností k chatování, kdy nemusíte vstát od počítače a k poklábosení s přáteli vám stačí jen „vstoupit“ do určité místnosti. O co je však tento způsob života bohatší, když nemůžete opustit vytvořený umělý svět? Lusk – je místem, kde vyspělí žijí a odkdud se nikdy nesmí dostat ven. Venkovní svět mohou poznat jen zidealizovaný formou virtuální reality.

Drsná vášeň v postapokalypse. Zdroj: youtube.com

Drsná vášeň v postapokalypse. Zdroj: youtube.com

„Chudou“ vrstvu pak bude představovat lidská společnost, která se vrátí v čase. Nepoužívá žádné vymoženosti moderní civilizace. Začíná spíše od začátků a my bychom je dnes nejspíš považovali za nějaký primitivní kmen – lovce. Pro ty nadřazené v knize představují ti druzí spíše podřadnou lidskou rasu, ztroskontace, oustsidery, jimž není pomoci a vlastně není ani důvod proč. Jsou zapovězení, snad opovrhování hodní. Rozhodně není dobré je jakýmkoliv způsobem kontaktovat. Mají však oproti vyspělým jednu velkou výhodu – znají skutečný svět, v němž žijí. Nejsou nikým a ničím hlídáni. Pravidla určují jen oni sami, touha přežít v rozbouřeném světě a hlavně příroda, která, ač je krutá, je skutečná.

[two_third]

Ponaučení i pro nás?

Veronica Rossi, i když nelze říci, zda to byl její záměr, před nás pokládá otázky, které jsou zcela aktuální i pro současnou generaci. Jak bude svět za stovky let vypadat? Bude společnost odrazem našeho chování se k přírodě? Oplatí nám naši neurvalost a domněnku, že to právě a jen my jsme páni tvorstva, ne příroda?

Pod nekonečnou oblohou vládne chaos  a otevřená příroda okupovaná „divochy“ je pro technicky vyspělé lidi hrozbou. Příroda je plná nebezpečí, nedá se v ní volně dýchat, protože vzduch není vzduchem, ale jedovatou bouří. Druhý, skutečný svět, bude hnán bouřemi, boji o přežití, možná by se dalo říct, že to bude opravdu ten život, který se vyvine z toho dnešního bezohledného. Ve kterém se role pána tvorstva obrátí proti člověku a příroda nastolí tak dlouho slibovaný řád. A nebo se snad pletu, když říkám, že se příroda probouzí ze své nečinnosti? Proč nás tedy dokola sužuje nepředstavitelným horkem, které vzápětí střídají destruktivní záplavy?

[/two_third]

Postapokalyptická romance s kapkou divočiny

Romeo a Julie, Adam a Eva. I Rossi má pro svůj příběh dvě hlavní postavy, které čeká společná pouť. A jak tomu tak klasicky bývá, kombinace vyhnání z ráje versus shakespearovská zakázaná láska funguje dokonale.

On je ze světa plného blesků, divoch – lovec. Ona „skleněná“ princezna, která nikdy neměla poznat, co se ve skutenčném světě chaosu odehrává, zatím co se s přáteli baví ve virtuálním kouzelně vonícím lese. Setkání outsidera, jak je autorkou divoká společnost označována, s čistou dívkou z vyspělé civilizace rozežhne apokalyptickou bitvu o přežití, honbou za svými druhy a odhalením tajemství.

Outsider se nutně potřebuje dostat do jejího světa, aby zachránil malého synovce, kterého vyspělí odnesli. Aria touží zachránit svou milovanou matku. A jelikož chemie funguje dokonale, stará pravidla jsou od toho, aby se porušovala –  tihle dva, ač se zpočátku nesnáší, spolu putují, aby každý získal to, pro co se na cestu vydal. Láska k jejich „druhu“ však brzy přesedlá i mezi ně. Jak se však drsný outsider s takovým zapovězeným napětím a vášní vypořádá? A co křehká květinka z vyspělé civilizace? Dokáže během toho všeho chaosu ubránit sebe před svou nezkrotnou vášní?

Příběh je vystavěn na dobrodružném putování dvou odlišných jedinců, kteří spolu mají víc společného, než si zpočátku vůbec myslí. Nic výjimečného, nic nového, ale tak nějak to spolu funguje. Škodou je možná trochu nesrozumitelný začátek, kterým se musíte houževnatě prokousat. Je to však dáno tím, že vás autorka hodí rovnou doprostřed apokalyptického rybníka plného technologických výmyslů, neologismů budoucího světa a vy se v něm musíte naučit co nejdříve plavat. Pokud se vám to podaří, věřte, že s hrdiny zažijete opravdu příjemné chvilky.

Příroda si s námi v poslední době zahrává, pokud ji chcete trocu víc porozumět, nebo se jen chcete přesnést úplně někam jinam, kde nejiskří pouze blesky, ale i vášeň, začtete se dál sami…

Zdroj perexové fotografie: youtube.com

Jana Hybnerová

Jana Hybnerová

Jsem absolventkou vysokoškolského bakalářského programu Mediální a komunikační studia se zaměřením na Jazykovou a literární kulturu. V současné době se studiu věnují dále, a to navazujícím magisterským studiem Dějin kultury se zaměřením na Dějiny literární kultury. Ráda čtu, píšu a ještě více tvořím hodnotné věci, a proto doufám, že se jednou naše sekce Literatura dostane vysoko a najde si spoustu čtenářů.

Zanechte komentář